Na zákonnost pořízení a použitelnost odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu nemá podle ÚS vliv případná změna právních předpisů během trestního řízení. Odposlechy lze obecně nařídit u trestných činů s horní sazbou nejméně osm let vězení. Během trestního řízení v nyní projednávané kauze se ale hranice v souvislosti s novým trestním zákoníkem na určité období zvýšila na deset let.

"Stěžovatelé namítali, že tato změna se musí promítnout i do zákonnosti provedených odposlechů. Ústavní soud dospěl k závěru, že pokud v době trestního řízení dojde ke změně právní úpravy tímto způsobem, že to vliv na zákonnost pořízených odposlechů nemá," řekl soudce zpravodaj Jaroslav Fenyk. Dále nález uvádí, že odposlechy lze povolit i tam, kde ke stíhání prověřovaného trestného činu zavazuje Česko některá mezinárodní smlouva.

Nález upřesňuje také nařizování domovních prohlídek v situaci, kdy ještě nebylo konkrétním lidem sděleno obvinění. Prohlídka je možná, musí však být řádně odůvodněna nejen z hlediska potřebnosti, ale také neodkladnosti a neopakovatelnosti. Věcné důvody musí být zřejmé jak z rozhodnutí, tak ze spisu. "Musí z toho plynout, že opravdu jde o situaci, kdy není možno sdělit obvinění, že nejde o obcházení tohoto ustanovení," uvedl Fenyk.

Kauza, kterou se soudci konkrétně zabývali, podle dostupných informací nemá přímou souvislost s metanolovou aférou ani s činností takzvané lihové mafie, rozplétané nyní českými soudy. Odsouzenými jsou Milan Šajer a tři muži s příjmením Skácel. Okresní soud v Přerově jim v roce 2011 uložil dvouleté tresty vězení s podmíněným odkladem na tři roky a peněžité tresty. Verdikt o rok později potvrdila olomoucká pobočka krajského soudu. Jejich advokát se k nálezu nechtěl vyjadřovat před prostudováním písemného odůvodnění.

Pachatelé se podle rozsudku od února do května 2007 podíleli na nelegální výrobě a distribuci nezdaněných výrobků z lihu. Jejich odběratelem byl například obchodník vietnamské národnosti. Na lahve s vodkou a tuzemákem dávali falešné etikety známých zahraničních značek, Likérky Drak a dalších výrobců.

Klíčový důkaz představovaly odposlechy a výsledky domovních prohlídek. Dvě podané ústavní stížnosti poukázaly na to, že v době rozhodování soudu prvního stupně byl již v účinnosti trestní zákoník, podle kterého nebylo možné posuzovat skutek popsaný obžalobou jako zvlášť závažný zločin. Obhajoba se domnívala, že proto nebyla splněna podstatná podmínka, na kterou je odposlech a záznam telekomunikačního provozu vázán.