Zachránil fenku před smrtí, ona pomáhá Honzíka léčit!

Nevyléčitelně nemocný chlapec 'zachránil' před smrtí fenku zlatého labradora? Eni! To je příběh pětiletého Honzíka Matlaka z Ostravy a jeho asistenčního psa Eni. Honzík, u kterého se lékaři obávají, že se nedožije 10 let, potřeboval asistenčního psa. Život fence zase zachránilo to, že mohla začít pomáhat nemocným lidem. Honzík Matlak z Ostravy (5) se narodil jako zdravý kluk. V roce ale dostal neštovice, které oslabily jeho imunitu. Tím se 'spustila' Honzíkova vrozená nemoc centrální nervové soustavy, zvaná spinální atrofie. Honzíkovi postupně ochabují všechny svaly v těle. Je nepohyblivý, nedokáže se vyprázdnit ani vysmrkat. Dýchat musí většinou pomocí ventilačního přístroje. Nemoc má tak rychlý průběh, že se lékaři obávají, že se Honzík nedožije 10 let. Možnou pomocí v jeho životě byl asistenční pes. A tím se stal právě zlatý labrador. Eni, která měla být kvůli několika tmavým skvrnám v jinak zlatém kožíšku utracená. "Nemůžeme bez sebe žít. Hlídá mě na každém kroku, i v noci," říká o své kamarádce a pomocnici Honzík. A jeho slova potvrzuje i maminka "Eni je naprosto úžasná. Nosí mi pleny, dokáže Honzíkovi sundat ponožky, čepici i tričko," nešetří chválou Jana Matlaková. Fenka labradora ale není jen kamarádkou a společnicí. "Honzík na Eni odpočívá a cvičí. Součástí terapie je i to, že ho svým tělem prohřívá. Kromě toho Honzíkovi zvedá pokleslé ruce nebo hlavu," vypráví maminka Jana. Jedinou Honzíkovou nadějí na uzdravení je v současné chvíli experimentální léčba, kterou podstupuje. Za léky ale musí matka hradit 30 tisíc za dva měsíce. Honzík potřebuje i elektrický vozíček, protože ten jeho je už malý, zvedák do vany a mnoho dalších nezbytností. "Vím moc dobře, jak krutě vše jednou skončí, a strašně se toho bojím. Honzík je ale moc statečný klučina a já chci, aby prožil šťastný a plnohodnotný život," říká se slzami v očích maminka Jana. Osud labradora Eni Dvouletá fenka zlatého labradora Eni se narodila s několika tmavými skvrnami na hřbetě. To je u čistokrevného psa důvod k utracení. Chovatelce ale bylo štěňátka líto, a proto Eni nabídla středisku Helppes. Tam ji začali cvičit jako asistenčního psa pro handicapované. Shodou okolností v době, když byla fenka vhodná k předání, ozvala se s prosbou o pejska maminka Honzíka. Helppes mu tak Emi daroval. Honzíkovo přání mít u sebe psího pomocníka se tak splnilo hned a bez dlouhé čekací doby.