Zemřel legendární cestovatel Miroslav Zikmund (†102). S parťákem Hanzelkou dobývali svět
Známý cestovatel Miroslav Zikmund zemřel ve věku 102 let, uvedl server iRozhlas.cz. Radiožurnálu to potvrdila jeho rodina. Se svým přítelem Jiřím Hanzelkou byl cestovatelskou legendou.
Miroslav Zikmund by v únoru oslavil úctyhodné 103. narozeniny. Cestovatelská dvojice Zikmund - Hanzelka se přitom stala českými legendami. Společně navštívili přes 80 zemí, ve světě proslavili bývalé Československo a vozy Tatra a mimo jiné dojednali i zakázky pro československý průmysl.
Poslední cesta české legendy
Celoživotní přátele neodloučilo ani 20 let nemilosti komunistického režimu, rozdělila je až Hanzelkova smrt v roce 2003.
O úmrtí Zikmunda informovalo i Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně. „Dne 1. prosince 2021 odjel na poslední cestu legendární český cestovatel, spisovatel, fotograf a filmař inženýr Miroslav Zikmund,“ uvedlo muzeum. V sídle budovy bude umístěna kondolenční kniha.
Chystá se soukromé rozloučení
Zikmund žil ve Zlíně, poslední léta trávil v soukromí s životní partnerkou Marií Macalíkovou. „V posledních dnech byl vzhledem ke svému věku hospitalizovaný v Praze. Poslední rozloučení však bude ve Zlíně. Bude soukromé, jak si přál,“ řekla dnes ČTK Jana Macalíková, dcera Zikmundovy životní partnerky.
Zikmund s Hanzelkou společně natočili řadu krátkých filmů i celovečerní filmy, napsali více než 2000 novinových a rozhlasových reportáží, také cestopisy, které vyšly v mnoha jazycích. Český rozhlas, který dnes na úmrtí cestovatele upozornil, z cest Hanzelky a Zikmunda v minulosti odvysílal více než 700 reportáží.
Vládl osmi jazyky
Miroslav Zikmund se narodil 14. února 1919 v Plzni. Na Vysoké obchodní škole se seznámil s Jiřím Hanzelkou. První plány na cestu kolem světa začali spřádat již v roce 1938, válka jim je ale načas odsunula. V přípravách na cestu však neustali, učili se jazyky, Zikmund jich nakonec ovládl osm, Hanzelka čtyři.
Po válce se jim podařilo přesvědčit ministerské úředníky i vedení automobilky Tatra pro svůj plán, potřebné peníze měla přinést propagace automobilů Tatra a písemné, rozhlasové i filmové reportáže z cesty. Na svou první cestu vyrazili 22. dubna 1947 v osobním voze Tatra 87 z pražské Opletalovy ulice.
Proti toku Nilu i pod vrcholky And
Nejprve se ze severu „zakousli“ do afrického kontinentu, z marocké Casablanky pokračovali do Egypta a proti toku Nilu pouští do Súdánu až do skalnaté Etiopie. Autem přejeli celou Núbijskou poušť, což před nimi nikdo nedokázal, a jako první vztyčili československou vlajku na nejvyšší hoře Afriky Kilimandžáru. „Pateho zakoncen africky usek cesty kolem sveta-stop-37 270 kilometru dvaceti sedmi zememi,“ psali v telegramu do Prahy v červnu 1948 z Kapského Města.
Přes Atlantik se s tatrovkou přeplavili do Jižní Ameriky, kde se podívali vysoko pod zasněžené vrcholky And i mezi lovce lebek v pralesích Ekvádoru. Neznalost místních nepsaných zákonů jim mnohdy připravila nejednu krušnou chvilku, ale přízeň domorodců si nakonec vždy dokázali získat. Jejich putování „Novým světem“ skončilo v Mexiku na podzim 1950. Hanzelka si zlomil levou ruku v zápěstí a musel odjet domů, ani Zikmund však nemohl v cestě pokračovat. Studená válka vytvořila neprodyšnou železnou oponu a nedovolila československému občanovi, aby vstoupil na půdu Spojených států. Za tři a půl roku projeli 44 zemí, urazili 111.000 kilometrů, z toho 61.700 ve svém voze. Pořídili 10.000 fotografií a natočili 11 kilometrů filmu.
Druhá cesta na Blízký východ
Na druhou cestu, kterou zahájili 22. dubna 1959, dostali dva lehké náklaďáčky Tatra 805 a vyrazili přes Jugoslávii a Turecko na Blízký východ. Pak putovali do Pákistánu a odtud do Indie. Zdolali například horské cesty Nepálu, prokřižovali ostrov Cejlon a než zavítali na zpáteční cestu přes Sovětský svaz, zvládli i deštěm rozbahněnou Sumatru, Novou Guineu proslulou kanibalismem a lidnaté japonské souostroví. Do Prahy na zaplněné Staroměstské náměstí se vrátili v listopadu 1964.
Ze své druhé výpravy (1959 až 1964) také vypracovali pro omezený počet adresátů čtyři zvláštní zprávy - o Západním Irianu, Indonésii, Japonsku a SSSR. „Zvláštní zpráva č. 4“, jež podávala nelichotivý obrázek o sovětské společnosti, vyvolala značnou nelibost komunistů, jimž se pak cestovatelé znelíbili i svou angažovaností za Pražského jara.
Zákaz cestovat od komunistů
Po srpnové okupaci vojsky Varšavské smlouvy v roce 1968, kterou oba odsoudili, dostali zákaz cestovat i publikovat.
"Za své pevné morální postoje a odsouzení okupace ČSSR vojsky Varšavské smlouvy byli na 20 let zcela vyloučeni z veřejného života, bylo jim znemožněno cestovat i publikovat. Od roku 1990 Miroslav Zikmund, vzhledem k nemoci Jiřího Hanzelky, již cestoval sám," uvedla zástupkyně muzea a kurátorka archivu H+Z Magdalena Preiningerová.
Ze své druhé cesty museli Zikmund s Hanzelkou oželet návštěvu Austrálie, kterou realizoval až po revoluci v roce 1992 Zikmund, Hanzelka kvůli zdraví už jet nemohl. V 90. letech se Zikmund znovu vypravil mimo jiné i na Sibiř, Srí Lanku, do Izraele, Egypta a Maroka.
Metály od Havla i Zemana
Oba cestovatelé získali l řadu vyznamenání a dalších poct, vznikly o nich filmy, mimo jiné právě snímek Století Miroslava Zikmunda od cestovatele a dokumentaristy Petra Horkého, který je osobitým pohledem na dějiny dvacátého století Zikmundovýma očima.
V roce 1993 dostali Hanzelka se Zikmundem Cenu Egona Erwina Kische a v roce 1999 jim prezident Václav Havel udělil medaili Za zásluhy. V roce 2014 prezident Miloš Zeman vyznamenal Zikmunda Řádem Tomáše Garrigua Masaryka.
Pane Zikmunde, smekám před vámi. Snad budou Vaše cesty tam nahoře stejně úžasné, jako ty pozemské. Navždy zůstanete s panem Hanzelkou legendami této země.