Kteří rodiče vychovávají z dítěte narcise? Dejte pozor na tohle!

Autor: iStock

V téhle situaci je dítě vychovávané v prostředí, které je vysoce až nadměrně konkurenční. Rodiče odměňují pouze úspěch. Rodinným mottem je: "Pokud nemůžeš být nejlepší, proč to dělat?" Láska je podmíněná pouze úspěchem. Dítě je pochváleno jen tehdy, když vyhraje školní závod, hraje hlavní roli ve školním představení nebo zvítězí v matematické olympiádě.

Pokud neuspěje, je to zklamání a pochvala nepřijde. Děti v těchto rodinách necítí stabilní lásku ani bezpečí. Připadají si užitečné jen tehdy, když jsou úspěšné a nejlepší. To z nich vytváří lidi, kteří nevědí, co je skutečné štěstí, a jsou hnáni touhou po úspěchu. Z nich rostou narcisové.

Autor: iStock

V tomhle scénáři nadržuje rodič jen někomu z dětí. Často je podrážděný, snadno se rozzlobí a má nerealistická vysoká očekávání. Jsou-li v rodině dvě a více dětí, rodič chválí jednoho a ostatní devalvuje. „Dobrý“ se může stát velmi rychle „špatným“ a zničehonic je adorován další sourozenec. Nikdo v rodině se necítí bezpečně a každý tráví čas snahou uklidnit výbušného rodiče, který je také narcistní.

Děti, které vyrůstají v těchto rodinách, se cítí ponižované a nedoceněné. Tito lidé se v pozdějším životě pokoušejí dokázat sami sobě, světu i kritizujícímu rodiči, že jsou dobří a špatný je rodič. Tohle se stává celoživotním posláním a stávají se z nich narcisté.

Autor: iStock

Tihle rodiče jsou většinou takzvaní komorní narcisové, kterým je v centru dění nepříjemně. Místo toho se chlubí svými dětmi, většinou velmi talentovanými. Takové dítě bývá často v rozpacích nad nadměrnou chválou a tahle role ho velmi zatěžuje. Rodič například říká: „Náš syn je vlajkovou lodí rodiny, nás všechny dovede k dokonalosti.“ Stavět děti na piedestal, i když skutečně mají talent, není dobře a může to vést právě k poruše osobnosti v podobě narcismu.