7°C
V Československu patřil Jak Tříska k uznávaným a oblíbeným hercům, přesto v roce 1977 emigroval. K tomuto rozhodnutí podle něho vedl celý řetězec událostí, který se začal splétat 21. srpna 1968, kdy sovětské tanky rozdrtily československé reformy a pokus vybudovat u nás socialismus s lidskou tváří.
Depresivní období
„Tehdy jsme se snažili dělat si z toho legraci a smáli jsme se tomu, tak jsme byli sebevědomí. Dokud nezačalo nechutné, depresivní období, kterému se říkalo normalizace,“ uvedl o mnoho let později Jan Tříska v rozhovoru pro časopis Reflex. Rok 1968 byl vůbec osudovým bodem jeho života. Podepsal totiž také provolání Dva tisíce slov, a dostal se tak na černou listinu herců. A ve stejném roce se oženil s o šest let mladší herečkou Karlou Chadimovou (dnes 74).
Za svědka jim šel pozdější prezident, tehdy disident Václav Havel. V září 1969 se Karle narodila dcera Karla, v lednu 1973 pak druhá holčička Jana. To už vládla v zemi tvrdá normalizace. Jak později Tříska vzpomínal, od srpna 1968 ale pořád věřili, že to nemůže trvat věčně. Tak trochu jako ve slavných Pelíšcích, kde dával Jiří Kodet »bolševikovi rok, maximálně dva«. „Lidé za Hitlera si taky říkali: Však ona ta válka brzo skončí. A místo toho, aby včas uprchli do Ameriky, odvezli je do koncentráků,“ uvedl později Jan Tříska.
Bujaré večírky
Tříska s manželkou až do roku 1977 čekali, ale změna k lepšímu nepřicházela. „Na Hrádečku jsme s kamarádem Václavem Havlem byli bujaří chlapci. Mysleli jsme si, že všechno zvládneme a že depresivní doba normalizace velice brzy přejde. Pořádali jsme veselé večírky, některé z nich začínaly hned po snídani. Veselé večírky byly napájeny špatným, sladkým vínem, které se jmenovalo Vinohradské bílé. Na tom druhu hostitel trval,“ popsal Tříska marné čekání na konec normalizace.
Nestrádal
Tříska měl z let minulých našetřeno a s rodinou hmotně nestrádal. „Měli jsme dům, ve dvou garážích dva automobily, na zdech takzvané cenné obrazy od takzvaných vynikajících českých výtvarníků. Ano, nic nám nechybělo. Jenom svoboda,“ přiznal později. Zároveň ale dodal, že po jeho jasných protirežimních projevech by mu už zbývalo dál jen živořit jako herec na černé listině. „Nebo by mě přesvědčovali, abych vstoupil do strany. Nebo by mě zavřeli. Dnes je to těžké vysvětlit,“ uvedl Tříska. Jeho rozhodnutí emigrovat dozrálo na Tři krále roku 1977, když zavřeli Václava Havla.
Kypr
S manželkou se jim podařilo získat výjezdní doložku, a mohli si tak koupit dvoutýdenní zájezd Čedoku na Kypr. Aby nevzbudili podezření na hranicích, do dvou kufrů si pro sebe i obě malé dcerky přibalili jen trička a plavky. Tedy žádné oblečení pro chladnější dny, které je měly čekat v jejich skutečné cílové destinaci – v Kanadě, kde měli příbuzné. „Věděli jsme, že nás mohou celníci kontrolovat, a kdyby našli v kufrech šály a palčáky, tak by byl okamžitě velký malér,“ uvedl Tříska. Oba prozíravě nikomu neřekli, co chystají. Jen jejich známí mohli mít určité tušení, když si z večírků u kamarádů neodnášeli zpátky nádobí, na kterém jim přinesli jídlo. „Volali za námi: Zapomněli jste si tady mísu! Mávli jsme rukou: Ále, tu si tu nechte! Nechávali jsme za sebou dárky,“ vyprávěl později Jan Tříska. Až v Řecku, v táboře pro uprchlíky, se jeho manželka Karla přiznala, že jediný, s kým se šla rozloučit a kdo o jejich útěku věděl, byla Olga Havlová.
Naolejovaný zámek
Jan Tříska o řadu let později často vzpomínal na chvíle, kdy opouštěl s rodinou dům v Sibeliově ulici 21 v pražských Střešovicích. „Pamatuji si přesně ten zvuk zámku, když jsme odcházeli z domu, do kterého jsme dali všechny peníze, které jsme kdy měli, dům, na kterém jsme strašně pracovali, aby tam bylo všechno v pořádku, aby fungovalo. A pamatuju si, jak jsem vzal za kulatou kliku u branky a jak ten dobře naolejovaný zámek udělal jen takový slabý zvuk… A věděl jsem, že se tam už nikdy nevrátím,“ vzpomínal Tříska v pořadu Marka Ebena Na Plovárně.
StB
V Česku se rázem z Třísky i jeho manželky stali reakcionáři, kontrarevolucionáři a zločinci, kteří utekli přes hranice, a navíc s sebou unesli dvě nezletilé děti. „Podle komunistických zákonů patřily děti socialistickému státu,“ vzpomínal v rozhovoru pro Reflex Jan Tříska. O emigraci předem neřekl ani své mámě, která mu to pak měla za zlé. Když později zemřela, ani se nepokoušel přijet do Prahy na pohřeb. „Kdybych přijel, šel bych rovnou do vězení,“ uvedl. Po emigraci se komunistický režim v Československu snažil Třísku vymazat z povědomí lidí. Mnohé filmy nebo seriály (např. F. L. Věk), ve kterých hrál, se nesměly vysílat.
Přesto po roce 1989 vyšlo najevo, že herec byl veden v registru StB jako agent, krycí jméno Toman. „Žádným agentem jsem samozřejmě nikdy nebyl. Jestliže si však StB dělala seznam lidí, které si přála mít na seznamu agentů, anebo seznam lidí, které obtěžovala, aby je měla na seznamu agentů, pak není divu, že jsem byl na něm i já,“ uváděl k tomu herec.
Kanada, USA…
Z Řecka putovala rodina do Kanady a poté do Spojených států. Nejprve bydleli v New Yorku, záhy se přestěhovali do Los Angeles. Tříska znal jen pár anglických slovíček, takže jeho herecké začátky za velkou louží byly dost obtížné. Ale šel za úspěchem s buldočí odhodlaností. „Samozřejmě že jsme měli problémy, někdy dokonce veliké problémy. Museli jsme se uskrovnit a doslova počítat každý cent,“ vzpomínal později Tříska. Hereckou kariéru mu otevřela divadelní role, kterou dostal v roce 1978. A pomohli mu k ní Jiří Voskovec a Miloš Forman.
V září toho roku připravoval americký režisér rumunského původu Andrei Şerban vlastní adaptaci Bulgakovova románu Mistr a Markétka. Jiří Voskovec s ním předtím dělal na Broadwayi inscenaci Višňového sadu a od té doby se velice přátelili. Voskovec věděl, že Şerban bude dělat casting na hru, a řekl o tom Miloši Formanovi.
A právě on Třískovi volal do Toronta, že si má pro Şerbanův konkurz připravit něco neslýchaného. „Dělal jsem casting na roli ďábla Wolanda ve slavném Public Teatru – a tu roli jsem dostal. Než jsem ale podepsal smlouvu, byl jsem svědkem toho, jak Miloš zvyšuje hlas na producenta Public Theatru. Neměl jsem tenkrát ani občanství, ani jsem nebyl v hereckých odborech. To bylo třeba nějak obejít. A Miloš říkal hlasem čím dál silnějším: Ale pan režisér Şerban obsadil právě pana Třísku a nikoho jiného a vy byste měl jeho přání respektovat!“ Inscenace měla veliký úspěch, Tříska dostal dobré recenze a rolí ďábla tak zahájil svou hereckou kariéru v Americe.
VIDEO: Polští záchranáři, kteří vytáhli Třísku (†80) z vody: Bránili nám v tom!
Polští záchranáři, kteří vytáhli Třísku (†80) z vody: Bránili nám v tom! FTV Prima
