V Ostravě vyrostlo totalitní městečko
Bony, formuláře devizového příslibu, rychlokurs v nasazování protichemické plynové masky, kádrový dotazník. To všechno si můžete vyzkoušet v totalitním městečku v Ostravě.
Organizátoři akce jej zde nechají stát tři dny. Jako připomínku způsobu života společnosti před rokem 1989. K tomu žlutobílá auta Veřejné bezpečnosti, milicionáři se samopaly a strážní věž.
"Nemá to být recese ani parodie na totalitu. Některým lidem to může připadat úsměvné. Chtěli jsme ale vytvořit instalaci, která bude k předchozímu režimu citlivá," řekl jeden z pořadatelů akce Jiří Hruška.
Dodal, že městečko nemá ani věrně popisovat způsob života lidí v komunismu. "Předkládáme věci, které ho doprovázely, a na které jsme už trochu zapomněli," dodal. Podle něj záleží pouze na návštěvnících, zda návštěvu městečka budou prožívat jako sentimentální záležitost, která se propojuje s jejich mládím. "Jiní zas mohou chodit zděšeni z toho, v čem všem jsme to vlastně žili," vysvětlil.
Totalitní městečko vyrostlo na Masarykově náměstí, které se před rokem 1989 jmenovalo Lidových milicí. A milicionářů na něm bylo dost i dnes. Jeden z nich například střežil tehdejšího prezidenta Gustáva Husáka, který z nedalekého balkonu budovy knihkupectví pozdravil hned ráno účastníky akce. Přednesl projev, ve kterém vyzdvihl například připravenost zahrádkářů k rozvoji socialistické vlasti. Po projevu se pak už všem otevřel brány Totalitního městečka. První příchozí uvítali zpěvem krojovaní pionýři.
Příchozí si mohou až do středy vyzkoušet například vyplňování žádosti o devizový příslib, kádrového dotazníku a vyjádření ke vstupu vojsk. Odnést si mohou i zážitek z fronty při nákupu. V jenom stanu si mohou poslechnout hudební hity nedávné doby. Ve filmovém zase mohou zhlédnout dobové dokumenty či reklamní šoty z minulého režimu. Vyzkouší si i to, jak se v socialismu "demokraticky" volilo a čeká je i rozcvička.
"Je to moc dobře, že se něco takového děje. Mám strach z názorů, že za komunistů se žilo lépe než dnes," řekl jeden z prvních návštěvníků.
Doufám, že si Ostravaci s kratkym (dejme tomu zobakem, když to chtějí tak nazývat ) si vypravovali, jací to byli vždycky bojovníci proti komunismu. Jedno hnutí za druhým, nic jiného než rubání a rudé hvězdy neznali. Soudruh Mamula, krajský tajemník KSČ tam vládnul pevnou rukou. Jenom otřeli prach a mohli se rázem ocitnout dvacet roků zpět