Martin Hub se už na střední škole věnoval fotbalu a házené, házel oštěpem, koulí a diskem, věnoval se boxu. Jeho život zásadně ovlivnilo seznámení s Jaroslavem Tomsou, legendárním českým kaskadérem. „Prostě jsem si v tu chvíli řekl, že chci být kaskadér. A bylo rozhodnuto. I když ta práce občas pěkně bolí,“ konstatuje. V kaskadérské skupině FILMKA pod vedením Ládi Lahody, ve které je sdruženo na sto českých kaskadérů, je dodnes.

Od Polní mše do Hollywoodu

První filmovou akci si Martin vyzkoušel už v roce 1986 ve filmu Polní mše. „Tehdy jsem střílel puškou, to nebylo moc kaskadérský,“ směje se. „Ale každý někde začíná a v téhle branži to opravdu musí jít postupně.“

O pár let později už ale bylo všechno jinak a Martin pracoval i v hollywoodské produkci. Jeho prvním počinem bylo osm dílů Mladého Indiana Jonese. „Dostat se ven, to chce mít štěstí. Já ho měl a toho správnýho člověka jsem tady u nás potkal,“ pokračuje.

Holky na kaskadéry letí

Martin o své práci mluví s respektem, přiznává ale, že před dvaceti lety se občas i rád pochlubil. „Většinou jsme spíš s klukama říkali, že pracujeme u fi lmu. Kaskadér už by bylo moc vychloubačný a takhle jsem taky dost zapůsobil,“ vzpomíná na dobu před dvaceti lety. A jestli se na to holky balily dobře? „No, nebylo to špatný,“ říká s potutelným úsměvem.

Dnes je už čtyři roky šťastně ženatý a má tříapůlletou dceru a skoro dvouletého syna. Manželka prý s jeho povoláním nikdy problém neměla, ale o práci se spolu baví minimálně a to poslední, co by jí večer před spaním řekl, je: Zítra jdu hořící skočit z mostu. „To bych ji jenom zbytečně strašil. Když pak ale přinesu fotky, tak občas pronese něco jako, že jsem blázen,“ říká spokojeně.

Spielberg je džentlmen

Za svou kariéru se Martin potkal s mnoha slavnými režiséry. „S kým se mi pracovalo nejlíp nebo nejhůř, to nejde říct. Každý má svůj způsob práce a ten mi vyhovuje víc nebo míň,“ hodnotí slavné režiséry. „Když jsme točili Zachraňte vojína Ryana, přišel ke mně Steven Spielberg, podal mi ruku a říká: Já jsem Steven Spielberg. Chvíli jsem přemýšlel, jestli si ze mě nedělá srandu. Jeho přece zná každý,“ říká Martin dodnes s podivem o to větším, jak se chovají někteří mladí režiséři, kteří točí teprve druhý nebo třetí film a myslí si, že všechno vědí a znají.

„Na jednu stranu byl na zabití třeba Cameron, který byl při Titaniku schopný točit šestnáct hodin denně a my už byli mrtví únavou,“ vzpomíná na dalšího legendárního režiséra. Cameron měl tehdy prý dvanáct kamer a všechny zároveň sledoval.

Fotogalerie
3 fotografie

Dnes už to tolik nebolí

V posledních letech se Martin živí také jako koordinátor/ choreograf – celé akce vymýšlí, dělá jejich choreografi i. A učí i mladé kaskadéry. „Nemám rád, když někdo dává najevo, že ho něco bolí. Tahle práce se prostě bez modřin neobejde a s tím se musí počítat,“ vysvětluje svůj tvrdý přístup. A jedním dechem dodává, že v mnoha ohledech je jeho povolání dnes mnohem komfortnější.

„Když dneska jdete hořet, tak máte různé chladivé gely, obleky a já nevím co všechno. Ale pamatuju se, když jsme hořeli jen s mokrým hadrem na hlavě,“ směje se. Ani jemu se ale vážnější zranění nevyhnula. „Kaskadér vždycky potřebuje trochu štěstí. Já ho dvakrát neměl, dvakrát jsem si naštípnul páteř. Není to sice léčení na dva týdny, nikdy mě ale nenapadlo, že bych měl dělat něco jiného,“ říká rezolutně.

Vylodění bylo autentické

On sám nejradši hoří a i scény, na které je nejpyšnější, mají většinou co do činění s ohněm. Jako třeba vylodění ve fi lmu Zachraňte vojína Ryana. V jámách na pláži byly zakopané výbušniny a všechna místa byla označena praporky. „Jenže pak přišlo ostré natáčení, praporky zmizely, my seděli v těch loďkách a kde to bude nebo nebude bouchat, jsme jen tušili. A že to byly pořádné rány. Na druhou stranu, bylo to opravdu autentické,“ říká dnes už zase se smíchem. „Někdo pracuje v kanceláři, já skáču z vlaku na vlak. Nepřijde mi to jako nějaké hrdinství,“ vysvětluje.

Pro koníek cokoli

Martin se rozhodl o kaskadérství a filmu vydávat časopis FILM & ACTION STUNTMAN, který už je na stáncích. Lidé podle něj znají často jen herce a nevědí, kolik zajímavých věcí se děje v zákulisí. „Píšu i o historii, lidech, kteří točí akční scény, stejně jako o začínajících tvůrcích,“ přibližuje časopis. „Ale herci tam samozřejmě budou taky,“ dodává.

Časopis Film & Action
Časopis Film & Action
Autor: Martin Sekanina a archiv Martina Huba