Sérioví vrazi: Když policie nevěří svým očím

Sériových vražd se již stalo hrozivé množství. Ačkoliv o přesné definici sériové vraždy se vedou spory, několik společných rysů je nepochybných - vrah zabíjí opakovaně stejným nebo podobným způsobem a projevuje šokující netečnost k utrpení svých obětí. Vybíráme tři otřesné případy z mnoha.

VAROVÁNÍ PRO NAŠE ČTENÁŘE: NĚKTERÉ INFORMACE V TOMTO ČLÁNKU JSOU VELICE DRASTICKÉ!

Jeffrey Dahmer | Archiv

Jeffrey Lionel Dahmer: Strašlivé tajemství garsonky číslo 213

Dahmer se narodil v Milwaukee v americkém Wisconsinu 21. května 1960 a už jako malý s radostí škrtil a jinak týral zvířata.

V roce 1979 vstoupil do armády a byl odvelen na základnu v Baumholderu, v tehdejším Západním Německu. Již v roce 1981 byl ale z armády propuštěn kvůli alkoholismu a násilnému chování. Zajímavé je, že v době Dahmerova působení na německé základně se v jejím okolí staly tři neobjasněné vraždy. Jejich spojitost s Dahmerem ale nebyla nikdy prokázána.

První vraždu patrně spáchal Jeffrey Dahmer v červnu 1978. Skutečné vražedné šílenství se ale rozpoutalo od roku 1987, kdy se Dahmer vrátil zpět do rodného Milwaukee, kde si v roce 1990 pronajal svou neblaze proslulou garsonku.

Jeho oběťmi se stávali mladí homosexuálové, se kterými se inteligentní a pohledný Dahmer seznamoval v nočních gay barech. Po seznámení je opil nebo zdrogoval a nalákal je nejdříve do domu své babičky, později do své garsonky. Nejmladší oběti bylo 14, nejstarší 33 let a jednalo se většinou o Afroameričany nebo Asiaty.

Jeffrey Dahmer nebyl jen sériový vrah, ale i kanibal, nekrofil a neuvěřitelně zvrhlý sběratel. Poté, co svou oběť zavraždil, měl často s mrtvolou nekrofilní sex. Těla obětí většinou rozřezal, část masa rozpustil v kyselině, část snědl nebo uložil do lednice. Kostry, lebky a penisy si často ponechával jako trofej.

První oběti se podařilo uniknout v květnu 1991. Čtrnáctiletý Konerak Sinthasomphone unikl nahý z Dahmerova bytu, krvácel z análního otvoru a volal o pomoc. Dahmerovi se ale podařilo policii přesvědčit, že se jedná o pouhou mileneckou hádku. Později se Jeffrey Dahmer pomstil Konerakovi tím, že mu zaživa navrtal lebku a nalil mu do ní kyselinu solnou. Údajně ho tak chtěl plně ovládnout.

Sousedi si opakovaně stěžovali na nesnesitelný zápach, linoucí se z bytu číslo 213. Dahmer to vždy vyysvětlil porouchanou lednicí.

22. července 1991 zastavil nahý Tracy Edwards policejní hlídku a chtěl se nechat zatknout. Poté policii sdělil, že byl v bytě číslo 213 v Oxford Apartments napaden nožem. Když policisté otevřeli dveře bytu, naskytl se jim neuvěřitelný pohled. Po celém bytě byly rozvěšeny mužské genitálie, lidské kosti a lebky. Uprostřed pokoje stál sud, ve kterém byly čtyři lidské trupy. Dvě lidské hlavy byly v lednici, dvě další v mrazáku a sedm hlav bylo uvařených. Policie vynášela zbytky lidských těl z "Dvěstětřináctky" několik dní.

Po svém zatčení Jeffrey Dahmer policistům podrobně vylíčil průběh svých zločinů. Protože v americkém státě Wisconsin byl trest smrti zrušen, odsoudil soud Dahmera za brutální vraždu sedmnácti lidí k patnácti doživotním trestům nebo na 936 let vězení.

Ve vězení byl vrah a kanibal Dahmer opakovaně napaden svými spoluvězni. 28.11.1994 byl při čištění toalet probodnut násadou od koštěte. Takto symbolicky zemřela jedna z nejhorších lidských zrůd historie.

Andrej Čikatilo | Archiv

Andrej Romanovič Čikatilo: Vzorný komunista z Rostova na Donu

Andrej Čikatilo se narodil 16.října 1936 v Rusku. Původně pracoval jako učitel jazyků, později jako zásobovač elektromontážního podniku. Byl otcem tří dětí a svým okolím byl považován za slušného člověka a řádného člena sovětské komunistické strany.

Jeho první obětí byla devítiletá holčička, kterou nejdříve zneužil a posléze utopil.

Se svými oběťmi se Čikatilo seznamoval ve vlacích a na vlakových a autobusových zastávkách. Oběti zaživa bodal nožem a odřezával či odkousával jim části těla. Na umírajících se sexuálně uspokojoval a části jejich těl potom pojídal.

V roce 1984 byla sestavena speciální komise, která měla objasnit sérii vražd v Rostovském kraji. Na základě jejího vyšetřování bylo postupně za Čikatilovy vraždy zatčeno 15 osob. Důkazem nezměrné kvality sovětského soudnictví je to, že se všech patnáct osob k činům přiznalo a Alexandr Kravčenko byl za jednu z vražd dokonce popraven. Dalších 50 000 osob bylo na základě činnosti komise údajně odsouzeno za jinou mravnostní trestnou činnost.

Sám Čikatilo byl v rámci vyšetřování zatčen dokonce třikrát, ale dvakrát byl opět propuštěn, protože se jeho krevní skupina neodpovídala vzorkům spermatu a slin, nalezeným na místech vražd.

Potřetí byl Andrej Čikatilo zatčen 30. listopadu 1990. Bylo mu prokázáno, pohlavní zneužití a vražda celkem 31 chlapců ve věku od 8 do 18 let, 14 dívek ve věku 9 až 17 let a 18 mladých žen.

Soudní proces probíhal poměrně darmaticky. Během popisů Čikatilových kanibalistických praktik se lidem v soudní síni dělalo špatně a sám Čikatilo se snažil předstírat duševní chorobu, řeč svědků i soudců často přerušoval řevem a jednou se dokonce před soudem jal zpívat Internacionálu. Střelou do hlavy byl Čikatilo popraven dne 14. února 1994.

Ludvík Černý | Archiv

Ludvík Černý: Vrah s chlapeckým úsměvem

Tento muž, narozený 25. 5. 1965, je spojován s kauzou tzv. orlických vražd. V gangu, který byl později usvědčen z únosů a vražd podnikatelů, měl Černý podle závěrů soudu funkci "vykonavatele".

V osmdesátých letech minulého století patřil Černý k vekslácké špičce a v pražském podsvětí byl znám pod přezdívkou Doktor. Když 9. ledna 1992 zastřelil Leorenta Lipoveciho a před svými komplici vyskočil do vzduchu, zakmital nohama a řekl "To jsem ale čtverák," získal v podsvětí novou přezdívku: Pacient.

Za pomoci svých kompliců Karla Kopáče a Vladimíra Kuny zavraždil Černý čtyři lidi. Tři mrtvoly byli později kriminalisty ve spolupráci s báňskými potápěči nalezeni v hloubce 40 metrů na dně Orlické přehrady. Dvě těla byla nacpána v zavařených sudech, třetí bylo zabaleno do drátěného pletiva. Tři z obětí střelil Ludvík Černý zezadu do hlavy svou oblíbenou pistolí Frommer, které podle svědků říkal "moje malá".

Černý se podle kriminalistů podílel i na další vraždě, jejíž obětí se stala matka jeho komplice Vladimíra Kuny Anna Medková.

Kriminalisté začali případ vyšetřovat v roce 1993, když se objevily informace o tom, že se Ludvík Černý v podsvětí chlubil "popravami", které vykonal. Vyřešit kauzu se podařilo zejména díky doznání Černého komplice, Karla Kopáče. (Ten se v roce 2004 ve vězení za podivných okolností oběsil.) Když byl Černý v roce 1995 zatčen, žil spořádaným rodinným životem.

Ludvík Černý byl v dubnu 1997 odsouzen na doživotí. Až do současnosti ale svou vinu odmítá s tím, že se stal obětí spiknutí. "Nejsem vrah! Vězní mne neprávem!," napsal Černý v roce 2007 z věznice Valdice.

O případu sériového vraha Romana Postla se dočtete zde.