14°C
Sokol: V našem domě bych Syřany nechtěl. Ale uprchlická hysterie není namístě
Klausův rival z prezidentské volby, exministr školství, filozof a vysokoškolský pedagog. Jan Sokol v pondělí oslaví 80. narozeniny. Předtím se však rozpovídal nejen o svém současném životě, ale i uprchlické krizi, která trápí Evropu. I když přiznává, že by řekl spíše „ne“ na to, aby v jeho domě bydleli Syřané, varuje před uprchlickou hysterií. A upozorňuje, že jde o závažný problém, i když tu migrace byla, je a bude.
Jan Sokol sice zmizel z politiky, ve veřejném životě působí i nadále. Loni například patřil mezi signatáře petice proti nárůstu xenofobních nálad v české společnosti, která vyzývala politiky, aby při přijímání uprchlíků zohledňovali skutečné možnosti, a ne vrtkavé nálady veřejného mínění.
„Jsou věci, které člověk nemůže nepodepsat,“ řekl ČTK někdejší signatář Charty 77 Sokol. Migrace je podle něj věcí, která tu byla a také bude. Upozorňuje při tom například na úspěšnou integraci uprchlíků z Bosny a Hercegoviny a muslimů z Kosova v době války v bývalé Jugoslávii.
„Je to příliš vážná věc, než aby se na ni dalo reagovat hystericky. Ve společnosti je jakási úzkost a nesvědomití politici se snaží zaměřit ji na někoho, obrátit veřejný hněv na nějakého pachatele, který může být i zcela nereálný,“ uvedl Sokol.
V souvislosti s uprchlíky navíc příliš nevěří průzkumům veřejného mínění. „To jsou odpovědi lidí, kterých se to nějak netýká. Kdyby se mě zeptali, jestli bych chtěl, aby v našem domě bydleli Syřané, tak bych asi taky řekl, že ne, to nic neznamená,“ vysvětlil.
Sokol: Krize nám připomínají i náš blahobyt
Krize, které prožívá Evropa, ale i teroristické útoky, mohou být pro Evropany připomenutím blahobytu, k němuž se po druhé světové válce dopracovali.
„Příjemnosti, které si tady užíváme – bezpečí, pohodlí, bohatství, se dnes zdají jako samozřejmost, z tohoto hlediska je moc dobře, že ty krize nějaké jsou. Jakkoliv ty atentáty jsou strašná věc, je důležité, aby si lidé uvědomili, že takové nebezpečí tady pořád je. To, že se takové násilnosti dějí jen občas, je výsledek usilovné práce mnoha lidí, to není samo sebou,“ míní Sokol.
Jan Sokol byl v roce 1998 ministrem školství, deset let působil v resortu jako poradce. V roce 2003 byl protikandidátem Václava Klause v prezidentských volbách. Dnes se věnuje hlavně práci na akademické půdě. Pokračuje ve výuce na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy, má však zajímavou zálibu ve volných chvílích.
Sokol píše na Wikipedii: Pro starého člověka skvělé zaměstnání
Profesor Sokol se totiž snaží šířit vědomosti i tvorbou hesel na internetové encyklopedii Wikipedia. „To je pro starého člověka skvělé zaměstnání. Dneska se dřív unavím, nevydržím u toho sedět dlouho a náročné texty se mi píšou těžko, kdežto toto se dělá snadno, můžu to dělat po chvilkách,“ vysvětluje. Kromě české mutace přispívá i do anglické a německé.
Internet považuje za nepřehlednou džungli, který je k něčemu, až když se tam objeví nějaké jakž takž spolehlivé reference. Vytváření názorově spřízněných skupinek, které si mohou na sociálních sítích odfiltrovat nesouhlasná stanoviska a polarizovat tak své myšlenky, se neobává. „Samozřejmě vznikají nějaké skupinky, ale to je v pořádku, člověk nemůže být přítel se všemi sedmi miliardami lidí na zemi, on si musí vybrat,“ míní Sokol.
Sokol od roku 1991 přednášel filozofii, antropologii a religionistiku na Pedagogické a Filozofické fakultě UK v Praze, v roce 2000 stál u vzniku Fakulty humanitních studií UK, kterou po jejím zrodu vedl jako děkan. Nyní je proděkanem pro vnější vztahy. „To je takový úřad bez povinností, paní děkanka chce, abych se řízení účastnil, tak to rád dělám,“ řekl. Na fakultě přednáší kurz „Člověk jako osoba“, věnuje se úředním povinnostem souvisejícím se svou funkcí, ale také desítce doktorandů.
Témata:
Související
Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.