Carr, který v úřadu ministra zahraničí strávil jen 18 měsíců, než v září loňského roku labouristická vláda prohrála ve volbách, mimo jiné napsal, že Čína pokládá Austrálii "za jen o málo důležitější než Nový Zéland". Vyjadřuje také přání, aby Canberra byla "o trochu méně zbabělá" vůči Spojeným státům.

"Jsem ministr zahraničí. Tyčím se nad obyčejnými (lidmi) a sloužím své zemi," napsal v knize nazvané Deník ministra zahraničí, která - jak připouští - sází do značné míry na sebeironii. Bývalý premiér státu Nový Jižní Wales sám sebe popsal jako "nejlepšího vůdce, jakého znám" a po absolvování řady mučivých schůzek se pochlubil, že má "víc energie, než 16 gladiátorů".

Kniha už si vysloužila kritiku od nynější australské ministryně zahraničí Julie Bishopové za "porušení důvěry". Carr ale uvádí, že Australané mají právo vědět, jak demokracie běžně funguje.

"Neomlouvám se za to, že nabízím lidem zatraceně dobrý příběh o tom, jak se tvoří australská zahraniční politika, o tlacích na ministra zahraničí a o tom, jak celá tahle věc funguje," řekl novinářům. Zisk z knihy hodlá věnovat na dětskou charitu.

Krom útoků na kolegy z diplomatického světa kniha odhaluje i Carrovu posedlost stravou a cvičením včetně důrazu kladeného na konzumaci bílkovin a zakazování cukru. Stěžuje si také na stravu v letadlech - což už mu svého času v bulvárním tisku vysloužilo přezdívku "snob Bob".

"Turistická třída. Jídlo se tu nedá jíst. Aerolinky nedávají pyžamo. Musím ležet v obleku šitém na míru," postěžoval si v jedné pasáži, zatímco v jiné si posteskl, že opera, kterou sledoval během letu, neměla anglické titulky.

V rozhovoru pro australskou stanici ABC dodal, že ministr zahraničí žije "nezdravý život" a že ho tento post připravil o dva roky života. "Přežívat na stravě v letadlech a oficiálních banketech uráželo každé pravidlo, které jsem se v životě naučil dodržovat," prohlásil. Dodal ale, že v knize také popustil uzdu své lásce k sebeironii a dodal: "Život je příliš krátký, než aby se bral vážně."