„Ty tři roky jsem nemohla vystát reprodukovanou hudbu a žila víceméně v tichu,“ prozradila Anique, která nyní chce ticho po druhých, aby se léčili skrze její tón hlasu. Ještě předtím, než se všichni sešli v potemnělé místnosti, se už Anique připravovala a nalaďovala na začátek.

Můžeme začít zpívat?“ dotázal se jeden z návštěvníků frekvenčních zpěvů. Lektorka mu však rázně a se smíchem odpověděla. „Pokud budete zpívat, tak to můžu rovnou odejít. Ale pokud vás to donutí vydat nějaký zvuk, vydejte ho,“ řekla těsně předtím, než se pustila do zpěvů.

Hluboké tóny, které vydávala, připomínaly cestu na Dálný východ. Škubání rukou, chvilkové chichotání a cinkání na zvoneček. Někdo, kdo by se na místě ocitl úplně náhodou, by si říkal, že se někdo pomátl.

Ne každý zvuky rozdýchá

Ve vysokých tóninách, skoro až skřecích, už se lidé začali ošívat. „Začala mě nejprve bolet celá pusa, se kterou jsem byla nedávno na operaci… Následně i hlava,“ prozradila Tereza, která se musela jít provětrat, protože se zvuk v malé prázdné místnosti silně rozléhal.

Anique je na svůj, jak říká, polyfonní hlas hrdá. „V určité fázi bylo mým úkolem úplně zapomenout všechno, co jsem se kdy o zpěvu naučila. Vrcholem toho bylo nefalšované vymazání informačního objemu mých hlasivek a všeho, co se jich týkalo,“ svěřila. Následně tak přišla na týden o hlas a poté získala tento dar.

Anique objevíte na Facebooku, terapie dělá podle své nálady.

Fotogalerie
9 fotografií