Jak se Blesk v ÚVN dozvěděl, Karel byl na operačním sále hodinu a zákrok provedl profesor Vladimír Beneš. Slavík měl v páteři zúžený kanálek a cystu, která tlačila na nervy. „Pět týdnů jsem měl velké bolesti, s operací jsem ale váhal. Teď už to ale bylo každý den horší a horší. Nedalo se to ani se silnými prášky vydržet,“ vysvětloval Karel, proč se k operaci rozhodl ze dne na den.
„Nemůžu ještě vůbec sedět. Jenom ležím, anebo chodím. Nejhorší je z té postele vstát. To ještě dost bolí,“ svěřuje Gott, který vstává »po zadku«. „Prostě se soukám z postele po břiše, potom dám dolů jednu nohu a pomocí rukou sesunuji tu druhou. Příjemné to rozhodně není,“ netají Slavík, který leží na na nadstandardním pokoji.
„Ani se tu nenudím. Čtu historii a koukám na zprávy,“ popisuje. Teď si ještě vytyčil úkol, že se musí i přes bolest naučit sedět.
„Nevím, jak bych to jinak na TýTý udělal. Přijel, zazpíval s Luckou Bílou duet, zamával a odjel. A to je divné. Pokusím se naučit sedět,“ rozhodl se Karel. A protože sanitku striktně odmítl, Karlův řidič Olda musí značně poupravit vůz. „Tak, abych ve voze mohl ležet.“
Karel Gott vychází ze svého nadstandartního pokoje, ve kterém může pobývat s rodinou
1/3
