Na konci září oslaví trenér HC Vítkovice Miroslav Fryčer 48. narozeniny. Ale 26. prosince bude mít ještě jedny. Osmé! O Vánocích roku 1999 se totiž narodil podruhé. Po transplantaci jater! "Jdu vlastně do druhé třídy," směje se stále dobře naložený 'Frigo'. Ale před osmi lety vám asi dobře nebylo, loučil jste se už s nejbližšími? "V té době jsem trénoval v Itálii a pomalu jsem začal vypadat jako Číňan. Žlutá jsem měl i bělma očí. Nafukoval jsem se, zadržoval jsem v těle vodu. Bolesti jsem ale neměl. Zkrátka přestávala fungovat játra a dobře nepracovala i jedna ledvina. Doktor mi tehdy dal prášky na tři měsíce a řekl, že když do té doby nesežene nový orgán, tak to znamená konec." To musela být hrozná jobovka. To jste dál trénoval? "Jo. Byl jsem s tím smířený. Věděl jsem, že to není nespravedlnost, že si za to můžu sám. Hodně jsem pil a v závěru kariéry bral i prášky proti bolesti. Před zápasem, mezi třetinami i po zápase. Pak mi dávali i injekce, měl jsem zadek celej černej a rozpíchanej! Když se pití a léky spojily, nemohlo to jinak skončit. Od té návštěvy u doktora v Innsbrucku jsem pořád chodil s mobilem. A 25. prosince večer před zápasem to přišlo. Všichni brečeli, loučili se se mnou. Já sedl do auta, do šesti hodin od telefonátu se muselo operovat." Operace se povedla, vypadáte dobře... "Děkuju, nestěžuju si. Operace trvala šest hodin, ale pak mě museli znovu otevřít, protože játra krvácela. Po dalších šesti hodinách už mě nechali. Ráno jsem se probudil a druhý den začal chodit. Každé tři měsíce chodím na kontroly a výsledky jsou dobré. Ráno a večer beru dost silné prášky, ale můžu všechno. Hraju tenis, fotbal, nemám žádná omezení, všechno naplno." I pití? "Tak to vůbec, na to ani nemám chuť. Naštěstí. Jednu dvojku vína nebo malé pivo bych si dát mohl, ale nechci. Chodím se bavit, ale piju nealko a vydržím až do rána. Pak všechny rozvezu a je mi fajn." Kolik jste toho vůbec za večer dokázal vypít? "Já nikdy nebyl pivař a navíc v Kanadě bylo pivo jako šuměnka. Pil jsem víno a čtyři pět litrů za večer mohlo padnout. A další den třeba znovu. Byl jsem tahoun na ledě i v hospodě, kluci mě měli rádi. Teď teprve vyplouvá na povrch, jak to bylo v NHL v 80. letech. Šel jsem třeba na pokoj ve čtyři ráno, potkal mě trenér a ještě mi připálil. Zajímalo ho jenom to, jak budu večer hrát, víc nic." Váš odchod do NHL byl hodně dramatický... "V jednadvaceti jsem v Česku dokázal všechno. Ligu jsem hrál od šestnácti. Měl jsem titul s Vítkovicemi, stříbro z MS 1979 a bronz z MS 1981, hrál jsem na olympiádě v roce 1980. Chtěl jsem mít nové mety a NHL byla vrcholem. Quebec měl vážný zájem, teď jen vymyslet, jak se dostat ven." V roce 1981 se konal Kanadský pohár, tedy ideální příležitost 'zdrhnout'. "Jenže mě tam nevzali, ani Mariána Šťastného. Protože vytušili, že máme ještě s Láďou Svozilem podepsané předběžné kontrakty v NHL. Kanadská strana totiž oznámila, že podepsala pět Čechoslováků. Peter a Anton už v té době utekli a ty další tři si dali dohromady. Manželka s desetiměsíční dcerou a mými rodiči si vyřídili výjezdní doložky do Jugoslávie, jenom já ji nedostal. Vyrazili jsme proto do Maďarska a týden jezdili kolem Dunaje a hledali nejlepší místo, kde bych ho mohl přeplavat." A kde jste ho přeplaval? "Nakonec nikde. Byla ještě další možnost. Vítkovice jely na přípravu do Rakouska a Švýcarska. Ani tam mě nechtěli pustit. Tak jsem jim pohrozil, že z Vítkovic půjdu na vojnu a vzali mě." Věděl někdo z mužstva, co chystáte? "Dopředu ne. Ale večer když jsme přijeli do Bernu, tak jsem seděl na pivu s Milošem Říhou, Česťou Šindelem a Tondou Planovským. A jim jsem to řekl. A Miloš Říha udělal velké gesto, na které nikdy nezapomenu. Náhodou měl svůj privátní pas. Mužstva totiž do zahraničí cestovala na hromadný papír a svoje pasy jsme vozit nesměli. No a Miloš z něho vytrhl svou fotku a dal mi ho. Měl pak velké problémy, vyslýchala ho StB. Touhle cestou mu ještě jednou děkuju." V NHL jste zažil velké chvíle, ale Evropané tam v 80. letech byli ještě exoty. Bylo to těžké? "To každopádně. Hned na mě vyrukovali, byli naštvaní, že jim bereme práci. Ale brzy jsem dal góly, pět hattricků a byl klid. Měl jsem štěstí i na bráchy Šťastné. Povahově mi neuvěřitelně sedli. Byl jsem jako jejich čtvrtý brácha." Dodnes se držíte v celkovém bodování českých hokejistů v NHL všech dob na dvacátém místě! O vašich úspěších se málo ví... "To mi ale nevadí. Byl jsem prvním Čechem, který vyhrál bodování týmu v NHL. V roce 1985 i prvním Čechem v All-Star Game. S kariérou jsem byl spokojen a teď i se životem. Užívám si každý den, opravdu." MIROSLAV FRYČER Narozen: 27. září 1959, v Opavě Bilance v reprezentaci: 52/14 Bilance v NHL: Za Quebec, Toronto, Detroit a Edmonton odehrál 415 zápasů a nasbíral 330 bodů (147+183)