O aféře, která jej stála slibně rozjetou politickou kariéru, Gross dlouho mlčel, pravdu odkryl až před rokem. „Kdybych se býval nebál přiznat, že jsem byt financoval z poslaneckých náhrad, tak jsem se vyhnul tomu, že jsem se zamotal do polopravd a lží,“ řekl v dubnu 2014 v televizi Gross, který již v té době bojoval s vážnou nemocí (podle tisku šlo o amyotrofickou laterální sklerózu). Expremiér řekl, že „přijal Krista“, ale byl také přesvědčen, že se nemá za co stydět.

Video
délka: 06:01.00

Vše o smrti Stanislava Grosse! Poslední rozhovor, reakce politiků a láska k dcerám Blesk TV

Nejasný původ peněz na pořízení bytu na pražském Barrandově ale nebyl jedinou kauzou spojovanou dodnes s Grossem. V roce 2007 totiž vydělal desítky milionů korun díky obchodu s akciemi jednoho z nejvýznamnějších tuzemských obchodníků s elektřinou, společnosti Moravia Energo. Expremiér dva roky po odchodu ze Strakovy akademie podíly nakoupil za 20 milionů korun, aby je po pouhém půlroce prodal více než pětkrát dráž. Pozornost přitom vzbudily i firmy, jež obchod umožnily.

Na pořízení akcií Grossovi půjčila slovenská pobočka české společnosti Key Investments (ta neúspěšně spravovala peníze několika pražských městských částí i dalších měst). Od bývalého premiéra pak 31 procent akcií Moravia Energo koupila firma Arca Capital Bohemia slovenského finančníka Pavola Krúpy. Obchodem, který Grossovi umožnil žít pohodlný život nebo pořídit dům na pražském Slivenci a byt na Floridě, se později zabývala také protikorupční policie, případ ale odložila.

Poněkud stranou pozornosti tak zůstává Grossovo mnohaleté působení v nejvyšších patrech politiky, kde se absolvent dopravní průmyslovky pohyboval téměř 15 let. Do ČSSD vstoupil nedlouho po 20. narozeninách a kariéru zpočátku spojil s Mladými sociálními demokraty, které vedl mezi roky 1990 a 1993, zároveň stoupal ve stranickém žebříčku. Gross byl od počátku známý jako obratný zákulisní vyjednávač a v průzkumech veřejného mínění patřil mezi nejpopulárnější politiky.

Jako představitele nadějné nastupující generace politiků jej v 90. letech zmínil i prezident Václav Havel, hovořilo se o něm jako o „korunním princi“ někdejšího předsedy ČSSD Miloše Zemana, jemuž Gross v roce 1993 pomohl se zvolením do čela strany. Právě současný český prezident se ale stal později jedním z výrazných kritiků Stanislava Grosse, označil jej dokonce za svůj velký omyl. Rozbuškou se stala prezidentská volba v roce 2003, kdy se proti Zemanovi nakonec postavila i velká část ČSSD.

„Politik může být milován, politik může být nenáviděn, ale politik se nikdy nesmí stát směšný,“ napsal Zeman v knize Jak jsem se mýlil v politice (2005) s odkazem na Grossovu volební kampaň s heslem Myslím to upřímně. Grossovo působení v politice dnes připomínají kromě dobových vtipů také spekulace o jeho roli v privatizaci Unipetrolu nebo zpochybňované studium na pražské právnické fakultě. Tu dokončil v roce 1999, ovšem úroveň jeho diplomové práce byla později v tisku zpochybňována.

Video
délka: 03:35.95

Politické stíny Grosse: Nikdy se nepřiznal, ale před smrtí hledal odpuštění David Vaníček, Vera Renovica

Po střední škole se připravoval na profesi mašinfíry

Stanislav Gross se narodil 30. října 1969 v Praze, po střední škole byl kandidátem na strojvedoucího, pak jej ale pohltila politika. Dvanáct let, do září 2004, byl poslancem, mimo jiné vedl klub ČSSD (1995-2000) a dva roky byl místopředsedou dolní komory (1998-2000). Od dubna 2000 do jmenování premiérem vedl ministerstvo vnitra. „Myslím, že jsem byl dobrý ministr vnitra, nicméně si myslím, že jsem nebyl dobrý předseda vlády,“ řekl před rokem Gross o svém působení v politice.

V ČSSD byl od roku 2000 místopředsedou, v roce 2001 se pak stal druhým mužem strany. V čele sociální demokracie stanul po rezignaci Vladimíra Špidly na stranickou i vládní funkci v červnu 2004. O rok a čtvrt později ale nuceně skončil v obou funkcích i sám Gross, který se po odchodu z politiky dal na advokátní dráhu (již v březnu 2004 získal na Západočeské univerzitě v Plzni titul JUDr.). Nejprve byl koncipientem, od roku 2009 působil jako samostatný advokát.

Gross byl dvakrát ženatý, poprvé se oženil už v roce 1990, manželství ale tehdy vydrželo jen krátce. S druhou manželkou Šárkou se seznámil v restauraci Poslanecké sněmovny, kde pracovala jako servírka. Vzali se v roce 1996 a měli spolu dvě dcery – Denisu a Natálii.

Video
délka: 00:33.13

Grossová napsala Blesku: Pohřeb bude v rodinném kruhu David Turek, Lukáš Červený

Fotogalerie
7 fotografií