V čem vám teta nejvíc schází?
„Chybí mi moc jako taková, byla to moje jediná příbuzná. Schází mi hlavně její osobitý humor a moudrost, s jakou se vypořádávala s nepatřičnostmi tohoto světa. Pořád mi pomáhala. Když mám nyní problémy, moc na ni myslím. Ale na druhé straně jsem přesvědčený, že by se jí dnešní doba vůbec nelíbila a nebyla by tady šťastná.“
Proč myslíte?
„Zbláznila by se z toho, že vlastně skoro nic neplatí. Nedodržují se smlouvy a dohody. To by ji ničilo, a stejně tak Vladimíra Menšíka a třeba Jiřího Sováka a další herecké legendy. Nevím, co by dělali. Teta by to rozhodně nesla velice těžce, byla ze staré školy. Co slíbila, to taky dodržela a vyžadovala to jako naprostou samozřejmost od ostatních. Ona by ty podvody a zlodějny nevydýchala.“
Nesršíte zrovna optimismem.
„Nemám k němu důvod. V naší filmové branži je krize a projevuje se to na každém kroku. Odevzdáte tři hotové projekty a zaplatí vám jeden. Při troše štěstí! A jsem sám. Z celé naší bohužel poměrně úzké rodiny mi zůstala jen dcera a ta má svůj život. Kotník, který jsem si zlomil před sedmi lety v den, kdy teta zemřela, pořád bolí. Jen jednou jsem od té doby zkusil lyžovat a pak mě tři lidi hodinu dostávali z lyžařské boty. Z čeho se tedy mám radovat?“
Třeba vás přivede na jiné myšlenky to, že teta by 14. dubna měla devadesátiny. Ona by je dokázala protočit. Jak je oslavíte vy?
„Asi si uvařím něco podle jejího receptu, nějakou z jejích báječných lahůdek. Třeba legendární kachnu na pomerančích a otevřu si k tomu nějaké dobré růžové víno. To by teta ocenila. Ale bude mi zase moc smutno, že se s ní už nemůžu dívat na filmy a poslouchat ty trefné komentáře, že nebude vtipně komentovat zprávy na obrazovce. Byla skvělá společnice, od ní se těžko odcházelo. Vydržel jsem ji poslouchat celé dny. Škoda že jsem si nenatočil naše rozhovory. Víte, neuměl jsem si představit, že tady jednou nebude. Prostě jsem s tím nepočítal a zaskočilo mě to moc. Ztratil jsem jedinou příbuznou, děti do toho nemůžete počítat.“
