Internet dětem nezakazujte! Radí expertka na kyberšikanu! Odpovídat bude na chatu.

Od předškolního, pokud rodiče dítěti asistují - sledují, co a kde dítě dělá a hlavně, hlídají čas strávený online! Počítač nesmí být pro děti náhradním "pískovištěm". Děti i dospělí potřebují online technologie a internet znát. Musí se zároveň učit bezpečnému, smysluplnému a zodpovědnému užívání těchto technologií.

Zkusit nabídnout alternativy, promluvit si s ní o tom, proč je tam a ne někde jinde. Komunikuje přes net s kamarády - přináší jí to něco? Nebo jen utlouká čas? Je to únik od reálných starostí, nebo zpestření běžného školního života? Pokud jde o náznaky závislostního chování, kdy např. trpí nedostatkem spánku kvůli ponocování u počítače/mobilu, pak je na místě vyhledat odbornou psychologickou pomoc. Ale můžete začít sama třeba tím, že jí po desáté hodině večer znemožníte přístup k online zařízení.

Mobil s internetem při vyučování je rušivý. V současnosti probíhá diskuze o využití tabletů či chytrých telefonů ve výuce, ale vývoj je v této oblasti velmi živelný. Takový způsob výuky - aby byl k něčemu dobrý, klade velké nároky na učitele. Výuka musí být smysluplná a interaktivní. Učitel musí být motivován a věnovat čas dalšímu vzdělávání a přípravě. Přichází nová rizika: počínaje zavlečením škodlivého software na zařízení až po sledování pornografie na školní půdě. Se vším je nutno počítat, zabezpečit, metodicky podchytit.

Internet nikdy zcela bezpečný nebude. Ani pro děti, ani pro dospělé. Ale to je stejné, jako v reálném světě. Zakazovat internet nemá smysl - je to úžasná studnice informací a děti si k němu stejně cestu najdou. Ale je nutné, aby malým dětem asistovali rodiče a vštípili jim zásady bezpečného a zodpovědného užívání technologií.

Bohužel, rodiče takto skutečně mohou napomoci rozvoji závislostního chování. Máte-li možnost, nabídněte vnučce jiné zajímavé aktivity: knížky, sport, kulturu, výlety do přírody. Anebo alespoň zkuste nalézt počítačové hry, které budou děvče vzdělávat a rozvíjet. Nikoli jen zabíjet čas.

Ano. Kyberšikana je velmi často provázána se školní šikanou. Máte-li podezření na takovýto problém, doporučuji kontaktovat školu a situaci řešit, než přeroste do hůře zvladatelných rozměrů. Bohužel, stává se, že pedagogové nepřipouští, že by u nich takový jev mohl existovat - podobně jako u klasické šikany. Důvěřujte svému dítěti a nechte si od něj situaci vysvětlit.

Jde-li o manipulaci s dětmi, tzv. kybergrooming (lákání dětí na reálnou schůzku, kde jsou zneužity), jde o útočníky z různých věkových a sociálních vrstev. Pokud vím, neexistuje obecná charakteristika typického útočníka. Je vžitým omylem široké veřejnosti, že jde o pedofilně orientované osoby nízké inteligence. Nejde.

Nelze jednoznačně říci, které stránky jsou nejnebezpečnější. Záleží na věku a citlivosti dětí, na způsobu užívání internetu apod. Varujte děti tak, že si s nimi o rizicích otevřeně, úměrně jejich věku, popovídáte. Doporučuji knížku Hustej internet - dětem se bude jistě líbit a vy se z ní velmi rychle poučíte.

Záleží na věku vašeho syna. U dítěte nižšího věku: domluva, vysvětlení, případně blokovací software. U teenagera vysvětlování, otevřená komunikace na toto téma, v závažnějším případě odborná pomoc, např. psychologa. Srozumitelně mu sdělte své obavy o zneužití a co z toho pro něj může vyplynout.

Zpravidla se začne chovat jinak, než je obvyklé. Straní se kamarádů či spolužáků, skrývá před vámi svou internetovou či mobilní komunikaci apod. Máte-li podezření, je vhodné vygooglit si jméno či přezdívku vašeho dítěte, zeptat se ve škole třídního učitele, jeho dobrého kamaráda... Rozhodně nebýt lhostejný k pocitům dítěte, nebagatelizovat je. To, co se nám dospělým jeví jako malichernost, dítě může brát velmi vážně.

Pokud vás přítel skutečně vytrvale pronásleduje a obtěžuje, obraťte se na policii. Může to být kvalifikováno jako nebezpečné pronásledování, tzv. stalking. Více zjistíte např. na webových stránkách Bílého kruhu bezpečí.

Otevřeně si s ní popovídat o vašich obavách. Pokud je podložíte argumenty (reálnými případy toho, co už se někdy někde stalo), dcera by měla pochopit, o co vám jde. Tajné nakukování do profilu nedoporučuji. Jakmile na to dítě přijde, ztratíte jeho důvěru a nemusí se vám pak svěřit i se závažnými potížemi.

Ano, probírá, ale výuka je v různých školách velmi odlišná. Neexistuje jednotný a závazný vzdělávací systém pro pedagogy. Na rozdíl např. od mediání výchovy, není zatím online bezpečnost (či digitální gramotnost, jakkoli to nazveme) součástí školních osnov.

Zejména výchovná opatření na úrovni sociálně-právní. Záleží na závažnosti případu, spolupráci s rodinou, školou apod. Samozřejmě, rodiče jsou trestně zodpovědní za činy svých nezletilých dětí.

Já osobně jsem naštěstí s kyberšikanou do styku nepřišla. Což, bohužel, neznamená, že se se jí dokážu vyhnout v budoucnu. Pracovala jsem několik let v neziskovce s názvem Národní centrum bezpečnějšího internetu a setkávala se s velmi závažnými a nešťastnými skutky.

Ne. Jejich cílem není ublížit, nebo ztrapnit zákazníka, ale maximalizovat svůj zisk. Snad, pokud by vás určitá firma obtěžovala silně a dlouhodobě, ve dne v noci, vyvíjela na vás tlak neodpovídající běžným intencím, posunula jednání do osobní roviny apod.

Ano, mohou a setkávají. Dokonce z jednoho nedávného českého průzkumu vyplynulo, že se zde s kyberšikanou setkalo přibližně 46 % dospělých určitého věku. Napadáni jsou mj. pedagogové, které ztrapňují jejich žáci.

Pokud je napadání útočícího člověka déletrvající a cítíte se omezována či ohrožována. Za kyberšikanu nelze považovat např. jednorázové slovní napadení v internetové diskusi. U dětí je hranice vnímání kyberšikany velmi individuální. Pokud se však dítě cítí nekomfortně, měla by se situace řešit.

Ono nejde jen o sprostá videa. I když... Pokud děti/teenageři sledují sexuální či pornografické materiály, posouvají se jim normy toho, co považují za běžné. Pak mohou mít potíže např. při navazování běžných partnerských vztahů - jednoduše proto, že mají zkreslená očekávání. Na internetu to přeci bylo jinak a daleko lepší! U teenagerů tento posun norem vede mj. k tomu, že bez velkých zábran vytváří a sdílí vlastní intimní fotky a videa. Což se jim občas vymstí: dívka se např. rozejde s partnerem, který zveřejní na netu nahé fotky své bývalé přítelkyně. Může být vydírána, či se stát obětí kyberšikany. Internetových rizik je však mnohem více - doporučuji nahlédnout do knížky Bezpečnost dětí na Internetu, která obsahuje srozumitelný přehled: rizikový obsah (pornografie, násilnosti, sebepoškozování, extremismus atd.), rizikovou komunikaci (kyberšikana, sexting - sdílení a šíření intim. materiálů, kybergrooming - lákání dětí na schůzku atd.), nástrahy komerce, reklamy, manipulace s informacemi i rizika technická (škodlivý software a jak je snadné stát se jeho hostitelem). A v neposlední řadě - problém závislostního chování.

Ano, znám. Nejen dětí, ale i dospělých. Terčem kyberšikany bývají např. učitelé.

Doporučuji dětem nebránit v přístupu k počítači v jakémkoli věku, ale rodiče by měli dítě vhodně vést a užívání moderních technologií vhodně "dávkovat". Např. u předškolních dětí je důležité dbát na rozvoj jemné motoriky, tudíž není vhodné nadužívat např. tablety, ačkoli jsou velmi lákavé. Co se týká přístupu k internetu: pro předškolní děti lze doporučit bezpečné internetové stránky, např. Déčko.cz České televize nebo Webík Českého rozhlasu. Jsou hravé, vzdělávací a nejsou propojeny s obsahem pro dospělé - což je problém mnoha webových stránek pro děti. V každém případě, moderní online technologie by měly být obohacením pro komunikaci rodiče s dítětem, nikoli odkladištěm dětí, které se zrovna neumí jinak zabavit.

Ano, jsou. Existují tzv. nástroje rodičovské kontroly - software, který na základě klíčových slov blokuje určitý obsah, např. sexuálního charakteru. Taková ochrana je vhodná pro malé děti, které mohou na nevhodný obsah na internetu narazit náhodně. Pro starší děti již tento způsob za vhodný nepovažuji - pokud chtějí, stejně se na "tajné materiály" podívají, třeba u kamarádů.