Šéfdramaturga Jana Vedrala inspirovali k myšlence na uvedení právě tohoto Landovského textu zejména starší páni v souboru Oldřich Vlach a Jaroslav Satoranský, který v prosinci oslaví pětasedmdesátiny. "Proto jsme ji zařadili do dramaturgie tohoto prostoru, kde se pokoušíme uvádět komorní české a slovenské hry. Landovský to přivítal, režisér Ivan Rajmont za ním kvůli tomu několikrát byl a Pavel nám dokonce nahrál zdravici na první čtenou zkoušku," řekl Vedral ČTK.
Hodinový hoteliér byl poprvé uveden v roce 1969 v Činoherním klubu, v jedné z posledních velkých rolí se v ní objevil Oldřich Nový. Asistentem režiséra Evalda Schorma byl tehdy v rámci své studijní praxe právě režisér vinohradské verze Rajmont, který pak samostatně připravil další Landovského hry.
Hodinového hoteliéra naposledy inscenoval Ondřej Pavelka v Liberci s Václavem Helšusem a Ladislavem Duškem. Předtím ho nastudovala Landovského bývalá manželka Helena Albertová s Kytlickým ochotnickým spolkem. V sibiřském městě Omsk se uváděl devět let; Landovský tam inscenaci v roce 1999 osobně režíroval. Příběh dvojice svérázných mužů, kteří za úplatu poskytují svůj zchátralý byt jednomu páru ne zrovna nejšťastnějších milenců, připravil ve stejném roce i v Branickém divadle v Praze.
Schormova inscenace měla na přelomu 60. a 70. let velký ohlas, hra se hojně uváděla u nás i v zahraničí, především v Polsku. O její nastudování se v roce 2011 pokusil Jan Kačer s bývalým kolegou z Činoherního klubu Vladimírem Pucholtem, aby nemocnému kamarádovi vrátili chuť do života. Scénické čtení nakonec proběhlo komorně v jedné pražské galerii. Jeho vznik popsal v dojemném i syrovém dokumentu Hoteliér režisér Josef Abrhám ml. a aktéři současné inscenace ho při zahájení zkoušek zhlédli. V rolích milenců hledajících azyl se objevila nová členka vinohradského souboru Markéta Frösslová a Pavel Batěk. On je v příběhu ženatým mužem se závazky, ona studentkou bez prostředků.
"Landovského hry jsou skutečně skvělé, patří k tomu lepšímu, co u nás po válce vzniklo," uvedl Rajmont. Oldřich Vlach Hodinového hoteliéra viděl už před pětačtyřiceti lety, tehdy se prý velice bavil, ovšem text docenil až teď, když mu řada myšlenek z tohoto příběhu došla.
