Las Vegas: Tuneloví lidé

Místo práce v barech nebo kuchyních kasin hledají výherní automaty s kredity, které tam zanechali opilí gambleři.

„Slyšel jsem, že Las Vegas je dobré místo na práci, město s blýskavými světly, které nikdy nespí. Vždycky jsem ho chtěl vidět. Když jsme s manželkou přijeli, nejdřív jsme se usadili pod schodištěm kasina MGM. Pak jsme potkali muže, který bydlel v tunelu. Od té doby jsme tu.“ Začal své vyprávění pro britský bulvární deník Sun chlapík jménem J. R. S manželkou Amy patří mezi skoro 700 lidí, kteří žijí v protipovodňových tunelech pod Las Vegas. Do Nevadského města přijeli před dvěma roky z Kalifornie.

Chtěli si splnit svůj sen o Las Vegas. Práci se jim najít nepodařilo, našli však nový domov – v tunelech. Délka tunelů je asi 550 kilometrů, výška se pohybuje od 1,2 metru po 3,6 metru. Lidé žijící v tunelech jsou bezdomovci z ulic, o práci a střechu nad hlavou je připravily většinou drogy a alkohol, hazardní hry, ale nebyly nejčastější příčinou jejich úpadku.

Černé vdovy i moskyti

Tuneloví lidé si bydlení pochvalují, prý je to lepší než žít pod mostem nebo na lavičkách. Hrozí jim ale infekční choroby, štípnutí od jedovatých pavouků, roje moskytů a také nedostatek čerstvého vzduchu a slunečního světla. Jednotlivci i celé rodiny si svoje tunelové bytečky zařizují jako opravdovou domácnost. Nechybějí kuchyňské linky, ložnice s manželskou postelí, někde se dokonce objeví i knihovnička. Věci si ukládají do krabic, aby jim nezvlhly.

„Mám tu knihy, CD přehrávač, puzzle, oblečení a fotky našeho syna Bradyho, kterého jako čtyřměsíčního zabili před jedenácti lety. Nebezpečné jsou tady záplavy a pavouci, černé vdovy. Ale když jste bezdomovec, tak to není tak hrozné místo. Je to tu zajímavější než na ulicích, je tu větřík a policajti nás neobtěžují. Navzájem si pomáháme. Doufám, že jednoho dne se odtud dostanu. Chci zůstat ve Vegas, protože tohle město miluju,“ vyznává se z lásky ke svému zvláštnímu domovu J. R..

997 dolarů za noc

Další pár – Steven a Kathryn – si ve své části tunelu dokonce zařídil místnost na opravu kol a dokázal vyrobit i jakousi sprchu. V tunelu žijí dva roky, přestěhovali se sem, když Steven kvůli problémům s heroinem ztratil práci v hotelové recepci. Dnes ho, jako ostatní, živí vybírání automatů. „Nejvíc, co jsem našel, bylo 997 dolarů, podařilo se mi najít i 500, ale obyčejně je to tak 20 dolarů za noc. Kupuju za ně potraviny, šampon, mýdlo.“ Za nájem platit nemusí. V podzemní komunitě je prý veselo, poslouchá se rádio, zpívá, hraje na hudební nástroje, protože je tady množství zkrachovalých profesionálních hudebníků.

Neodejdu

Radní Las Vegas o svých černých obyvatelích vědí. Navíc na ně upozorňuje místní publicista Matthew O,Brien, který dokonce založil nadaci Shin A Light. Hlavním cílem nadace je najít náhradní domovy pro tyto lidi. „Doprovázel jsem sociální pracovníky po tunelech, ukázal jim terén, představil lidi. Nabídli jim zdravotní pomoc a poradenství v boji proti drogám. Za posledních šest měsíců jsme odtud dostali patnáct lidí. Mnoho ostatních však pomoc odmítá, mají rádi tento druh svobody, nikdo jim neříká, co mají dělat, nebo jsou jednoduše vystrašení ze života venku. V Nevadě moc neprší, ale když začne, tunely se dokážou zatopit velmi rychle. Za dvacet let se tu už utopilo dvacet lidí,“ vysvětluje Matthew O,Brien.