Pátek 19. dubna 2024
Svátek slaví Rostislav, zítra Marcela
Oblačno, déšť 9°C

„Prý do Česka pašuju uprchlíky,“ směje se matka tříleté dcery. A opět letí do Sýrie

Autor: Jaroslav Šimáček - 
7. ledna 2016
14:00

Otevřeně o své další cestě do Sýrie, ale i o tom, s čím se setkala po svém prvním návratu do Česka, promluvila pro Blesk.cz reportérka a humanitární pracovnice Markéta Kutilová. Do zdevastovaného Kobani se chystá i s pomocí pro místní opět v únoru. Doma nechá tříletou dceru, která by nejraději jela s ní. Kutilová vedle toho popsala i reakce Čechů na její cesty, kdy o ní dokonce lidé v její rodné Poličce tvrdí, že sem „tahá“ syrské uprchlíky. Prý do lázní.

„Jsem živoucím důkazem, že lidi v Česku buď podléhají strachu nebo podivným konspiračním teoriím jistého senilního prezidenta. V mojí malé rodné Poličce se právě šíří zpráva, že vozím uprchlíky přímo ze Sýrie a ubytovávám je v bývalých lázních na Baldě u Poličky. Lidi se prý dokonce kvůli mně bojí teď na Baldu chodit. Nu, aspoň je tam teď božský klid,“ napsala na sociální síti Markéta Kutilová. 

Upozornila i na další uprchlickou lež, která se nedávno rozšířila po Česku. „A teď se po sociálních sítích šíří další poplašná zpráva, že uprchlíci v Kostelci nad Orlicí znásilnili dvě malé holčičky a policie na to vydala informační embargo. Dokonce i policie už se musí bránit,“ podotkla Kutilová. 

„Pro další várku uprchlíků jedeme v únoru“

Narážela přitom i na údajný otřesný případ z Kostelce, který se však ukázal být hoaxem. Lživým tvrzením kolujícím na internetu. Policie po autorovi poplašné zprávy pátrá, dopustil se trestného činu. Vedle toho vydala policie prohlášení, že „na sociálních sítích jsou lži“. S tím souhlasí i Kutilová. Setkává se s nimi nejen tam. 

Na rozdíl od mnohých má totiž autentickou zkušenost ze Sýrie. Z fronty, z bojů proti Islámskému státu, z táborů uprchlíků, kteří skutečně utekli před válkou. Již v únoru se znovu chystá do syrského Kobani s humanitární pomocí – s kolegyní Lenkou Klicperovou, šéfredaktorkou časopisu Lidé a země, totiž rozjely projekt SOS Kobani. Vedle toho vydaly i ze své předchozí cesty knihu „Islámskému státu na dostřel“.

Kutilová doma při další výpravě nechá i svou malou dceru. V rozhovoru pro Blesk.cz však prozradila, že rodina už chápe její cestu lépe. Pomáhat má zkrátka smysl. A pohled zvenčí během uprchlické krize je také důležitý. „Jo a pro další várku uprchlíků pojedeme do Sýrie s Lenkou Klicperovou v únoru, tak se hlaste, kdo nějaké chcete,“ dodala s úsměvem Kutilová, která se rozpovídala i o tom, jak třídit na internetu informace o uprchlících.

Blesk.cz: Co říkáte na stoupající nenávist k uprchlíkům v Česku, podněcovanou často třeba Konvičkovým Blokem proti islámu?

Nenávist, která v ČR stoupá, není až tak překvapivá vzhledem k tomu, jak se vyjadřují naši politici včetně našeho prezidenta, který podle mě šíří často teorie, jež jsou na hranici s jistou konspirací a nejsou ničím podložené. Není to tedy jenom Konvičkův Blok, který tady šíří nenávist k uprchlíkům, ale napříč celým politickým spektrem můžeme najít naše vrcholné české politiky, kteří to podle mne dělají spíše záměrně. Vzhledem k tomu, že se blíží volby, považují to za téma, které oslovuje široké masy a chtějí se trefit do masového mínění společnosti.

Zkušenost s uprchlíky není v Česku bezprostřední, lidé si migrační vlnu nezažili na vlastní kůži. Jak chcete vysvětlit lidem, že se uprchlíků nemusí bát?

Je to obrovský paradox, který mě šokuje, že se v české společnosti šíří taková nenávist – úplně neopodstatněně. V podstatě se nás tenhle uprchlický problém přímo netýká. ČR se k němu otáčí zády, odmítá přijmout jakoukoli spoluzodpovědnost za řešení tohoto problému, naopak ještě blokuje různá rozhodnutí EU. A lidé tak mají u nás tendenci vyjadřovat se neustále k něčemu, co se nás netýká, protože často zapomínají, že do ČR opravdu nikdo nechce, nikdo sem nemíří.

Zapomínají i na to, že v Evropě po desetiletí, leckde staletí žije 30 milionů muslimů. Nyní přijde o pár stovek tisíc muslimů víc a je z toho obrovská panika. Nevím, proč to česká veřejnost takto řeší. Protože takhle masivně se to neřeší třeba ani v sousedním Německu, jako se to řeší u nás. A přitom jich se to týká daleko víc, než nás. Je ale těžké to lidem vysvětlovat. Oni se bojí něčeho, co neznají, což je pochopitelné.

Jak z toho ven?

Když objíždím se svými přednáškami republiku, tak často narážím na spoustu předsudků a hlavně na fatální neznalost i základních faktů u lidí, kteří jsou vlastně překvapeni i základními údaji. Bohužel lidé často nejsou schopní rozlišovat, z jakého zdroje ta informace pochází. Z jakého média, co tím to médium sleduje, proč to někdo napsal a jaké svoje vlastní cíle sleduje.

Po sociálních sítích se tak šíří i různé hoaxy. Nepravdivé informace, fotky, které jsou vytržené kontextu, videa, chybně připisovaná uprchlíkům… Jak by lidé měli postupovat, aby si informace vytřídili?

Setkávám se s hoaxy na sociálních sítích často – třeba vezmete fotku nějaké zkrvavené Indky a dáte k tomu titulek: „Uprchlíci brutálně znásilnili dozorkyni ve Vyšních Lhotách“. A lidé si najednou řeknou: „Už je to tady.“ Sdílí to stovky, tisíce lidí, ale vlastně si třeba ani článek nerozkliknou. Vidí jen titulek, fotku. Kdyby se zajímali blíže, zjistili by, že v článku jsou nepravdivé informace. Je důležité se také podívat, jaká média vůbec konzumujeme, čemu věnujeme svůj čas. Informací je tolik, že si člověk dnes musí vybírat.

Jak reagují lidé na Vaše autentická svědectví z vašich cest?

Česká společnost jako taková není xenofobní. Lidé chtějí informace, oceňují informace přímo z terénu, pravdivé informace. A váží si toho, pokud někdo má autentické informace, které u nás docela chybí. Když se lidem předloží fakta, tak jsou občas schopni i změnit svůj názor. Nebo třeba je to jen donutí k zamyšlení. Lidem opakuji, aby začali myslet kriticky, aby jen nekonzumovali informace, ale aby o nich přemýšleli. Je také důležité, aby se lidé nenechali ovládnout strachem. Ne nadarmo se říká, že my nemáme strach, ale strach má nás.

Video Zažily útok ISIS i bombardování: Zpověď Češek po návratu ze Sýrie. - Jaroslav Šimáček, Lukáš Červený
Video se připravuje ...

I nyní se znovu chystáte na dostřel od Islámského státu. Jak ISIS popisujete Čechům na svých besedách? 

Teroristická organizace Islámský stát je nebezpečná pro celý svět, není to jen problém regionu Blízkého východu, ale má svoje buňky po celém světě včetně Evropy. Zneužívá islám k prosazování svých mocenských cílů, je to organizace, která je velice bohatá a na rozdíl od al-Káidy má svoje vlastní zdroje příjmů, což ji činí velice silnou. Má ropu – jak v Sýrii, tak v Iráku – jenom z prodeje ropy mají 1,5 až 2 milion dolarů denně, přičemž hlavním koncovým odběratelem je Turecko. Prodává se i přes válečné ropné mafie.

Další zdroj příjmů jsou daně od šesti milionů civilistů, kteří na jejich území žijí. Civilisté tam jsou v podstatě drženi jednak jako živé štíty, jednak kvůli daním. Nemohou z toho území svobodně odejít. Islámský stát zároveň není nic nového, je to organizace, která má kořeny v době americké a britské invaze do sousedního Iráku.

Co tohle všechno znamená pro Evropu?

Nebezpečím jsou samozřejmě také tisíce Evropanů, kteří bojovali za Islámský stát a vrací se zpět do Evropy, kde nemáme zákony, podle kterých by tyto lidi bylo možné odsoudit a trestat za to, že bojovali za Islámský stát. Tito lidé mají vymytý mozek ISIS, jsou vycvičeni ISIS a v Evropě jsou jakési časované bomby, které se mohou kdykoli odbouchnout. Což se ukázalo právě při útocích v Paříži. Bohužel Evropa zaspala a není schopná měnit svoje zákony a na tohle nebezpečí uvnitř Evropy reagovat. Boj s radikálním islamismem uvnitř Evropy je úplně nedostatečný.

Evropa bohužel není schopna reagovat ani na uprchlickou krizi. Již čtyři roky zde jde přes Středozemní moře vlna ze severu Afriky. Najednou se k tomu připojila druhá – balkánská cesta – a je z toho migrační krize. Pořád tady však není nějaký posun, přijetí koncepce, řešení, oddělování zrna od plev, vybírání si, koho přijmeme. Pořád čekám, kdy se Evropa probere, ale pořád čekám marně.

Kutilová: Dcera mě přemlouvá, ať ji vezmu s sebou

Vy si tohle „čekání“ krátíte další cestou do Sýrie. Kromě toho, že jste reportérkou, jste však i matkou malé dcery a chystáte se na další do jisté míry nebezpečnou výpravu. Jak toto vnímají Vaši blízcí, že opět vyrážíte na území, které je v těsném kontaktu s Islámským státem?

Tahle druhá cesta samozřejmě ne, že by byla jednodušší pro moje okolí, ale myslím, že už to bude přijatelnější jim to vysvětlit i vzhledem k tomu, že mé okolí chápe, že to má smysl.

A jak reaguje vaše malá dcera?

Své dceři nic nezamlčuji. Snažím se jí to vysvětlit adekvátně jejímu věku, že tam je válka, že tam trpí lidé, že lidé utíkají před válkou. Že tam jsou hodní a špatní vojáci. Myslím, že tomu na svůj věk rozumí docela dobře. Také rozumí tomu, že maminka o tom přednáší, maminka o tom píše knížky a že je potřeba o tom mluvit. I přesto, že moje dcera by samozřejmě chtěla jet se mnou a snaží se mě přesvědčit, že bude hrozně opatrná, tak to samozřejmě nejde.

Jaký je cíl Vaší nové syrské výpravy?

Chystáme se opět na sever Sýrie do oblasti zvaná Rojava, kde proti Islámskému státu bojují zejména kurdské milice, a to jak mužské, tak ženské. Chystáme se i do města Kobani, které se podařilo před IS ubránit. Po prvním návratu jsme založily s Lenkou sbírku SOS Kobani. Už nyní tam máme více než 200 tisíc korun. Vracet se budeme i s těmito penězi, dáme je tam na stavbu základní školy, což je jeden z cílů naší cesty.

Máme ale i další – sledovat, jak pokračuje boj proti Islámskému státu, případně jaké je zapojení Čechů do boje proti ISIS. Chceme dokumentovat i příběh mladé dívky, která bojuje právě pro ISIS.