„Vyhostěte sexuální útočníky,“ prosí uprchlíci. Silvestrovské útoky odsuzují
Německo přijalo už přes milion uprchlíků a stále přicházejí další. Láká je tam prý politické klima i to, jak je společnost přijímá. Po silvestrovských útocích na ženy se ovšem naladění u řady Němců změnilo. Podle člena projektu Příběhy uprchlíků si ovšem i sami imigranti přejí, aby viníky úřady okamžitě vyhostily.
Německo láká řadu uprchlíků z politického hlediska. Je tam rovněž spousta dobrovolníků, kteří jim pomáhají s integrací. Další výhodou oproti například České republice je i to, že v období, kdy čekají na azyl, nemusí být jen zavření v uprchlickém táboře. „Mohou se velice brzo pohybovat mimo tábor. Mohou s námi například zajít na kafe a vyprávět nám své příběhy. Nemusí trávit i s dětmi 24 hodin zavření v nějakém táboře. To je asi jeden z těch nejhlavnějších důvodů. Že je ta společnost takto přijímá,“ uvedl ve Studiu Blesk člen projektu Příběhy uprchlíků Michal Majzner.
Po silvestrovských útocích na ženy ale samozřejmě migranti vnímají změnu nálady ve společnosti. „Psal jsem si o tom s Abdulem a ten řekl, že ano, že občas slýchá poznámky od některých lidí, že jsou dost silní a nic nezkouší a obdobné narážky v tomto smyslu. Je to teď pro ně o něco těžší, ale stále je tam velká skupina lidí, kteří je přijímají,“ upřesnil Majzner s tím, že je to podle něj kriminální věc, která se musí vyšetřit a odsoudit. I uprchlíci, se kterými v Drážďanech mluvil, popsali, že chápou důvody, proč se lidé bojí. Vinicí by měli být také podle nich vyhoštěni.
Pro ženy je nebezpečná nejen cesta, ale i pobyt v táborech
Běženci, které poznal, nepatřili k ortodoxní části muslimů. Někteří své vyznání prý berou jako čistě osobní věc a nevidí důvod, proč by měli někomu radit, co si má oblékat. Například učitelka Gharam sama uvedla, že i v městě, odkud pochází, je v pořádku, když jde žena s mužem na kávu. „Nikdo z nich s podobným konceptem neměl v podstatě problém. Navíc říkali, že je v Drážďanech mešita, kde mohou vyznávat své náboženství, ale rozhodně ho nikomu nenutili,“ vzpomíná Majzner.
Učitelka Gharam naopak budila dojem, že pro ni bylo jedním z nejhorších zážitků ubytovací zařízení, kde byly i nemuslimské rodiny. Některé z nich hodně pily, a dokonce jí vyhrožovaly, že jí zneuctí. Ani cesta není pro muslimky lehká. Potkávají samé cizí lidi a nikdy neví, kdo jim ublíží.
Pouť není nebezpečná samozřejmě pouze pro ženy. Tragický byl i příběh syrského homosexuála, kterého v Sýrii ve vězení znásilňovali. „Nějaké takové náznaky se mu staly i v Maďarsku a další negativní zážitek měl i pak na začátku v táboře v Německu. Naštěstí se ho ale ujala jedna z ministryň, pomohla mu a teď je v nějaké dobrovolnické organizaci, která se o ně stará a poskytuje jim bezpečí a separátní bydlení,“ dokončil Majzner.
Proč se jich,kavárenský honimír,zároveň nezeptal,jestli vyznávají Mein Korán!