Tažení na vrchol
Začátky v kantýně byly jistě tvrdé, na druhé straně, kdo jiný, než kantýnská porozumí duši pracujícího muže? A kdo jiný než kantýnská se dokáže propracovat z kantýny do účtárny, pak na obchodní a z postu sekretářky oblastního sdružení ODS až na exklusivní trůn šéfky premiérova kabinetu? A to, prosím, s nadváhou a ve věku, kdy už má většina žen svou kariéru femme fatale za uzavřenou.

Láska s Péťou
Petr Nečas byl vždycky považován za seriozního, byť trochu nudného politika, ale jeho vyvolená mu zřejmě ukázala, jak žít. Karel Randák, šéf civilní rozvědky, Nečase otaxoval jako submisivního člověka, který sice po penězích touží, ale jaksi nemá koule, aby po nich sáhl. No a pocit, že koule má, Petrovi Jana teď už Nečasová dokázala dodat velmi dobře. Místo katolicky věrného manželství milenka, místo dodržování zákonů skluzavka úplatků, zapírání, žalob a drbů.

Pověst v čudu, řeklo by se, ale hrdinný Petr se za svou dámu bije jako lev. Je to rytíř, nebo možná Hloupý Honza, který moc a moc chce svou princeznu a tak jí dá i hrneček „Vař“ i ubrousek „Prostři se“, no a kromě jiného taky svoje jméno.  Zaslouží si zamilovaný Nečas soucit? Těžko, ale možná mu časem někdo podstrčí hrušky nosatky, jestli už ovšem nebude pozdě.

Proč Nečas neprohlédne…
Odpověď je jednoduchá, je prostě zamilovaný a hormony mu velí chránit svou dámu před násilnickými dozorci, zlými pomlouvači, závistivou lůzou, která by blond lvici nejraděj lynčovala kvůli milionům a kabelkám. Celý svět je proti jejich lásce a stárnoucí Romeo s Julií mu hrdě čelí (s kabelkami od Diora nacpanými v šatně).

Kdyby nešlo o bývalého premiéra a jeho úřednici, byl by to trochu dojemný a trochu smutně směšný příběh druhé mízy, v tomhle obsazení však fraška nabývá na vážnosti. Kdo se příště zamiluje a co své vyvolené, či svému vyvolenému dá, bez ohledu na to, že mu to tak docela nepatří?

Je poněkud děsivé, že politikové zjevně neodbývají své lásky květinami, a že na jejich milostné laškování s kyprými blondýnkami tak nějak přispíváme všichni.

Na konec si dovolím zcela osobní vzkaz: Proti vkusu není musu, jmenovče, ale na tuhle „kochanku“ daně platit nechci.