Vrátil jste se do televize kvůli penězům, nebo proto, že chcete být zase vidět?
„Nechtěl jsem za každou cenu dělat něco jen pro peníze. A můj návrat k moderování v televizi s nimi určitě nesouvisí...“

Neříkejte, že peníze nebyly lákadlem.
„Neříkám, že finance nejsou důležité, ale nejsou jediné. V tomto případě je pro mne důležité, o čem práce je a s kým ji budu dělat. A jen na vysvětlenou – miliony to opravdu nejsou, jak někdo chytrý někde napsal.“

Kolik si účtujete za moderování akcí?
„Hodně lidí si myslí, že jezdím po akcích za desítky tisíc. Já mám ale už roky jinou taktiku a úplně v pohodě říkám, že se můj honorář pohybuje kolem patnácti tisíc, což je myslím normální cena.“

A jak to bylo s vaším odchodem v roce 2003?

„Odcházel jsem dvakrát. Na Nově nastala situace, že odešel ředitel Železný založit svou televizi, ale i když jsem si ho vážil, byl jsem trochu srab na to jít s ním. Zůstat se mi taky nechtělo, tak jsem přijal nabídku od Primy. Odchod odsud už byl složitější. Byl jsem unavenej a přesvědčenej, že už do svého pořadu nemám co dát. Bláhově jsem si myslel, že si dám půl roku pauzu a pak zas nastoupím zpátky jako frajer. To se nestalo. Nikdo na Musila nečekal.“

Fotogalerie
4 fotografie
Jaký byl návrat do televize?
„Po šesti letech na mě kupodivu diváci nezapomněli. Setkal jsem se s kladným i záporným ohlasem, ale promítla se do toho i závist.“

Jak se závist projevovala?
„Někteří mi návrat přáli a jiní už předem kolem mě troubili, že je to o ničem a že se to nepovede. To se, troufám si říct, nevyplnilo. Dům snů sice není masová záležitost, ale je to díky zpracování fajnovka mezi pořady reality show.“

Co jste v tom mezičase bez televize dělal?
„Založili jsme agenturu pro muzikálové i jiné zpěváky. Vydělali jsme nějaké peníze, které mi umožnily splnit si sen – otevřít si hospůdku. Původně měla být jen pro kluky, ale dnes tam chodí nejrůznější lidi, kteří ovšem vědí, že je to gayklub. Dá se říct, že jsem ale nic nedělal tak, že bych chodil každý den do práce. Moderoval jsem různé akce a mimo jiné byl i šéfredaktorem jednoho časopisu o zvířatech.“

Ještě na Nově jste vážně onemocněl, jak to šlo dohromady s prací?
„Onemocněl jsem s lymfatickými uzlinami.V té době to věděli jen moji nejbližší spolupracovníci, kteří museli být připraveni na to, co se bude dít. Všechno se zlomilo k dobrému, až když jsem se vrátil z léčení v Austrálii, kde mě dali dohromady.“

Co jste tam musel podstoupit?
„Chodil jsem ke klasickým doktorům, ale hledal jsem i v alternativních metodách. Zkoušel jsem zkrátka všechno. Je to doba, na kterou nerad vzpomínám, ale Austrálie byla o něčem jiném než zdejší nemocnice. Samozřejmě jsem to musel zaplatit, ale byl jsem tam jako doma v obýváku. Ten systém zdravotnictví je tam jaksi lidštější.“

Kolik vás to léčení stálo?
„Bylo to tolik, že peníze ještě stále splácím...“

Prozradíte konkrétní sumu?
„Za léčení jsem zaplatil několik stovek tisíc korun.“

Měl jste strach ze smrti?
„Nejsem frajer, který by řekl, že se nebál. Bál jsem se. Nechtěl jsem to. Ale bál jsem se hlavně o to, co budou dělat holky, že neuvidím jejich dospívání... Nechce se mi o těch věcech zase mluvit, nechci ani vzpomínat na tu dobu, kdy jsem se ztrácel a měl jen asi 58 kilo.“

Uzavřel jste registrované partnerství s přítelem Jakubem. Proč jste to tajili?
„Tajné to nebylo. Akorát jsem nikam nevolal a nikomu to neříkal. Normálně jsme rok mluvili o tom, zda se zaregistrovat, nebo ne. Pro nás nebyla registrace důležitá ve smyslu nějakého dědictví, to si člověk ošetří klasickým způsobem u notáře, ale spíš jsem věděl, že by to pro Kubu a také pro mě bylo nějaké potvrzení našeho vztahu.“

Jak to probíhalo?
„Nebylo to sice na Staroměstské radnici, ale stejně to bylo krásný. Vzali jsme si košile, džíny, kravaty a prstýnky, přišli jsme tam po pracovní době. Paní úřednice, s kterou jsme to měli od rána domluvené, zamkla, vypnula telefony a měla k nám řeč. Pak jsme to podepsali, dali jí vánoční růži a poděkovali. Neměli jsme fotografa ani svědky. Když jsme odcházeli, tak jsme známým poslali textovku, že jsme se vzali. Kuba pak šel na firemní večírek a já šel moderovat akci.“

Jak na to reagovaly vaše dcery?
„Byly rády, ale vyčetly mi, že nebyl obřad. Chtěly jít prostě na svatbu. Asi kvůli hostině (směje se). Jinak to vzaly v pohodě jako vyústění mého vztahu s Jakubem. S mou orientací totiž nikdy neměly problém. Možná jim jen bylo líto, že se taťka s mamkou rozvedli.“

Kdo je ve vašem vztahu tahounem domácnosti?
„Umíme si práci rozdělit, takže se nedá říct, že jeden z nás by byl tahounem. Budete se divit, ale i finance máme společné. Jakub pracuje v bance a já dělám věci ve svém oboru. K tomu máme tu hospůdku. Ze všeho je jedna částka, se kterou se hospodaří.“

Váš vztah se takto jeví jako ideální, ale nedávno jste si prý podal inzerát, že hledáte muže na »erotické hrátky«?
„Neříkám, že jsem svatej, ale dostávám občas různé výhrůžné maily, které mi slibují různé činy. Je to možná lidská msta. Myslíte, že bych si podal inzerát se jménem, fotkou a telefonním číslem? Jestli to někomu pomohlo... Na druhou stranu flirt nebo esemeska, to je dneska běžná věc. Koneckonců si myslím, jestli jsme s Kubou v posteli sami dva nebo je nás tam pět – do toho nikomu nic není.
Samozřejmě mě to ale mrzelo kvůli Jakubovi, kterej byl zataženej do tohohle světa.“

A bylo vás někdy v posteli pět?
A víte, že bylo? A často – když s námi nocovali hafani! Jinak si opravdu vystačíme sami dva.

Teď ale žijete hlavně v Domě snů...
„Mysleli jsme si, že se tam objeví různé nálady, pocity, závist, nenávist, ale byli jsme překvapeni, jak brzy se to projevilo. Vlastně hned. Zajímavé je, že tam není skrytá kamera, a přesto se soutěžící nijak nekontrolovali. Říkám si, že některým párům to asi pomůže jejich vztah hodně vykrystalizovat. Pořád tvrdím: televizní diváci ještě nic neviděli! To všechno teprve přijde.“