Český expert: Ukrajinci při vpádu do Ruska cíle nesplnili, vojáci z KLDR ušetřili síly Putinova vojska
Vojenský analytik Lukáš Dyčka z Univerzity obrany v Brně zhodnotil vojenskou situaci nejen v Kurské oblasti, ale také v ostatních částech fronty v rusko-ukrajinské válce. Proč se Ukrajinci stáhli z Kurské oblasti tak rychle? Jakou roli v obsazení Sudži hráli Severokorejci? A jak se od začátku války proměnily obě armády?
Před několika málo dny došlo ke stažení ukrajinských jednotek z ruské Sudže v Kurské oblasti. Blesk Zprávy zajímalo, jak došlo k obratu – Ukrajina držela město 7 měsíců.
„Ty aspekty můžou být dva, které mě napadnou. Jeden z nich je logicky tlak ruských sil, který hrozil obklíčením, a to znamená, že se Ukrajinci raději stáhli, to je vojenské vysvětlení. A situace už byla neudržitelná,“ vysvětlil vojenský analytik Lukáš Dyčka, Ph.D. z Univerzity obrany v Brně.
„ A druhý důvod, který není moc často zmiňovaný, ale mně zapadá do kontextu, je snaha ukázat dobrou vůli před, nebo v průběhu mírových vyjednávání, především směrem ke Spojeným státům, to znamená dát Spojeným státům a (Donaldu) Trumpovi najevo, že Ukrajinci jsou ochotni dělat nějaké ústupky, že jsou ochotni k míru a ústup z ruské oblasti tomu mohl nějakým způsobem napomoci,“ uvedl expert.
Role Severokorejců v dobytí Sudže
S obsazováním území v Kurské oblasti Rusku pomáhaly také severokorejské jednotky poslané diktátorem Kim Čong-unem, spojencem Vladimira Putina. Jejich vojenský význam je však těžké odhadnout.
„Mně to nasazení severokorejských vojáků přijde důležité pro Rusko ve smyslu šetření vlastních sil a pro Severokorejce samotné pro zisk zkušeností, ale jak moc velký podíl měli přímo na bojišti, nedovedu odhadnout. Já je zkrátka vidím jako ‚Force Multiplier‘. To znamená, že jde o další síly navíc, které by jinak Rusové museli sebrat na jiných částech fronty z vlastních řad,“ sdělil Dyčka Blesk Zprávám.
Úspěšná operace? Dyčka: Vidím to spíš skepticky
Ukrajinci zahájili překvapivý útok na Kurskou oblast 6. srpna. Byl to největší útok na ruské území od druhé světové války, ale nyní se ukrajinské síly stahují. A tak se nabízí otázka, jak by se dala celá operace vyhodnotit.
„Její přínos vidím spíš skepticky, respektive Ukrajinci si od ní slibovali mnohem víc, Ukrajinci rozhodně čekali, že dobyjí větší část ruské oblasti, což se jim nepovedlo, to znamená, že jejich původní plán nebyl naplněn a za druhé, Ukrajinci si od toho slibovali, že to bude jakýsi nástroj při vyjednávání, že to území vymění za jiné území, které naopak okupují Rusové, a to se jim zjevně také nepovedlo. Takže se zdá, že jak ten původní cíl, tak ten pozdější a upravený cíl se splnit nepodařilo,“ analyzoval Dyčka negativní důsledky.
Operace však přinesla i určitá pozitiva. „Na druhé straně se to Ukrajinci snažili vytěžit poměrně intenzivně v informačních operacích, jako to, že jsou schopní na části fronty převzít iniciativu, což se povedlo, to je pravda, že jsou schopni zasáhnout Rusko na jeho území, to se také povedlo, ale Ukrajinci si na druhou stranu slibovali, že to, že obsadí část ruského území, povede k destabilizaci ruského režimu, zkrátka že Putin ztratí legitimitu, protože není schopen chránit Rusko, a to se zjevně také nepovedlo,“ uvedl vojenský analytik a dodal, že by se za pozitivum mohla považovat i „morální vzpruha“, kterou Ukrajině operace přinesla.
„To, co nejde úplně rozhodnout a posoudit je, jak moc velké množství sil Rusové museli uvolnit z jiných částí fronty a nasadit v Kurské oblasti. A tam si myslím, že množství těch asi 60 000 vojáků bylo poměrně výrazné a chyběli na jiných částech fronty, to znamená, že se možná Ukrajincům podařilo zabránit ruským rozsáhlejším operacím někde jinde. To bych bral jako možná jedno z těch pozitiv,“ pokračoval Dyčka.
Proměny armád
Situace na ostatních frontách je poněkud odlišná – dochází k pomalému postupu Rusů, kterým Ukrajina způsobuje velké ztráty. „Velmi pomalý a velmi drahý ruský postup. V řádech čtverečních kilometrů, anebo desítek čtverečních kilometrů, možná za týden, více ne, to znamená příliš drahý, ale setrvalý ruský postup a pomalé ukrajinské stahování se a v průběhu toho způsobování velkých ztrát Rusům,“ vyhodnotil analytik situaci na zbylých frontách.
Obě armády se podle experta změnily, každá jiným způsobem. „Ruská armáda je teď úplně jiná, než byla na začátku války, a změnil se její přístup jak k organizační struktuře, tak i k personálu, to znamená, že lidé, kteří v armádě jsou, jsou úplně jiní než profesionální vojáci na začátku války a Rusové teď sází na to, co jim vždycky šlo, to je kvantita, jak množství lidí, které se jim pořád ještě daří rekrutovat, tak také kvantita techniky, ale na úkor nižší kvality, to znamená raději větší množství staré techniky než moderní techniky, na kterou sázeli na začátku. Zároveň Rusové teď mnohem víc sází na operace pěších jednotek a důraz na mechanizované operace, které byly od začátku války, v podstatě zmizel,“ řekl Dyčka.
„A co se týče ukrajinské armády, tam se pomalu začíná projevovat určitá únava. Ze začátku války zhruba první dva roky tvořili ukrajinskou armádu dobrovolníci, kteří byli vysoce motivovaní a nastoupili k obraně vlasti. A ti jsou samozřejmě buď mrtví, nebo vyčerpaní, nebo zranění a místo nich nastupují lidé, kteří byli zmobilizováni určitým způsobem z donucení, což má dopad jednak na morálku a jednak taky na kvalitu sil,“ uvedl k ukrajinské armádě.
Mezi oběma armádami se však dají najít i určité podobnosti. „Co je společné pro obě dvě armády, a myslím si, že je to zajímavé i pro nás jako Českou republiku, je, že obě armády jsou relativně hodně staré, rozhodně neplatí to, co platívalo dřív za třeba druhé světové války, že obyčejný voják má 20 – 22 let. Dneska obyčejní řadoví vojáci mají kolem 40, často i více, a v tomhle se výrazně lišili Severokorejci, kteří nasadili mladé, fyzicky připravené vojáky, kdežto typický průměrný voják na rusko-ukrajinské frontě je člověk kolem 40, často s fyzičkou ne úplně ideální a často pocházející z prostředí, které je sociálně vyloučené,“ uzavřel Dyčka.
„Je to iniciativa, která míří správným směrem: k míru. Existují však aspekty tohoto plánu, které si zaslouží diskuzi, vyjednávání a vylepšení. Chceme mír, ale nechceme mír, který by byl kapitulací Ukrajiny,“ prohlásil francouzský prezident Emmanuel Macron k aktuálně projednávanému mírovému plánu. Dodal, že pouze Ukrajinci mohou rozhodnout, jaké územní ústupky jsou připraveni učinit. „To, co bylo předloženo, nám dává představu o tom, co by bylo přijatelné pro Rusy. Znamená to, že to musí přijmout Ukrajinci a Evropané? Odpověď zní ne,“ řekl Macron. Uvedl také, že první obrannou linií Ukrajiny v případě míru s Ruskem by byla regenerace její vlastní armády a ta nemůže být nijak omezena.
Největší hrozbou pro bezpečnost České republiky zůstává Rusko a jeho současná politika, řekl v úvodu dnešního velitelského shromáždění české armády náčelník generálního štábu Karel Řehka. Rusko je stále nevyzpytatelnější a agresivnější a zkouší, kam až může zajít, doplnil.
Armáda se podle Řehky tvoří proto, aby válka nikdy nebyla. S Ruskem se nejde domluvit u piva, ale jen z pozice síly, zdůraznil. „Hrozba ze strany Ruska narůstá, všichni vojáci v naší armádě musí být připraveni na boj, mít a znát svůj operační úkol. Příprava na válku je kontinuální a nikdy nekončící proces. Připravenost na nejhorší scénář je to, proč si nás společnost platí,“ uvedl.
Vojáci podle Řehky musí trávit víc času na cvičištích a střelnicích. „Méně na různých poradách, prezentacích a školeních a v zajetí byrokracie. Musíme cvičit a žít tak, jak bychom v reálu i bojovali,“ uvedl. Doplnil, že každá chvíle strávená jinak než prací na lepší bojové připravenosti, je mrháním zdrojů a ztrátou času.
Pokud se rýsují nějaké vyhlídky na konec války na Ukrajině, tak nikoli ve prospěch napadené země, ale směřují k těžkému kompromisu. Bude mít pravděpodobně zásadní dopad na celou Evropu, řekl při dnešním zahájení velitelského shromáždění české armády v Praze prezident Petr Pavel.
Problémy podle hlavy státu přetrvávají v bezpečnostních vztazích v Evropě. „Bezpečnost na Ukrajině je podmnožinou evropské bezpečnosti,“ řekl Pavel. Považuje za důležité s Ruskem hovořit o bezpečnosti od Severního ledového oceánu až po Černé moře či o obnovení smluv, které chránily bezpečnost evropských občanů. Jinak podle něj lze dříve či později očekávat další konfrontace.
