Muslimové o životě v ČR: „Islám se nerovná terorismus. Nejsme Usámové“

  • Autor: Jaroslav Šimáček - 
    25. 6. 2016
    05:40

    Jeden syrský uprchlík a tři muslimové, každý z jiného koutu planety, představili v Praze své životní osudy. Popsali, co je přivedlo do Česka, jak se jim tu žije. A jak na ně pohlíží většinová společnost. „Že mám stejné jméno Muhammad jako jeden z teroristů? To přece nic neznamená. Nejsme všichni teroristé. Lidé jsou dobří i špatní,“ říkal jeden z nich, který do Prahy přicestoval kvůli zemětřesení v jeho vlasti a operaci v Motole. Česká muslimská matka zase přiznala, že svému synovi raději změnila muslimské jméno, aby rodilé Čechy tolik „nepobuřoval“.

  • 1.Rodinu stihlo zemětřesení, příbuznou operovali v Motole

    Pozváni byli tři lidé původem ze zahraničí, nakonec mluvili čtyři – včetně jednoho z českých muslimů, který k nám přijel již na studia za komunistů, našel si zde partnerku a usadil se. Hlavně kolem situace českých muslimů se točila debata „Modely a praxe integrace cizinců z muslimských zemí“, která se ve středu uskutečnila v Evropském domě v centru Prahy. 

     

    Jedním z nich, kdo promluvil, byl Muhammad Zahid Khan z Pákistánu. Do Česka se vydal s rodinou v roce 2006, nyní zde podniká. „Přijel jsem proto, že u nás bylo zemětřesení v roce 2006, byli tam čeští vojáci z programu Medevac. Děti měly zdravotní problémy. Mám tady sestřenici, která má něco hodně komplikovaného se srdcem, měla operaci v Motolu, musela tady mít pravidelné kontroly, začali jsme žít tady,“ říkal.

     

    „Já jsem muslim, i praktický, modlím se – pětkrát denně to vždy nejde, ale čtyřikrát určitě – držím ramadán,“ přiznával bez obalu. „Řešit cizince, islám, muslimy není zbytečné, protože jsou války. Jsou to nepříjemné věci,“ pokračoval. Upozornil však, že lidé jsou zkrátka dobří i špatní. Není proto dobré je rozlišovat podle barvy pleti či náboženství, ale podle toho, zda respektují, či nerespektují zákony společnosti, ve které žijí.

     

    On se o to snaží. Udržuje kontakty jak s Čechy, tak i krajany, dalšími muslimy. Za desetiletý pobyt se naučil dobře česky, i když cizí přízvuk je patrný. Přesto se omlouval, pokud některé slovíčko nepochopí nebo neuvede zcela správně. A děkoval účastníkům debaty, že myslí i na cizince. „Celou dobu, 10 let, jsem necítil žádné diskriminace,“ popisoval Khan. Teroristické útoky ve Francii, v Belgii však situaci zostřily. „Před pár měsíci, jak tady bylo trošku víc dusno, tak normální člověk pochopí, že není jen jedna strana, že jsou tu normální lidé, kteří tu chtějí žít normálně,“ uvedl.

     

    Nelze ale házet všechny muslimy do jednoho pytle, je to chyba, upozornil Khan. „Jsou lidé jako Usáma bin Ládin a takoví lidé, kteří vyhodí bomby. Já tady žiju normálně, nic o tom nevím, nevěděl jsem, že byly nějaké bomby ve Francii. Lidé tady ale cítí, že já s tím mám také něco společného. Mám jméno Muhammad a tam člověk, který vyhodil tam bombu, má také jméno Muhammad. Já s tím mám něco společného?“ říkal. Muslimové nerovná se teroristé, upozorňoval Khan.

    Muhammad Zahid Khan pochází z Pákistánu, v Česku žije 10 let.Muhammad Zahid Khan pochází z Pákistánu, v Česku žije 10 let. | Blesk - Jaroslav Šimáček

  • 2.„Mám moravskou ženu, děti se cítí být Čechy“

    Na Khana navázal i další z českých muslimů, který usedl do publika. Jeho vystoupení organizátoři akce neplánovali, přineslo však zajímavé a autentické postřehy i zážitky. Pochází z Alžírska. Do Československa přijel na studia – na alžírské stipendium, Československo za něj prý tehdy dostalo 500 dolarů. Po dokončení studia se vrátil domů. „Jelikož moje druhá polovička je Češka, Moravanka, tak tam nemohla vydržet, jelikož ty podmínky jsou tvrdší než tady. Udělal jsem kompromis a vrátil se do Československa v roce 1988, jinak bych se zpátky nevrátil,“ popisoval s mikrofonem v ruce svůj příběh.

     

    I on se přidal k myšlence, že islám a terorismus nejsou to samé. Přesto, že v Česku žije dlouhodobě, jako na teroristu na něj stále nahlíží. „Každý, když vás vidí, říká, že jste teroristi. I když člověk žije skoro 40 let, a furt jsem terorista, furt jsem ten cizí,“ upozornil. „Přijdu na letiště: Dejte mi váš pas. Já jsem občanem ČR, jsem možná starší než ta paní či slečna, která mi říká, abych jí dal pas. Starší než ona tady v Česku. Bohužel, řeknu to otevřeně, bohužel, ze začátku jsem fandil tomu státu. Říkal ano, teď jsem tady, moje děti jsou Češi, moje děti se cítí být Čechy, já se také budu muset přizpůsobit, ne asimilovat, ale adaptovat k tomu životu. Ale to nešlo. Když přijdu do práce, první otázka – odkud pocházíte?“ popisoval český muslim.

     

    Dál se setkává s nahlížením na něj jako na cizince. Když říká, že převzal českou kulturu, je mu vštěpováno, že má svou vlastní, islámskou. „Tohle vytvoří v člověku takový ten odpor k tomu, k té společnosti. Já tady přitom platím daň jako ostatní, možná lépe než ostatní. I v parlamentu jsem slyšel od jednoho poslance: ‚Vy tady platíte líp než já‘,“ upozornil. Připomněl také, že čeští muslimové nejsou jen cizinci, ale i řada Čechů je konvertitů. Pozastavil se i nad tím, že někteří Češi upozorňují na rozdíly mezi cizí islámskou a českou křesťanskou kulturou. „Ale od kdy jste křesťané? Pokud vím, 75 procent Čechů jsou ateisté a nejsou věřící,“ říkal.

     

    Došlo i na migrační krizi a roli arabského světa v ní. „Arabské státy jsou natolik bohaté, že by mohly přijmout celou Sýrii, celý Irák, ale to nedělají, protože mají strach. Evropa otevřela náruč. To je dobře, to je lidské,“ upozornil s tím, že ale Evropa nemůže pojmout obrovskou masu lidí přicházejících třeba do Německa.

    Český muslim z publika: Přijel jsem za komunistů studovat.Český muslim z publika: Přijel jsem za komunistů studovat. | Blesk - Jaroslav Šimáček

  • 3.Syrský student: Čechem se necítím a cítit nebudu

    Vedle dvou českých muslimů vystoupili na debatě i syrský student a muslimská matka původem z někdejšího Sovětského svazu – z Dagestánu. Mladý Syřan je v Praze od roku 2013. Upozornil, že technicky vzato je běženec, který se však dostal do jednoho vysokoškolského studijního programu, a nemusel žádat o azyl. Po skončení studia by to udělat musel, plánuje však odcestovat do Řecka a pomáhat tam uprchlíkům.

     

    Jeho jméno na debatě zaznělo, on sám ale v obavě z Asadova režimu jmenován být nechtěl. Studoval totiž právo na univerzitě v Damašku a po promoci mu hrozilo, že se bude muset připojit k syrské armádě. „Musel bych zabíjet vlastní lidi, nebo být zabit. Musel jsem se pokusit najít cestu pryč před odpromováním,“ říkal. Jako další důvod, proč odešel, uvedl, že Damašek se stal válečnou zónou, kde je mnoho zabíjení i únosů. I když pochází z muslimského prostředí, je přesvědčen, že islám potřebuje v 21. století reformovat.

     

    „Hlavní důvod, proč odcházím, je, že se necítím tak, že bych sem patřil a že jsem příliš vítán. Vycházím z reakcí během uprchlické krize. Během tří let jsem čelil přímo i nepřímo diskriminaci. Narušuji přitom stereotypy o Arabech, přesto se necítím tak, že sem patřím,“ postěžoval si. „Myslím, že bych se osobně necítil nikdy jako Čech. Také si myslím, že moje děti by se nikdy necítily být Čechy. Preferuji jít do země, kde se budu cítit více vítán, kde budou více vítány i mé děti... Chci, aby mé děti vyrůstaly v prostředí, kde nezáleží na barvě pleti,“ pokračoval.

     

    Přiznal, že v Česku zažil mnoho dobrého, řadu Čechů má rád a nechává tu kus svého srdce, ale zažil i řadu špatných věcí. Některé ho překvapily. „Mám mnoho dobrých českých přátel. Dva týdny zpátky ale o dvou z nich, kteří ke mně byli vždy velmi přátelští, mi jiný český přítel řekl, že jsou proti uprchlíkům. Jen to přede mnou neříkají. Ptal se jich, proč to zastávají. Znají přece mě. Oni mu řekli, že jsem výjimka. Já nejsem výjimka. Jsem jako kdokoli jiný, jsem uprchlík a přišel jsem kvůli konfliktu,“ dodal. 

    Debata Modely a praxe integrace cizinců z muslimských zemí řešila především české muslimy. V první řadě přihlížel i Lukáš Houdek z HateFree.Debata Modely a praxe integrace cizinců z muslimských zemí řešila především české muslimy. V první řadě přihlížel i Lukáš Houdek z HateFree. | Blesk - Jaroslav Šimáček
  • 4.Muslimská matka: Synovi musela změnit jméno

    Česká muslimka Suzane Magomedová přišla do Česka v roce 1995 a žila tu v pokoji a míru až do posledních dvou let, kdy se situace radikálně změnila. Přijela jsem sem v 95. roce, protože jsem měla strašně moc plánů. Spadla železná opona, byla vlna, že se všichni chtěli podívat do ciziny. Sedla jsem na autobus do ČR, měla jsem strašně málo vlastních kapesních peněz, chtěla jsem se podívat na různá místa a pokračovat ve studiu,“ popisovala.

     

    Doma studovala na lékařské fakultě, v Česku musela pracovat. Nejprve jako diplomovaná zdravotní sestra, dnes dělá kvůli zdravotním potížím na recepci. Studium upozadila, neměla peníze. „Byla jsem ale zvědavá na novou kulturu, strašně se mi líbilo toto místo, stará Praha. Rychle jsem se naučila češtinu, asi za 3 měsíce,“ vzpomíná. Svou roli samozřejmě sehrálo to, že přišla ze SSSR. Její kolegyně ji nevnímaly jako muslimku, spíše jako „Ukrajinku“. Že je muslimkou, zjišťovaly až později, často je to prý překvapilo, protože nevypadala jako vyloženě muslimská žena.

     

    Zpočátku prý neznala mnoho muslimů, kamarádila s lidmi z bývalého Sovětského státu – s Ukrajinci, Rusy, Uzbeky. Ale i s Čechy. Problémy nastaly v momentě, kdy se v Česku začalo více řešit muslimské téma. Má dva syny, kteří se v Česku již narodili a mají české občanství. „Starší syn začal mít problémy z toho důvodu, že měl muslimské jméno. Já jsem mu změnila jméno na takové, které již tak nepobuřuje české lidi,“ přiznala.

     

    Sama přitom měla poněkud problém rozklíčovat, co jsou přesně české hodnoty, kterým se má ve společnosti přizpůsobit. „Když jsem přijela a hned začala pracovat mezi českými lidmi, bydlet s českými lidmi, co byly pro mě české hodnoty? Že se mám na všechny usmívat, říkat dobrý den, na shledanou, ale s nikým se moc nebavit, zachovávat intimitu, nikomu se moc nevnucovat. Že Češi hodně dbají na své soukromí a že mají kolem sebe podle mě takovou docela obranu, že se k nim má přistupovat strašně opatrně,“ míní. „U nás lidé ve srovnání s Čechy vůbec neví, co je soukromý život, život je společný, všichni dělají věci společně. To byl pro mě první takový šok,“ dodala.

    Debata Modely a praxe integrace cizinců z muslimských zemí řešila především české muslimy.Debata Modely a praxe integrace cizinců z muslimských zemí řešila především české muslimy. | Blesk - Jaroslav Šimáček

Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.

Zobrazit celou diskusi
Další videa
Články odjinud