Byl slavný, bohatý, talentovaný. Bydlel v luxusní vile, měl krásnou ženu, malého syna. Mohl si koupit, co ho napadlo, odletět na nejexotičtější místo na zemi a strávit tam báječnou dovolenou. Místo toho se střelil do hlavy. Proč? Nevíme. Prožil spoustu zlého, ale po nedávném narození syna zářil štěstím. Kubík mě nabíjí, dává mému životu smysl - tvrdil rozechvěle. Mýlil se. Narozen 19.12.1938 Karel Svoboda se narodil do neradostných dob ve znamení druhé války a socialismu. Rodinu žijící v Praze na Starém Městě zlé časy přirozeně poznamenaly. Karlův tatínek, vyučený krejčí, byl za války totálně nasazen, po válce přišel o dobře zavedenou živnost - prodával látky, koberce, knoflíky. Nový režim z něho učinil dělníka, brousil lopatky do tryskových motorů, což mu zničilo zdraví. Působil dojmem tichého a melancholického člověka, zemřel v devětašedesáti. Maminka, prý krásná dáma noblesních prvorepublikových mravů, byla v domácnosti a starala se o tři děti. 1952 Důležitý dárek Maminka věnovala Karlovi klavír, když mu bylo čtrnáct. Přitom tolik toužila, aby se stal lékařem, jenže právě klavír mu v tom paradoxně zabránil. Už jako kluk býval perfekcionista, poctivý, pečlivý, tak trochu samotářský. Nedá se říci, že by byl obklopen přáteli, odjakživa jich měl jako šafránu. Od matky převzal životní krédo, jež znělo: "Žít na plné pecky. Jak říkala moje maminka: Co bylo, se nevrátí, co bude, nevíme, a proto žijme každý den naplno. Většina lidí k tomu dojde. Jak člověk stárne, je moudřejší a moudřejší, a když je nejmoudřejší, tak... už to moc neuplatní. Proto čím dřív to pochopíme, tím líp." To nám skladatel řekl před pouhým rokem. Jeho maminka se s tímto krédem dožila požehnaných devadesáti let... 1960 Studuje zubařinu, maminka jásá Vše nasvědčovalo tomu, že mladík Karel Svoboda splní maminčin sen a ozdobí si jméno titulem MUDr. Opravdu se snažil. Jako vzorný syn začal studovat stomatologii, čemuž předcházely téměř horory: "Abych si upravil kádrový profil, pracoval jsem rok v zemědělství a v dolech. To vše, abych se dostal na medicínu. Když se to nakonec povedlo, dostal jsem nabídku od Laterny Magiky a Divadla Rokoko a vyjel jsem do světa jako muzikant. Studium medicíny jsem odložil a nakonec u hudby zůstal. Zběhl jsem. Muzika byla prostě silnější." Co mu daly bezmála tři roky vysokoškolských studií? O půlnoci v bačkorách by vyjmenoval latinské názvy lidských kostí. Přestože ze školy odešel, nelze jej považovat za jen tak nějakého lehkomyslníka. Při vylepšování kádrového původu přičichl k drsnému životu, ať už jako traktorista v jednotném zemědělském družstvu, anebo jako horník v Dole generála Svobody v Kladně. Rok fáral v zajímavé společnosti tří dentistů, několika Romů a propuštěného vraha. To byla muzikantova škola života. Spolu s hraním po barech, neboť barová praxe hudebníka spolehlivě zocelí. 1967 Tichý a vzdálený slyším hlas, odkud zní? Na festivalu v Riu de Janeiru, kam doprovázel Helenu Vondráčkovou, se těšila písnička Vzdálený hlas slušnému úspěchu. Bigbíťák Svoboda zažívá sladké časy, aniž slyší tichý a vzdálený hlas, šeptající o časech velmi, velmi zlých, které si pro něj chystá budoucnost. Snad aby mu vytmavila stávající víno, ženy, zpěv... a nadání. Začínal s moderním jazzem, nad čímž záhy udělal kříž: "Musím vydělávat peníze, na jazzu se uživit nejde." V kavárně Vltava se v šedesátých letech seznámil s chudým začínajícím zpěvákem Karlem Gottem. Gott si tam přišel zazpívat jako host. Tehdy byli ještě konkurenti. Svoboda působil ve skupině Mefisto, Gott zpíval v Divadle Apollo, jehož minikapelu řídil Ladislav Štaidl. Pomalu se rodilo čtyřicet let trvající přátelství. Svoboda tvrdil, že se při skládání písní pro Gotta pokouší zpívat jako on, aniž samozřejmě disponuje jeho hlasem. Neumíte si představit, co mi to dělá s hlasivkami - naříkal žertem. 1968 Páni a paní, vím, jak se ruší žal Celé legendy se tradovaly o vzniku slavné písně Lady Carneval. Odporovaly si v mnohém, mimo jiné také v tom, jaká přesně lahev byla při vzniku songu vyprázdněna. Jedni tvrdili, že whisky, druzí se domnívali, že se jednalo o myslivce. Ve skutečnosti šlo o fernet. A o mnohem víc: Gott potřeboval na festival v Riu šlágr, který by rozehřál i ohnivé Brazilce. Svoboda i Gott se už vnitřním zrakem viděli v letadle mířícím do Ria. Zbývala ještě maličkost: ten song. Tak už to máte - neustále telefonoval Gott. Svoboda neměl ani notu. Koupili si s textařem Jiřím Štaidlem kvůli inspiraci fernet, vypili... a nic. Jen nadměrně dobrá nálada. Ráno přišlo vysvobození. Štaidl vyslovil Lady Carneval, Svoboda uhodil do kláves, za dvacet minut měli hotovo. 1969 Proto prosím, nechte zvony znít... Jako perfekcionista se projevoval v každém směru: těžko si představit po jeho boku ženu, která by nebyla krásná. Manekýnka Hana Bohatová byla krásná, údajně také vtipná a velmi tolerantní. (A nikoli nepodobná Vendule Svobodové.) Bůhvíproč se jí říkalo Šiška. V té době už Svoboda napsal své špičkové hity, takové klenoty jako Depeši, Stín katedrál či Nechte zvony znít. Jemu zvony zazněly v devětašedesátém, kdy se oženil s Hankou. Zpočátku žili v půdním bytě v Holečkově ulici, o čtyři roky později se přestěhovali do Jevan. Tady se jim narodily dvě děti, dnes šestatřicetiletá Jana a o deset let mladší Petr. Naposled se Hana objevila ve společnosti zjara roku 1993. Zemřela v témže roce na rakovinu. Takový konec bych nezvládl, zastřelil bych se - svěřil tehdy Karel Svoboda blízkému příteli. 1973 Ach, ty Jevany Že čím dál uznávanější hudební skladatel nezůstane v půdním bytě, bylo více než jasné. Rozhlížel se po lépe znějící adrese a našel ji. Jevanskou secesní budovu drasticky poznamenanou zubem času nechal přestavět na luxusní sídlo. Miloval tu vilu na břehu rybníka, s velikou zahradou obklopenou nekonečnými lesy. Později se začalo šeptat, že nešťastné stavení je prokleté: Svobodovi tady zemřela žena, krátce po ní maminka a tchyně, přišel tu o malou dceru Klárku a jako by ani to nestačilo, na zahradě letos v lednu definitivně zúčtoval i se svým vlastním životem. Jeden z předchozích majitelů nechvalně proslulého domu, psychiatr Vladimír Voráček, se o nemovitosti vyjadřoval pozoruhodně nelichotivě. Tvrdil, že neexistuje předmět, který by uvnitř domu nezplesnivěl, s výjimkou doutníků zatavených v plechu. A zvenku že se na nešťastné obyvatele obce zas ženou od lesů, luk a rybníků mlhy a splíny. Že vytopit dům z kamene je úkol pro vraha. A že je zde více vlhkosti, radonu a geopatogenních zón, než se všeobecně sluší. Jenomže skladatel to tu měl prostě rád - a tečka. Abychom nezapomněli, roku 1973 v pouhých třiceti letech tragicky zahynul textař Jiří Štaidl. Byla to autonehoda. Cestou do Jevan. 1976 Máája zas míří mezi nás! Hudba k česko-německé pohádce Tři oříšky pro Popelku otevřela Svobodovi dveře na zapovězený západ. "U mě je výhoda, že jsem při svém povolání prožil třicet osm let ve tvrdém německém showbyznysu," konstatoval zpětně. "Tam jsem se odnaučil kňučet a od kohokoli očekávat jakoukoli pomoc. Myslím si, že nejlepší návod na potíže je pomoci si sám. Vymyslet si něco, co vás nějakým způsobem zaměstná, a ne sedět doma na zadku." Nejpopulárnější v německy mluvících zemích je Včelka Mája, a zaujala i v jiných státech. Existuje čtyřicet různých jazykových verzí včetně hebrejské a jidiš. Její vznik lze označit za největší náhodu v Gottově a Svobodově spolupráci. Potkali se v Mnichově - náhodou. Gott měl chvilku volna a šel na kafe. Svoboda mu povídá: Mám pro tebe krátkou písničku do seriálu pro děti. Pro děti já přece nezpívám, vzpíral se Gott. Karel Svoboda jej do studia téměř přivlekl. Závěrem dostal Gott od paní produkční malý honorář za půlhodinu zpívání. 1988 Cirkus Humberto Skladatel vždycky zdůrazňoval, jak miluje filmy. Vyprávěl, že není běžný divák, ale šílenec, který vidí dva tři filmy denně. Jo, jsem maniak - připouštěl. Složil hudbu k devadesáti filmům a televizním seriálům. Byl workoholik? Patrně. Bez šíleného pracovního tempa a vypětí nemohl existovat. "Samozřejmě, někdy toho plné kecky mám," připustil nedávno. "A pořád mi to běží v hlavě a abych vůbec usnul, musím si vzít prášek na spaní. Beru to ale jako štěstí. Práce je pro mě droga, a kdybych přestal pracovat, začal bych fňukat, nebo bych chodil na večírky, lítal někde v povětří a nic pořádného by po mně nezbylo. Choroby některé mám, patří k mému věku, přes hlavu mi nepřerostly, a tak jsem v podstatě zdravý. Dokonce se mi zlepšily i potíže se žaludkem. Ten totiž ty každodenní honičky a stresy odnáší nejvíc." 1995 Vendula Jejich love story už zná každé malé dítě: mladá holka z Černošic omylem polila kávou slavného hudebního skladatele. Ani nevěděla, koho polila, a on měl v té době jiné starosti: manželka mu umírala na rakovinu. Sem tam se setkali, on byl zlomený smutkem a později i ztrátou - manželka Hana zemřela. Po hlavě se pustil do projektu jménem Dracula - a měl úspěch. Po hlavě se vrhl i do lásky a o třicet tři let mladší Vendulu brzy požádal o ruku. Venduliným rodičům to vyrazilo dech - ženicha pro jedinou dceru si představovali jinak. Svatba, ale jen malá, se konala roku 1995 v Písku, slavilo se v romantickém hotelu Růže. Dvaadvacetiletá nevěsta snila o jiné svatbě: daleko větší a okázalejší. Ale protože život jen málokdy kopíruje sny, vdávala se ve střízlivém kostýmu a pouze za přítomnosti svědků. Miminko už bylo na cestě. 1996 Klárka Ta blondýna ho lapila jen pro prachy, šeptali mnozí a přestali s novou paní Svobodovou a jejím mužem komunikovat. Vendula brečela v noci do polštáře a zvolna zjišťovala, že v úplné pohádce asi žít nebude. Manžel žárlil a vyžadoval stoprocentní zázemí. Na nějakou příliš emancipovanou ženu nebyl zvědavý. Narodila se Klárka, štěstí však trvalo krátce. "Pamatuji si, že byl sníh, malá měla chřipku a teplotu, přijela jsem s ní od doktora a Karel volal, že se tam máme okamžitě vrátit," sklíčeně vzpomínala Vendula. Dvě poslední slova v ní vzbudila neuvěřitelný strach. Oprávněný. Dítě onemocnělo leukémií, která se po léčení do roka vrátila a udeřila podruhé. Následovala transplantace kostní dřeně a třetí úder: Klárka zemřela 22. srpna 2000. O dva dny později založila její matka nadaci Kapka naděje. 2001 Rozvod?! Málokdo si dovede představit, co udělá se vztahem dvou lidí smrt jejich dítěte. Svobodovy to málem rozmetalo, ovšem, jak vždy tvrdila Vendula, byli si souzeni. Jenomže se propadali do beznaděje, nenáviděli se, zvažovali, kdo nese za tragédii větší odpovědnost, hledali útěchu v návalech práce, alkoholu, jiných vztazích. Nemluvili spolu. Po šesti letech manželství požádal Karel Svoboda o rozvod. Z Jevan zmizel bez rozloučení a čekal, až jeho problém vyřeší soud. "Byla to spíše než žádost o rozvod žádost o pomoc," poznamenala k tomu Vendula. K rozvodu nedošlo. Manželství mělo skončit později - a jinak. 2004 Tsunami a jiné katastrofy Vánoce 2004 se Svobodovi rozhodli strávit v ráji. Vyrazili na kouzelné Maledivy, kde jim dovolenou zpestřila vlna tsunami. "Najednou jsem v bungalovu stála ve vodě, otevřu dveře a všude voda. A rychle stoupala! Místní začali lézt na střechu bungalovů. Přijde ještě druhá vlna, jděte všichni okamžitě doprostřed ostrova - křičeli," popisovala situaci Vendula. Manželé utíkali k nejvyššímu bodu ostrova, Vendula byla jen v plavkách a v pátém měsíci těhotenství - to už čekala další dítě, Jakuba. "Možná umřu, ale ona a dítě musí žít," běželo tehdy hlavou skladateli. Snad si v tom kritickém okamžiku vzpomněl na jiné peklo, které si prožil před dvěma lety u Berouna, kdy ho hasiči tahali z kufru jaguára. Škoda na vozu činila čtyři miliony korun, Karel Svoboda vyvázl s poraněním hrudníku a pohmožděninami. Přežil autonehodu, přežil tsunami. Jeho nejtěžší chvíle na sebe ještě nechávala čekat... 2005 Jakub "Budu se snažit mu dát v životě co nejvíc," rozplýval se nadšený Svoboda nad maličkým synem. "To znamená hlavně patřičné vzdělání, jako mají obě moje dvě dospělé děti z prvního manželství. Myslím si, že rodiče by svým dětem měli dát lásku, veškerou péči, prostě maximum v rámci svých možností. Rozhodně bych nechtěl, aby byl rozmazlený. V dnešním tvrdém světě takové děti totiž předbíhají ty, které jsou třeba z tvrdších poměrů, ale houževnatější. To platilo i o mně. Jsem nejstarší ze tří dětí, a když můj táta přišel v osmačtyřicátém prakticky o všechno, museli jsme se ohánět." Když vezl manželku do porodnice, měl slzy v očích. Asistoval při porodu a jak spatřil syna, plakal. "Teď je ze mě nejšťastnější člověk na světě. Jakub je krásnej, ten nejkrásnější," řekl dojatě. Idyla v jevanské vile pak krátce připomínala obrázek z červené knihovny. Oba dva spali s maličkým Jakubem v manželské posteli, drželi ho za ruku a domnívali se, že všechno zlé už mají za sebou. 28. 1. 2007 Poslední den života Proč to udělal? Proč jej našli na vlastní zahradě s prostřelenou hlavou? Proč nezanechal ani řádek vysvětlení a v první řadě: Proč nemyslel na malého syna? Na tyto otázky neexistuje vysvětlení, skladatel byl tvrdý k sobě i k jiným, nebyl zvyklý naříkat a svěřovat se, ba ani vlastní ženě. Když jsme se ho před nedlouhou dobou zeptali, zda plánuje do budoucna, odvětil: "Samozřejmě, pořád. Je nám tady určeno být jen nějakou dobu, záleží jen na nás, jak si to užijeme. Těším se z obyčejných věcí, jako je tráva, voda, les. Někde se dobře najím, dám si kafe nebo třeba panáka a koukám na lidi, jako to dělají starý dědci v Itálii..."