„Pan Absolon si nejprve u televize zajistil, že se ty reportáže nebudou vysílat a pak mi začal vyhrožovat. Tedy konkrétně hrozil, že nechá zohavit mé dvě malé dcery. A na důkaz toho, že to myslí vážně, mi začal přesně říkat kdy a kam s chůvou chodí, v jakých parcích si hrají a podobně,“ popisuje mafiánské praktiky Čeňka Absolona Hamrová.
Když se o případu dozvěděla Monika absolonová, byla z chování svého otce v šoku. Na druhou stranu jí ale zase tolik nepřekvapilo.
„Teprve teď se postupně dozvídám, co všechno a kolika různým lidem můj otec ublížil. Ale věřte mi, že úplně nejvíc jsem to donesla já, moje maminka a můj bratr,“smutně komentuje otcovy počiny úspěšná zpěvačka.
„Kateřino, vy jste změnila zaměstnání a měla jste pokoj. Já otce změnit nemohu. Já nikdy od něj nebudu mít pokoj,“ naříká Absolonová. „Můj otec je psychopat a strašně se za něj stydím,“ rázně uzavřela zpěvačka nejnepříjemnější téma svého života.
Kateřina Hamrová: otevřený dopis Monice Absolonové
Vážená Moniko,
K těmto řádkům mne přiměl váš rozhovor na stránkách Ona dnes, který jsem si přečetla (zveřejněn 19.3.2009). Už poněkolikáté se vyjadřujete k vašemu otci, se kterým já mám nepříjemý a velmi emotivní osobní zážitek. Ale od začátku.
Mám dvě dcery. Obě vám velmi fandí a mají vás moc rády. Doslova hltají vaše role v muzikálech a často se chlubí, že mají váš podpis nebo vás potkaly v divadle, kde vystupujete. Už jsem si zvykla, nicméně pokaždé, když o vás hovoří, mi na mysli vytane vzpomníka z minulosti...
Byla jsem mladá, nespoutaná a nesla se na porevoluční vlně touhy ukázat lidem pravdu a spravedlnost, a když ne před soudní stolicí, alespoň prostřednictvím televize. Jako reportérka publicistiky jsem si vybírala velmi ostrá a vyhrocená témata. Jedno z nich se mi stalo osudným. Bylo úzce spojeno s vaším otcem.
Dodnes si pamatuji, jak jsme přijeli se starými sourozenci k domu, ve kterém jste také žila s vaším tehdejším manželem, hokejistou Václavem Eiseltem. Během toho, co mi dvojice starých lidí za plotem ukazovala, kde si jako děti hrály, jste vycházela na balkón a shora, než nás váš otec vyhodil, jste ostentativně shlížela, co se dole děje. Fuj, ti lidé, co přijeli s natáčecím štábem, si troufají tvrdit, že dům, ve kterém žijete, vždy patřil a měl by patřit jim. Víte, točila jsem tehdy o tom, jak váš otec údajně prapodivně zachází s majetkem tehdy se rozpadlého Fondu dětí a mládeže, jak údajně skupuje jeho bývalé nemovitosti za babku a podniká s nimi další prapodivné tahy. Jak prý majetnicky jedná na zastupitelstvu Prahy Libuš, kde jste tehdy bydleli, jak na tamní skládku zaváží nepovolený odpad, jak ovlivňje zastupitele obce na svoji stranu. Obvinění z pera anonyma, nicméně člověka znalého situace, byla řada, a tak mi tohle téma bylo scháleno tehdejším dramaturgem pořadu Černé ovce.
Když má investigace dosáhla určitého stupně, a televize odvysílala první ze série mých reportáží, vše se zastavilo. Váš otec jednal s vedením televize a krom zákazu jakéhokoli pokračování nastoupily tvrdé a rázné výhružky na moji adresu. Respektive, abych byla přesná, vyhrůžky, jak nechá zohavit moje – tehdy malé děti.
Milá Moniko,
váš otec se ve vás viděl. Miloval vás a plnil vaše přání stát se zpěvačkou. Zafinancoval cokoli, abyste se mohla pěvecky zdokonalovat. Stal se mecenášem divadla, ve kterém jste se stala doslova přes noc divou.
Víte, vše vám ze srdce přeju. Co bych vám nepřála, je strach, když mi váš otec vyhrožoval přes různé osoby nebo dokonce i sám, že mi zmrzačí dcery. Jak mě mrazilo, když přesně popsal cestu, kudy chodí s chůvou či parky, kam si chodí hrát a řekl, že pokud nenechám být na pokoji jeho osobu, dřív nebo později se jim něco stane.
Byly roky, kdy jsem vás nenáviděla, za to, co váš otec je. Jak se s ním chlubíte, jak ho prezentujete v médiích, jak ho milujete. Ovšem dnes je vše jinak – u mne i u vás. Vy na otci nenecháte nit suchou a já se vyrovnala s tím, že jsem přestala dělat práci, která mne naplňovala. Ale jak se říká, člověk může odpustit, nemůže zapomenout. Proto asi píšu tenhle dopis...
Naprosto konkrétní výhrůžky vašeho otce způsobily, že jsem se rozhodla odejít, přestat být tou „spravedlivou reportérkou“, co hledá pravdu. Děti jsou mojí Achillovou patou a raději budu „blbá blondýna v šoubyznysu“ než spravedlivá novinářka, co se každý den o ně bojí. Když nyní na různých místech čtu, jak jste svého otce zavrhla, je mi vás i jeho líto. Jsem si jistá, že bez jeho finanční podpory byste neměla možnost dotáhnout to tam, kde jste pěvecky dnes. Na druhou stranu jsem trochu ráda, že i vy jste poznala jeho druhou tvář.
