"Je vymezena lety, kdy Němec končil studium a začínal filmovou kariéru. I když určitě už předtím fotografoval a něco málo asi točil, ale víc hrál na klarinet a věnoval se jazzu," řekl Bernard, kterou obsáhlou publikaci nazval Jan Němec: Enfant terrible české nové vlny. Zdůraznil, že jeho snímek O slavnosti a hostech se spolu se Sedmikráskami Věry Chytilové stal jakýmsi centrem boje proti totalitnímu režimu. I proto jeho dílo v knize zařadil do společensko-politických souvislostí té doby.

V knize Bernard postupuje chronologicky. Pomohlo mu, že mu Němec vyhověl a spoustu věcí objasnil, popřípadě poskytl scénáře a další dokumenty. "Udělali jsme spolu asi čtrnáct rozhovorů, které mi vyjasnily řadu momentů z jeho života. Pracoval jsem s materiály z Národního filmového archivu, který vedle filmů opatruje i fotografie, plakáty, ale i spoustu časopisů a historických výstřižků," podotkl Bernard. Využil rovněž fondy dalších archivů především KSČ a prezidentské kanceláře, Knihovnu Václava Havla a archiv České televize, jelikož řada Němcových prací vznikla pro obrazovku. Jeho kniha je určena především odborníkům, ale poučí se z ní i filmoví fanoušci.

Období po roce 1974 je podle Bernarda zpracováno ze zhruba dvou třetin. "Spolupracovali na tom se mnou studenti FAMU v rámci grantu. Zbytek nás ještě čeká - chceme k tomu přizvat další odborníky, kteří by se na novější Němcovu tvorbu podívali z různých pohledů," vysvětlil autor, který dohledává i některá díla natočená v zahraničí. Předpokládá, že druhý díl by měl vyjít v roce 2016.

Osmasedmdesátiletý režisér a pedagog Jan Němec debutoval v roce 1964 filmem Démanty noci, za který získal Velkou cenu na MFF v Mannheimu. Od roku 1970 byl na černé listině a bez práce. O čtyři roky později byl v nuceném exilu a v letech 1976-1989 žil v Kalifornii. Po návratu těžko hledal témata, která by přitáhla kritiku a diváky. Průlom přišel až po snímku Noční hovory s matkou z roku 2000, na který věčný experimentátor navázal filmy Krajina mého srdce, Toyen a Heart Beat 3D. Za snímky získal řadu cen, má i domácí vyznamenání včetně medaile Za zásluhy, kterou mu udělil v roce 2002 Václav Havel. Na karlovarském festivalu převzal v roce 2006 Cenu za mimořádný umělecký přínos světové kinematografii. Od roku 1999 je profesorem katedry režie pražské FAMU.