Dobrou zprávou je, že na rozdíl od minulého testování medů nebyla v žádném výrobku antibiotika. Ta špatná je, že s kvalitou jsou na tom dost bídně.

Většina testovaných medů nevyhovuje v parametru zvaném aktivita diastázy, která má mít podle evropské normy i české vyhlášky hodnotu minimálně 8,0 jednotek Schadeho stupnice.

U zmíněné šestice byly hodnoty od <2 po 5,1 jednotek! Legislativou danou minimální hranici splnily pouze dva medy – Med lesní a Med medovicový.

Pod průměrem

Kromě diastázy se u medů laboratorně stanovuje i aktivita invertázy, která je rovněž důležitým ukazatelem kvality medu. A podobným indikátorem je i obsah hydroxymethylfurfuralu, zkráceně HMF, který prozrazuje, jak je med čerstvý a zda nebyl poškozen teplem.

U kvalitních běžných medů je obsah HMF pod 10 mg/kg, hodnota diastázy je v průměru od 10 do 30 jednotek stupnice a invertázy od 50 do 100 U/kg*. Na tyto průměry ale nedosáhl ani jeden z námi testovaných medů.

*Průměrné hodnoty diastázy a invertázy vycházejí z evropské studie Main European unifloral honeys, v níž byly popsány výsledky analýz 6 719 vzorků medů z 21 zemí Evropy.

Co je to diastáza?

Jde o enzym, který štěpí škroby na jednoduché cukry. V medu je enzymů více, ale právě diastáza je tradičně jejich reprezentantem v evropské i české normě, mimo jiné proto, že se dobře laboratorně stanovuje. Jde o jeden z ukazatelů toho, jak se s medem zacházelo. U kvalitního medu s vysokou aktivitou diastázy se předpokládá i vysoký obsah a aktivita dalších v medu cenných látek a enzymů.

Čtyři »nemedy«

U poctivých medů je obvyklé, že mají nízkou hodnotu HMF a vysoké hodnoty enzymů diastázy a invertázy. Pokud med starý nebo se nešetrně a opakovaně zahřívá, stoupá u něj hodnota HMF a klesá aktivita enzymů.

Záhadou jsou ale čtyři výrobky, které mají sice celkem nízkou hodnotu HMF (max. do 40 mg/kg, jak je stanoveno legislativou), ale mají také velmi nízké aktivity zmíněných enzymů – jedná se o Med luční, Basic Flower Honey, Korio Honey Honig-Med a Med květový.

Otázkou zůstává, jestli se zlatavý obsah ve sklenici dá ještě nazývat medem, nebo spíš »nemedem«. Na zjištění, zda výrobci med nezředili něčím, co je medu na hony vzdálené, byly ale analýzy laboratoře krátké.

Často falšovaný

Med je u nás jedním z nejvíce falšovaných výrobků. Výrobci jej nejčastěji falšují přidáváním cukrů či barviv, kterými přibarvují světlé medy, nebo nešetrným zahříváním medu.

Laboratoř naštěstí v žádném z testovaných medů nenašla přidaný cukr, ani barvivo E150d (amoniak-sulfitový karamel). V čerstvosti, tedy šetrném zacházení, se ale medy liší. Obsah HMF mělo námi testovaných osm medů od 12,2 mg/kg do 33,3 mg/kg.

Obsah HMF

Hydroxymethylfurfural (HMF) je látka, která vzniká při zahřívání medu. Její obsah ukazuje, jak je med čerstvý nebo zda nebyl zahřívaný. U nezahřátých medů je obsah HMF pod 10 mg/kg. Norma pro Český med dovoluje nejvýše 20 mg/kg a evropská legislativa maximálně 40 mg/kg.

„Vysoký obsah HMF svědčí buď o tom, že je med starý, protože každý rok medu zvýší obsah HMF přibližně o 7 mg/kg, nebo byl silně zahříván,“ vysvětluje Dalibor Titěra z Výzkumného ústavu včelařského ve středočeském Dole. Med s vysokým obsahem HMF není škodlivý, ale může ztratit řadu cenných látek. Platí zde, že čím nižší obsah HMF, tím je med čerstvější, a tudíž kvalitnější.

Do konce expirace nevyhoví

Nejvyšší obsah HMF z medů měl Med květový od společnosti Včelpo. Ačkoli hodnota 33,3 mg/kg se do maximálního stanoveného limitu (40 mg/kg) vejde, do doby minimální trvanlivosti medu, která je do 5. 8. 2019, tento limit určitě překročí.

Každý rok totiž medu »přidá« asi 7 mg/kg, takže za více než dva a půl roku, nebude-li celou dobu v chlazeném skladu, bude mít ještě minimálně o 17 mg/kg víc. „Podle legislativy musí obsah HMF vyhovovat stanovenému limitu až do konce exspirace,“ upozorňuje Titěra.

Čím méně vody med obsahuje, tím je hustší a samozřejmě i kvalitnější. Evropská norma dovoluje max. 20 % vody a medy, které nesou slovní ochrannou známku Český med, nejvýše 18 %.

Pokud by med obsahoval více vody, než je limit, mohl by začít kvasit. Všechny námi testované výrobky daný evropský limit splnily, obsahovaly od 16 % do 18,7 %. Většina by se vešla i do limitu pro Český med.

Běžná praxe velkých výrobců medu je, že smíchávají medy různé kvality tak, aby výsledný výrobek vyhověl všem požadovaným parametrům. Mixováním medů dohánějí parametr z jednoho medu parametrem z druhého medu.

Například si mohou kvalitním medem pomáhat, když mají jiný med s vyšším obsahem vody, který by požadavkům nevyhověl. U medů se měří i elektrická vodivost. Podle její hodnoty se pozná, o jaký druh medu jde – zda je květový, nebo medovicový.

Medy květové mají nízkou vodivost a medovicové naopak vysokou. V našich podmínkách ale včely často produkují med smíšený. Podle naměřených hodnot lze u smíšených předpokládat, jaký med převažuje. Většina výrobců deklarovala med květový, pouze jeden medovicový, což se i potvrdilo.

Lesní nemusí být medovicový

Zdrojem medu je buď nektar (medy květové), nebo medovice (medy medovicové), anebo jejich kombinace (medy smíšené). Na etiketách se často objevuje i pojem »med lesní«.

Lidé často ztotožňují pojem med lesní s medem medovicovým. Ale v lese sbírají včely jak nektar (například z maliníku), tak medovici. „Lesní je vlastně stejné označení místa původu medu jako třeba označení u studánky nebo za hájovnou,“ říká odborník Dalibor Titěra.

Květové, či medovicové?

Včely produkují květové medy z nektaru květů rostlin. Medovicové medy vznikají z medovice, což je tekutina, která má stejný původ jako nektar, ale rostlina ji na povrch neumí sama vyloučit.

Ale umí to některý hmyz, nejčastěji mšice, které nabodávají jehlice a listy stromů a přebytečné sladké šťávy vylučují na povrch rostlin ve formě kapiček medovice.

Není med jako Český med

Na medy původem z ČR nebo z ciziny, které se prodávají na evropském trhu, se vztahuje »evropská norma«, jejíž požadavky jsou součástí i české vyhlášky.

Pokud je ale na obale uvedeno slovní označení Český med, vztahují se na něj o něco přísnější požadavky, které jsou formulovány v normě pro Český med. V našem testování ale žádný »Český med« nebyl.

Norma pro Český med: Obsah vody – max. 18 %; obsah HMF – max. 20 mg/kg; aktivita diastázy – 8,0

Evropská norma: Obsah vody – max. 20 %; obsah HMF – max. 40 mg/kg; aktivita diastázy – 8,0

(Ne)pochoutky z medu

Kromě osmi medů jsme nechali laboratoř otestovat i dvě medové pochoutky, na které se nevztahují žádné požadavky jako na medy. V obou případech mají složení: 51 % květového medu, sirup a karamel.

Běžně se pod názvem »medová pochoutka« skrývají smíchané zbytky všech možných starých či ohřátých medů, případně i šarží, které by nesplnily požadavky, aby mohly být prodávané jako med.

O tom, že z medu v nich opravdu moc nezbylo, svědčí výsledky laboratoře. Enzymy diastáza a invertáza neměly téměř vůbec aktivní. Zatímco u Dědečkovy Medové pochoutky byl obsah HMF celkem nízký, u výrobku společnosti Medokomerc dosahoval víc než třiapůlkrát vyšší hodnoty, než je stanovený limit pro medy – 145,5 mg/kg.

Takže obsah ve sklenici byl buď nešetrně zahříván, nebo byl hodně starý. A že se jedná o »pochoutky«? Podle laických senzoriků nepříjemně voněly, byly sladké a chutnaly po karamelu, a jednu dokonce označili jako umělou nasládlou hmotu.

Všechny spotřebitelské testy Blesku naleznete ZDE!

Fotogalerie
13 fotografií