Autorky výstavy Martina Pachmanová a Michala Frank Barnová projekt připravily pro Moravskou galerii v Brně, kde se výstava konala na přelomu loňského a letošního roku. Oproti premiéře v Pražákově paláci v Moravské galerii je repríza obohacena o jeden z klíčových obrazů autorky, olejomalbu Melancholie (1925) ze sbírky Národní galerie v Praze, a o nově nalezený obraz Helča (1922), který byl do února letošního roku nezvěstný.
Umělecký názor Vlasty Vostřebalové Fischerové vznikal ve 20. a 30. letech, v atmosféře prodchnuté zájmem o úděl člověka ve společnosti, diskusemi o etických otázkách umění i ženskými emancipačními snahami. Její profesní i politický postoj se formoval mezi levicově smýšlejícími umělci, a ačkoli nebyla členkou žádného uměleckého uskupení, vliv na její práci mělo nejen soudobé německé a francouzské umění, ale také program domácí Sociální skupiny. Ve svých kresbách a obrazech vycházela z epické dramatičnosti wolkerovské linie proletářského umění a s velkou dávkou fantazie a bizarní poetiky zachycovala lidské odcizení a mezní situace života.
Na jejím projevu se odrazil i soukromý život: krátké, nepříliš šťastné manželství s významným českým literátem a překladatelem Otokarem Fischerem, po jehož rozpadu následoval dramatický zápas o syna. Primitivistické krajiny, tesklivé psychologické portréty a figurální motivy se vyznačují elementárním tvaroslovím a přízračnou světelností blízkou dílu Jana Zrzavého; spíše než lyrismus a melancholie je však jejich nejvýraznějším znakem sžíravá ostrost neidealizovaného pohledu na svět, říkají kurátorky.
Častým motivem na jejích obrazech jsou levitující postavy — skutečné nebo imaginární bytosti ve stavu beztíže, které proměňují zdánlivě obyčejné výjevy v surreálné scenérie. Jimi je inspirováno také architektonické řešení expozice. Obrazy se "vznášejí" v prostoru zavěšené na strunách, průvodní texty najdou návštěvníci na zadních stranách obrazů.
