Soudní spor o dítě, pokud nebude příliš komplikovaný, vyjde v tomto případě na 200 tisíc korun, což jsou v případě designéra Bořka Šípka přibližně dvě židle a jedna lampička, takže nic, kvůli čemu by zchudl. Důležitější než cena je ovšem výsledek, tedy to, do jaké míry se bude moci podílet na výchově syna.

Machálková: já jsem dítě!
Když se hádají rodiče o dítě, je to nejen bolestivé, drahé, ale především trapné. Dítě má ústavní právo na oba rodiče, to je základní předpoklad, z něhož musí každý soud vycházet. Pokud nedojde k mimosoudní dohodě, která je nejlepším řešením pro všechny, měl by se soudce zeptat, proč k ní nedošlo.

Praxe ukazuje, že takřka 100% žen považuje dítě za svůj výhradní majetek, tvrdí, že muž není schopen se o potomka postarat, že je to jen matka, která ví, co dítě opravdu chce, a klade tak otce na úroveň spermobanky. Pokud je tak hodná, že dítě otci někdy „půjčí“, musí za to dostat pořádně zaplaceno.
K mimosoudním dohodám (v případech, kdy mají oba rodiče o výchovu dítěte stejně velký zájem) tak nedochází v drtivé většině případů proto, že se matky odmítají dohodnout na jiném řešení, že bude dítě svěřeno do její výlučné péče a otec bude platit jako mourovatý.

Šípek: Chci střídavou péči!
Bořek Šípek se nechal slyšet, že mu nebude stačit vídat svého syna dva víkendy v měsíci a že by za spravedlivé řešení požadoval střídavou péči, která spočívá v tom, že dítě není majetkem žádného z rodičů, ale vychovávají ho oba stejným dílem.

Ke střídavé péči není nutná předchozí dohoda rodičů, může k ní dojít direktivně, tedy přes protesty jednoho z nich (100% matek). Zhrzená matka (která při soudní bitvě už vylíčila otce jako alkoholické nesvéprávné monstrum) pak už má jen jedinou možnost, jak situaci zvrátit: Bojkotovat jakoukoli dohodu týkající se kroužků, školy a jiných aktivit dítěte, a pak tvrdit: Vidíte, já to říkala, s tím pánem (otec) není možné se domluvit!

To je lachtan, strejdo?
Pan Šípek právem poukazuje na to, že dva víkendy v měsíci nestačí na výchovu dítěte, které je zbytek času zcela v neomezené indoktrinační moci matky. Že dva víkendy v měsíci, to není ani iluze výchovy, stačí tak maximálně na to, aby svému potomkovi ukázal v zoo hrocha nebo lachtana. A když bude mít štěstí, nedočká se od svého syna oslovení „strejdo“.
Ten, kdo vybojuje dítě do své péče (92% případech jsou to matky), tak získá: 1) moc, 2) peníze, 3) zbraň. Tedy všechno, ačkoliv, jak bylo řečeno výše, by mělo platit: Dítě má právo na oba rodiče, nehledě na to, kdo koho zradil nebo opustil.

Pomóc! Zas mě někdo svléká (asi)!
Feministky bojující za práva žen, poukazují například na strašlivý pocit, že je někteří muži svlékají očima (ach ty oplzlé pohledy řidičů kamiónů!), nebo že mají nižší platy (muž vydělá za stejnou práci korunu, žena jen 80 haléřů!),  mohou mít možná pravdu, ale měli by při svém boji o rovná práva začít u dětí.

Boj Bořka Šípka o syna je teprve na začátku. Soud ještě nezačal a stále je tu prostor na dohodu. Leona Machálková mu určitě slíbí, že když jí dobře zaplatí, bude moci vidět syna kdy chce.

Poslední mediální případ sporu o dítě Iveta Bartošová vs. Ladislav Štaidl, skončil tak, že byl Artur svěřen do péče matky, ale se sociálkou za zády. Tedy takový výsledek, po jakém volal otec dítěte.