14°C
Kdybyste měla tu šanci, co byste udělala ve svém životě jinak?
„Rozhodně bych nebyla tak důvěřivá a naivní. A taky bych se postarala o peníze, které jsem vydělala, a nenechala bych vše slepě na manželovi.“
Takže už řešíte problém s vaším přístupem k rodinným financím?
„Něco je vyřešeno a na zbytku pracuju. S manželem je to velice těžké a jde to jen pomalu kupředu.“
Prý jste někdy sáhla na pomoc i po skleničce.
„Celé léto jsem čelila manželově nevěře, do toho točila na TV Barrandov seriál Bezdružice, hrála pro děti a natáčela pořady pro různé televizní stanice jako Máme rádi Česko, Sejdeme se na Cibulce a Kurňa, co to je?. Když jsem pak pozvaná na akci, kde mi nabídnou víno, působí na mě jinak než na lidi, co jsou naprosto v pohodě.“
Měla jste velice dobře našlápnuto. Smrt stopařek, Návštěvníci, Arabela. Najednou šlus. Jak to?
„Začala jsem dělat pro děti a veškeré ostatní nabídky, ať už divadelní, televizní nebo filmové, mi Felix negoval.“
Takže manžel stojí i za prošvihnutou kariérou?
„Ano. Dělal mi tenkrát manažera a všechno mi zakazoval. Nechtěl, abych se prezentovala jinak než jako Královna dětských srdcí.“
Proč jste v roce 1987 po letech opustila i divadlo Semafor?
„Taky kvůli Felixovi. Semafor jsem přitom milovala a miluju dodnes. Byla jsem tam 12 let.“
Copak nemáte vlastní vůli?
„On mě úplně ovládal. Podlehla jsem mu kompletně už před třiceti lety. A trvá to dodnes.“
Pořád ustupujete?
„Ano, stále. Je to moje terapie.“
Takže Felix vám taky nejspíš přikázal hrát Sněhovou královnu?
„Sněhová královna vznikla před patnácti lety na popud mé kamarádky spisovatelky Ivy Hercíkové. Vymyslela pro mě roli a napsala filmový scénář. Rozjela se jednání se Švédskem a Německem. Jenže Iva spáchala sebevraždu, protože byla nemocná a nechtěla té strašné hydře čelit. Nakonec vzniklo dvojcédéčko, kde jsem hrála a zpívala všechny role až na Gerdu a Káje sama.“
A pak se z toho stal muzikál?
„Ano, díky manželům Pixovým. Změnili ten poněkud temný příběh, aby byl veselejší. Připsali postavy sester Jara, Léta a Podzimu. Dcera Anička hraje Gerdu, a pro syna Felixe napsal Jan Pixa dokonce čtyřroli. Sklízí potlesk na otevřené scéně, nadchlo ho herectví.“
Za půl roku vám bude 60. Zamýšlíte se nad věkem?
„Nemám na to moc času.“
Měníte šatník, zvyky, kosmetiku?
„Vždycky jsem byla nadšená experimentátorka. Zkoušela jsem a zkouším stále všechno možné. Baví mě to.“
Jak je možné, že vypadáte pořád stejně? Čtenáři nás budou podezírat, že jsme fotky vytáhli z archivu.
„Asi je to genetikou po mamince a tatínkovi. Myslím, že jinak stárnu přiměřeně jako všichni ostatní. Jen jsem od nich dostala do vínku ten rodový dárek. Ale letošní léto se na mně kvůli Felixově nevěře hodně podepsalo. Na očích je stále dobře vidět, že jsem hodně plakala.“
Vypadá to, že by vedle vás plastický chirurg umřel hlady.
„Ba ne, já plastiky miluju. Myslím, že je skvělé, když ženám zvednou sebevědomí. Sama jsem sice ještě na plastice nebyla, ale brzy s tím začnu. Už se moc těším.“ (smích)
Kdybyste měla sama sebe charakterizovat, co byste o sobě řekla?
„Jsem příliš slušně vychovaná a doplácím na to. Celý život.“
Chtěla byste to změnit?
„Asi ano.“
Jaká byste tedy chtěla být do budoucna?
„Do poslední třetiny života bych se chtěla změnit. Být ráznější, například jako princezna Xénie (smích). Nebo jako Markéta Hrabná, kterou hraju v Bezdružicích. Diváci budou koukat, jaká umím být před kamerou fúrie.“
Tak to zkuste vpravit i do života.
„Počkejte, vlastně jsem se Felixovi nedávno vzepřela. Přál si něco zcela bizarního. Chtěl, abych přistoupila na to, že naše společná agentura bude zastupovat jeho milenku Lucii Gelemovou. Nic šílenějšího jsem ještě neslyšela.“
Co jste mu na to řekla?
„Že se zřejmě už absolutně zbláznil. Já budu vždycky zastupovat pouze umělce! Ona se jen potřebovala zviditelnit, a když to nešlo přes její umění, tak aspoň přes ženatého slavného chlapa.“
Očima autorky
S Dádou se znám desítky let, máme dokonce stejně staré syny. Největší problém mi dělalo jí formálně vykat. Ona je skutečně strašně hodná, vstřícná a důvěřivá, a tak se už nemůžu dočkat, až z ní bude slibovaná fúrie.
