Oleksandr a Olena unikli z ruského „filtračního tábora“: Bylo to jako v koncentráku! říkají
Ukrajinské přístavní město Mariupol bylo už od začátku jedním z cílů, které ruská armáda chtěla dobýt. Po několika týdnech bombardování a obkličování je město téměř plně pod ruskou kontrolou. Obyvatelé, kterým se podařilo z oblasti utéct, přinášejí děsivá svědectví o chmurné realitě tzv. ruských filtračních táborů. Popsali všudypřítomný strach, mučení a nejistotu, zda z nelidských podmínek vyváznou životem.
Mnoho obyvatel, kterým se ještě z ukrajinského přístavního města Mariupol nepodařilo utéct, se stále snaží dostat do bezpečnějších částí země. To se povedlo i Oleksandrovi a Oleně. Po neskutečných peripetiích se dostali do bezpečí a žijí aktuálně ve Lvově. Vzpomínky na poslední dny v Mariupolu ale jen tak z hlavy nevymažou.
„Nedovedete si představit, jak hrozné byly podmínky," vypráví pro britskou BBC Olena. Takzvané ruské filtrační tábory, které byly v minulosti zřízeny u Mariupolu, měly sloužit ke krátkodobému ubytování civilistů, než budou evakuováni do bezpečí. Realita ale podle přeživších byla úplně jiná.
Výslechy a několikahodinové mučení
„Bylo to jako skutečný koncentrační tábor,“ popisuje se vší vážností Oleksandr. Při příchodu jim byly sejmuty otisky prstů, fotografovali je ze všech stran a několik hodin je vyslýchali ruští důstojníci. „Obávali jsme se, že se nám Rusové podívají do telefonů, a tak jsme ze svých zařízení smazali všechny důkazy o čemkoli, co se týkalo Ukrajiny – včetně fotografií naší dcery před ukrajinskou vlajkou,“ vysvětluje pár.
Jenže strach byl skutečně na místě. Během výslechu jim Rusové prohledali jejich telefony, aby našli jakékoliv spojení s novináři nebo vládními a vojenskými činiteli. „Pokud byl člověk podezřelý, že je ‚ukrajinský nacista‘, odvezli ho do Doněcka k dalšímu vyšetřování nebo ho rovnou zavraždili,“ popisuje hrůzy Oleksandr. Každý se bál sebemenší pochybnosti, za kterou by je vojáci zatáhli do sklepů k výslechům a několikahodinovému mučení.
Všude to smrdělo
Olena také popsala, jak žalostné byly ve filtračním táboře hygienické podmínky. „Starší lidé spali na chodbách bez matrací a přikrývek. Pro tisíce lidí tam byl jen jeden záchod a jedno umyvadlo. Začala se šířit úplavice. Neexistoval prostě způsob, jak se umýt a všude to smrdělo,“ vypráví Olena.
Nakonec bylo páru řečeno, že má povolení z Mariupolu odjet. Měli nastoupit do 148. evakuačního autobusu. Ale za týden opustilo zařízení pouze 20 autobusů. Rusové prý navíc začali naopak organizovat přesun Ukrajinců do Ruska. Pár se tak rozhodl riskovat a hledal pomoc u soukromníků.
Dlouhé 3 dny hledali řidiče, který by byl ochoten riskovat, aby je dostal na území kontrolované Ukrajinou. Podařilo se a nakonec je opravdu provezl kolem 12 ruských kontrolních bodů a bezpečně dopravil do Záporoží, odkud Oleksandr s Olenou odjeli vlakem do Lvova. Řada dalších ovšem takové štěstí neměla. Podle ukrajinského prezidenta Zelenského Rusové nuceně přesídlili na své území až půl milionu Ukrajinců. Ubytovali je přitom často v odlehlých oblastech na východě země, tisíce kilometrů od jejich vlasti.
Blesk spustil web ProUkrainu, kde jsou k dispozici praktické rady i zpravodajství v ukrajinštině, psaný lidmi, kteří si stejným procesem již prošli.
Vážení čtenáři, děkujeme za pozornost, další čerstvé zprávy z války na Ukrajině přineseme v pondělí ráno. Dobrou noc.
Rusko dnes zaútočilo na ukrajinské Záporoží řízenými leteckými bombami, které zasáhly mimo jiné obytné oblasti, autobusové nádraží a univerzitní kliniku. Nejméně 19 lidí bylo při útoku zraněno, uvedl šéf správy Záporožské oblasti Ivan Fedorov. Věk obětí se pohybuje od 24 do 77 let a všechny jsou v lékařské péči, napsal The Kyiv Independent s odvoláním na Fedorova, který útok označil za teror.
Záchranáři pátrají po dalších obětech, které mohly zůstat pod troskami.
Lídři osmi severských a pobaltských zemí dnes večer společně potvrdili svou podporu Ukrajině a uvedli, že míru lze dosáhnout pouze prostřednictvím soustavného tlaku na Rusko, aby zastavilo svou nezákonnou válku. Představitelé Dánska, Estonska, Finska, Islandu, Lotyšska, Litvy, Norska a Švédska ve svém prohlášení opět zdůraznili, že je potřeba ctít zásadu, že mezinárodní hranice se neposouvají silou.
