Iveto, kdy jste přišla na to, že vám mizí peníze?
Tak tři čtvrtě roku po svatbě. Jirkovi jsem říkala: „Miláčku, takhle to přeci nejde! Musíme si zavést aspoň nějaký systém…“ Vážně jsem se snažila, aby bylo všechno v pohodě. Jenže on mi okamžitě vyjmenoval, za co a kam ty peníze šly. Nemohla jsem říct nic, neměla jsem přehled.
A kdy jste ten přehled získala?
Právě že nikdy. Proto jsem se rozhodla, že chci jiný tým. Že nechci Jirku za manažera. Navíc za mě vždycky nasliboval věci, které nebylo v mých silách splnit. A kdo to potom odnesl? Bartošová! Některé průšvihy už ani vyžehlit nešlo. Vážně mně bral Jirka síly.
Litujete, že jste si Jirku vzala?
Ne. Byla jsem strašně zamilovaná a moc jsem ho chtěla. Neviděla jsem napravo nalevo. To snad každá ženská pochopí. A chtěla jsem taky někdy poznat, jaké to je říct někomu ANO. Teď to vím, splnil se mi sen, Jirkovi jsem za to vděčná a život jde dál.
Jirka vám po návratu z léčebny v Kroměříži ale hodně pomohl. Nebo ne?
Ale jistě. Donutil mě k něčemu, co bych možná nedokázala. Láska dokáže divy. Já jsem mu tím, že jsem se mu svěřila do rukou, ale také pomáhala. A hodně. Byli jsme si kvit. Já takhle v tu dobu ale nepřemýšlela.
Přiznal vám Jirka svoje dluhy?
Ano. Ale sdělil mi trošku jinou realitu. Tvrdil, že má dluh 20 milionů, a ne 80. Navíc že to bude do pár měsíců vyřešené. Věřila jsem mu.
On to neřešil?
Ale ano, řešil, ale nevyřešil. A nevyřeší to asi nikdy. Je to pohádkář, který má pocit, že když se o něčem mluví, tak už je to vlastně provedeno. A to je hloupost. Bylo to všechno vždycky jen jeho zbožné přání.
Vadilo vám, že Jirka filmuje v Polsku? On říká, že ano. Že kvůli tomu nastala krize vašeho manželství…
Nevadilo. Naopak jsem mu to přála. Na druhou stranu jsem si ale říkala: Co z toho bude? Vždyť všechny peníze půjdou správkyni konkurzní podstaty.
To bylo zřejmě ve chvíli, kdy vám ruply nervy a začala jste přemýšlet o životě bez Pomejeho?
Ano. Potratila jsem a on byl pryč. Artur byl na táboře. Byla jsem úplně sama. Na všechno.
V té době si Jirka stěžoval, že mu už nechcete půjčovat auto…
Měla jsem k tomu spoustu důvodů. U toho vozu splácím doteď leasing. Jirka ho odřel a už neopravil. Odtáhli ho snad milionkrát a já to musela platit. Navíc odjel ráno a mne tím v Uhříněvsi uvěznil. Tak jsem mu ty klíče prostě vzala.
