"Nemyslím si, že Martinů musí být ten nejznámější skladatel na světě. Ale slyšela jsem před několika lety jeho třetí sonátu pro housle a klavír a hned jsem věděla, že je fantastická. Od té doby ji mám v programu, a když je možnost, tak ji zahraju. Pátý smyčcový kvartet Martinů, který jsme nacvičili s kvartetem, provedeme dnes večer poprvé. Tak uvidíme, jestli ho zahrajeme jenom v Praze, nebo i jinde," řekla ČTK Fischerová.
Usměvavá rezidenční umělkyně letošního Pražského jara, která na dnešním setkání s novináři překvapila dobrou slovenštinou, podle svých slov s tvorbou Martinů žádný problém nemá. Cestu k němu prý našla mnohem rychleji než třeba k Šostakovičovi. Přesto vnímá, že s koncertním uváděním děl Martinů bývá problém. Vzpomínala však například na vystoupení v Paříži, kde pořadatelé nedali jméno Martinů na plakát, aby neodradili publikum.
"Myslím, že je to skvělá hudba a budu ji na svých koncertech hrát i v příštích letech. Naštěstí jsem se dostala do situace, kdy lidé chodí na mě a ne na to, co právě hraju," podotkla Fischerová, která má nadstandardní vztah k české hudbě i k České a Slovenské republice, odkud pochází její matka, klavíristka Viera Fischerová.
Geniální houslistka Fischerová, která vzala nástroj do ruky poprvé ve třech letech a v devíti byla pro mimořádný talent přijata na Vysokou hudební školu v rodném Mnichově, se během čtyřiadvaceti hodin na Pražském jaru představuje jako houslistka a v rámci Julia Fischer Quartetu jako klavíristka. "Je to trochu komplikované, jako matka dvou dětí nemám tolik času na to věnovat se oběma nástrojům. Třeba v pondělí jsme měli nejdříve zkoušku s houslemi, pak klavírní a večer koncert. To už v rukách cítím," uvedla Fischerová, která už 24. března v Obecním domě v Praze zahrála na prologu Pražského jara se Sanfranciským symfonickým orchestrem.
