Pár dní před smrtí: Bál se o sebe, schoval se do nemocnice!

Tajná hospitalizace v nemocnici! Skladatel Karel Svoboda (68) trpěl krátce před svou smrtí úzkostnými stavy a strachem o své zdraví! Bál se, že má nemocné srdce a hrozí mu infarkt. Jeho přítel a ředitel IKEMu v Praze-Krči docent Jan Malý mu tehdy podal pomocnou ruku a zajistil Svobodovi pobyt v nemocnici... Karel Svoboda se nechal přesvědčit před svými posledními Vánocemi 2006 k jednodenní hospitalizaci. Jan Malý mu ale musel slíbit, že nic neprosákne na veřejnost a že vše proběhne v největším utajení. "Karel si stěžoval na píchání za hrudní kostí, potom jsem mu doporučil podrobnou koronografii, aby se vyloučilo riziko infarktu," pozrazuje docent Malý. A výsledek vyšetření? Svobodovo srdce a cévy jsou zdrávy! "Po vyloučení infarktu se ukázalo, že za všechno může zřejmě stres, při kterém dochází také k píchání za hrudní kostí. Karel byl přepracován, což mu způsobilo nejen svírání v hrudníku, ale i výraznou stopu na jeho psychice," říká docent Malý v knize Téma na román aneb Causa Karel a Vendula. Spolužákovi z medicíny Svoboda telefonoval kdykoliv potřeboval cokoliv, co se týkalo jeho zdraví. "Pokud ale šlo o něj, o svých problémech mluvil co možná nejmíň," svěřuje dál Malý. A k tomu, aby svému spolužákovi skladatel řekl o pomoc se svými psychickými problémy, sbíral skladatel odvahu dlouho. Využil k tomu až premiéru muzikálu Golem v listopadu 2006. "Byli jsme domluveni, že nám nechá vstupenky na pokladně, ale pak zničehonic volal, že nám je před představením předá osobně," vzpomíná docent Malý, který posléze pochopil, že to byla jen záminka, aby s ním Karel mohl pohovořit z očí do očí. Skladatel se Malému svěřil, že se necítí dobře a že užívá psychofarmakum Seropram. "Je to výborný lék. Nicméně, lidé na něj po čase přestávají reagovat, a to se podle mě stalo i Karlovi. Potřeboval znovu vyšetřit a předepsat jiný vhodný lék," říká Malý, který skladateli okamžitě nabízel dobrého psychiatra. To se psal 22. prosinc 2006 a skladatel psychiatra, natožpak návštěvu u něho, odmítal. A to byla zřejmě osudná chyba. Nebyl nikdo, kdo by mu pomohl z úzkostných stavů a depresí. Do těch se Svoboda propadal stále víc a víc... Zítra to bude přesně rok, co po sebevraždě slavný skladatel zemřel. Zastřelil se na zahradě své jevanské vily. A oči lidí, kteří ho měli rádi, jsou dosud plné slz.