Hnízdo ruských špionů uvnitř Itálie?! Diplomacie mikrostátu San Marino budí obavy
Mikrostát San Marino uprostřed severní Itálie dráždí evropské, hlavně italské bezpečnostní kruhy. Ač se hlásí k Západu a stojí o přidružení k Evropské unii, vede aktivně i přátelské vztahy s Ruskem. A podle italských zpravodajců funguje i jako základna ruských či čínských špionů operujících v západní Evropě, píše týdeník The Economist.
Emmanuel Goût má za sebou dlouhou spolupráci s Ruskem Vladimira Putina. Pětašedesátiletý Francouz pracoval pro některé z předních ruských energetických skupin a pomáhal založit francouzskojazyčný servis ruského státem kontrolovaného televizního kanálu RT. V roce 2020 mu prezident dekretem udělil ruské občanství.
Přesto byl pan Goût poslední dva roky, navzdory své historii úzkých vztahů s Putinovým Ruskem, diplomatickým zástupcem západoevropského státu. Dne 7. února 2022, kdy se na ukrajinských hranicích hromadili ruští vojáci před invazí, která přišla o 17 dní později, ho republika San Marino jmenovala velvyslancem se zvláštním posláním. A to pro jeho „dlouholeté zkušenosti v mnoha odvětvích, která jsou pro republiku zajímavá“, popsal sanmarinský ministr zahraničí Luca Beccari.
Přesto se jeho jméno neobjevuje na veřejném seznamu vyslanců San Marina; jeho jmenování bylo oznámeno pouze na vládním portálu vyhrazeném pro diplomaty. Další rok, 18. července 2023, jej republika učinila svým velvyslancem v Alžírsku. V době jmenování Francouze „nebylo deklarováno žádné jiné občanství, ani z interních kontrol nevyplynulo žádné jiné občanství“, komentoval Beccari pro The Economist. Dekret o udělení dodatečného ruského občanství panu Goûtovi je přitom veřejně dostupný na internetových stránkách ruské vlády.
Přidružení k Evropské unii
Tato pozdně kvetoucí kariéra diplomata je projevem neobvyklé zahraniční politiky San Marina, která docela v tichosti poskytuje Rusku - a také Číně - zadní vrátka do západní Evropy, zejména do Itálie. Vzbuzuje otázky ohledně plánů Evropské unie na užší vztahy s touto republikou. Loni v prosinci EU oznámila završení jednání o tzv. Dohodě o přidružení (neboli asociační dohodě) se San Marinem (a Andorrou).
„Dohoda o přidružení zajistí účast Andorry a San Marina na vnitřním trhu EU a spolupráci v dalších oblastech politiky. Předpokládaná úroveň přístupu na vnitřní trh bude srovnatelná s úrovní, kterou mají Norsko, Island a Lichtenštejnsko,“ ohlásila Evropská komise. Dohodu ještě musí formálně stvrdit Rada Evropské unie (členské státy) a Evropský parlament.
Tak jako tak je San Marino v řadě ohledů součástí EU – hranice jsou otevřené, je v celní unii, zrušilo i svou liru a platí už eurem. V říjnu 2013 se konalo referendum, zda se občané chtějí k EU plně přidat. Těsná většina (50,28 %) byla pro, ovšem nepřišla ani třetina voličů, plebiscit není platný.
San Marino, nezávislá enkláva v severní části Apeninského poloostrova, má na Rusko dlouhodobě úzké vazby, což vysvětluje odkazem na svou tradiční neutralitu. Po anexi Krymu v roce 2014 se nepřipojilo k ostatním západním zemím uvalujícím sankce. Naopak, o pět let později, kdy už Kremlem podporovaní separatisté obsadili velkou část východní Ukrajiny, pozval tehdejší ministr zahraničí Nicola Renzi svého ruského kolegu Sergeje Lavrova na oficiální návštěvu. Lavrov přijal a přijel (coby první ruský ministr zahraničí v San Marinu) a obdržel za to nejvyšší sanmarinské vyznamenání, řád svaté Agáty.
V roce 2021 zemička koupila kontroverzně schválenou ruskou vakcínu Sputnik, čímž Moskvě poskytla propagandistickou podporu. Téhož roku obě země podepsaly dohodu o zrušení vízových omezení (do praxe se nedostala). S Čínou bezvízový styk funguje (od roku 1985), což je v Evropě velká vzácnost. V roce 2022, po plnohodnotné invazi na Ukrajinu, však malá republika sankce proti Rusku zavedla, čímž opustila staletí formální neutrality.
Že San Marino může mít vůči Rusku stále ambivalentní politiku, není pro zpravodajské zdroje v Římě žádným překvapením. Mikrostát již dlouho poskytuje útočiště špionáži, říká bývalý vysoce postavený představitel italské zpravodajské služby. Ruské a v menší míře i čínské zpravodajské služby využívaly San Marino jako místo pro setkávání agentů a provádění finančních transakcí mimo dohled, říká bývalý úředník. „Je to logistická základna, kde se můžete v klidu setkat a probrat, co v Itálii chystáte.“
Zdroj naznačuje, že nedávný odpor uvnitř San Marina proti zlepšení policejního vybavení mohl být motivován frakcemi, které chtěly udržet zvědavé oči mimo. San Marino ekonomicky těží ze svých přátelských vztahů s Ruskem, odkud do malé republiky přijíždějí statisíce turistů.
Berlusconi, Rosatom, Gazprom
Emmanuel Goût navázal první kontakty s Ruskem už v roce 1989. Skupina Fininvest, kterou ovládal bývalý italský premiér a televizní magnát Silvio Berlusconi, mu dala za úkol vyhledat obchodní příležitosti v rozpadajícím se sovětském bloku. Později Francouz založil firmu, která pracovala pro státní jadernou energetickou korporaci Rosatom a lobbovala za nákup ruských jaderných elektráren v jiných zemích. Jeho poradenská společnost Stratinvest měla mezi svými klienty také ropné giganty Rosněfť a Gazprom.
V roce 2015, kdy se jeho pozornost obrátila zpět do Francie, pan Goût podle francouzských novin představil Kremlu budoucího krajně pravicového politika Erika Zemmoura. O dva roky později hrál klíčovou roli při založení propagandistického kanálu RT France. Ukrajinské zpravodajské zdroje uvádějí, že pan Goût pomáhal Lavrovovi organizovat setkání se zahraničními politiky a novináři a konzultoval jednání o prodeji zbraní. Na žádost o komentář pan Goût Economistu neodpověděl.
Nebyl jediným vyslancem San Marina s vazbami na Rusko. Italský profesor Igor Pellicciari byl roku 2019 jmenován velvyslancem republiky v Jordánsku. Nedlouho předtím (2014 až 2017) zastupoval naopak Rusko jako jeho honorární konzul v italské Boloni, která je pro San Marino nejbližším velkoměstem. Honorární konzulové musí pobývat na určených územích a podle italských diplomatických zdrojů mu byly pověřovací listiny odebrány poté, co úřadům oznámil, že se přestěhoval do Ruska. V odpovědi pro The Economist pan Pellicciari uvedl, že za svou činnost honorárního konzula „nikdy neobdržel žádnou finanční kompenzaci - ani ve formě náhrady výdajů“.
V San Marinu žije necelých 34 000 obyvatel a jeho rozloha činí pouhých 60 km². To z něj činí jednu z nejmenších zemí na světě. Přesto až do 29. února letošního roku patřil jeho honorární konzul v Moskvě k nejmocnějším mužům Ruska. Od roku 2002 funkci zastával Vladimir Lisin, ocelářský magnát, podle ekonomického časopisu Forbes třetí nejbohatší občan Ruska. K letošnímu 29. dubnu magazín kalkuloval jeho jmění na 26,6 miliard dolarů (625 miliard Kč), což z něj dělalo 68. nejbohatšího Pozemšťana.
Lisin veřejně kritizoval invazi na Ukrajinu, ale podléhá sankcím Austrálie, která ho v roce 2022 zařadila na svůj seznam za „zapojení do činnosti nebo výkon funkce, která má pro Rusko hospodářský nebo strategický význam“. San Marino jej vyřadilo z konzulárního sboru, až když podal rezignaci - „z důvodu jeho neschopnosti být pravidelně přítomen v regionech konzulární činnosti“, uvedla pro The Economist jeho kancelář. Podle ministra Beccariho San Marino nezakročilo samo, „protože jméno pana Lisina nefiguruje v sankcích Evropské unie, k nimž se San Marino hlásí“.
San Marino je nezávislé od roku 1291, v 19. století nebylo sjednoceno se zbytkem Itálie. Jeho ekonomika, která byla kdysi daňovým rájem, v posledních letech trpí přísnější kontrolou offshorových finančních center. Jeho občané nicméně patří k nejbohatším na světě.
„San Marino je podobně smýšlejícím partnerem EU a pravidelně podporuje zahraničněpolitické postoje EU v mezinárodních organizacích,“ komentoval Peter Stano, mluvčí Evropské komise pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku. Poznamenal, že San Marino hlasovalo pro návrh Valného shromáždění OSN požadující stažení Ruska z Ukrajiny. Pro Ukrajinu však je sanmarinská politika vůči Rusku - a její ignorování v Evropě - důvodem k obavám, uzavírá s odvoláním na zdroj z ukrajinské rozvědky The Economist.
