Tajemství Marfuši z Mrazíka: Jedovaté šminky a krotitel sexuální touhy

Svou krásu skutečné ruské krasavice vykupovaly zdravím a nezřídka smrtí. I to najdete v oblíbené pohádce Mrazík, pokud ji srovnáte s poznatky historiků. Scénky, u kterých se smějeme, dostávají další rozměr. A český divák tam může objevit i stopy, které mu jsou blízké. Třeba o oblečení Nastěnky v 70. letech zpívali Karel Gott a Waldemar Matuška.

Kokošnik je přímo symbolem ženskosti v ruské kultuře. V pohádce Mrazík jsme jich viděli spoustu. Nosila ho Nastěnka, Marfuša i řada dalších dívek, které se ve filmu objevily. Jen málokterý český divák ale tušil, že tato pokrývka hlavy se jmenuje právě kokošnik. 

Kdybychom slovo chtěli přeložit do češtiny, vznikl by nám z něj nejspíš „slepičník“. Ruský název totiž odkazuje na kur domácí a jeho hřebínek. Ruští etnologové jeho původ hledají až u pokrývek hlavy byzantských císařoven. 

Nastěnka z Mrazíka: Jak vypadá dnes? Byla jsem do Ivánka zamilovaná, přiznává

Jenže kokošnik byl vyhrazen pouze vdaným ženám. Měl totiž, podobně jako u nás dříve šátek, zakrývat vlasy, aby nebudily u mužů sexuální choutky. To se změnilo až koncem 19. století, kdy ho opět objevila aristokracie a bohatě zdobený byl ruskou obdobou diadému. S porevoluční vlnou emigrace se dostal i do módního centra - Paříže. 

Petr I., který mužům přikázal nosit evropský oděv a nutil je holit si brady, si zasedl i na kokošnik. Jeho krásu ale později objevila Kateřina II., která se v něm s oblibou nechávala portrétovat. „Slepičník“ měli rádi malíři ruského romantismu a ruské obchody ho nabízejí dodnes - ve skromných variantách na párty za pár stovek korun, ale i v luxusním vyvedení za tisíce. 

Kokošniky se v Rusku prodávají doposud. | Mrazík, Filmové studio Maxima Gorkého

Z pohádky vyplývá, že čím delší cop, tím krásnější dívka. A ruské dívky se dlouhými vlasy rády chlubí dodnes. „Nasťa má lepší cop,“ stěžuje si v pohádce Marfuša a matka jí odpovídá: „Ten tvůj je za to dražší, koupila jsem ho na jarmarku.“ Nejslavnější nositelkou copu v moderní historii byla zřejmě bývalá ukrajinská prezidentka Julija Tymošenková.

Copy se prodávají pořád. Zjišťovali jsme, na kolik by ten Marfušy přišel dneska. Pokud by chtěla něco lepšího z lidských vlasů, musela by zaplatit od osmi set do tří tisíc.

Cop - ozdoba ženy | ARCHIV BLESKU

Červená líčka - důkaz zdraví. Tak to je hluboký omyl, bylo tomu přesně naopak! Čím červenější tváře dívka měla, tím dřív umřela. K barvení tváří se totiž používala rumělka. Dodnes i v Česku říkáme, že někdo má ruměné tváře. 

Jenže problém je v tom, že toto u žen i malířů kdysi velmi oblíbené barvivo se získává z nerostu cinabarit, což je sulfid rtuti (HgS). Síra i rtuť jsou, jak je dneska známo, jedovaté. Větší problém představuje rtuť, které je ve sloučenině 86 procent. 

Premium

Krutý osud Nastěnky z Mrazíka: Milenec ji škrtil ručníkem!

Publicistka Marina Bogdanovová v článku pro Russkiymir.ru upozorňuje, že vědci provedli rozbor tkáně první ženy Ivana Hrozného. Nejdřív to vypadalo, jako by Jelena Hlinská byla otrávena těžkými kovy. Jenže ještě větší množství jedovatých látek našli i v kostech dalších urozených žen. Ukázalo se, že se prakticky otrávily samy svými líčidly.

Marfuša si rumělkou natírala tváře, takže byla dlouhodobě vystavena působení rtuti. To je horší, než kdyby třeba spolkla kuličku tekutého kovu, ta by totiž rychle vyšla ven. Mezi příznaky otravy patří třes, zánět dásní, selhávání ledvin, únava, psychické problémy. Možná tak Marfuša nebyla líná a zlá, ale jenom unavená a labilní v souvislosti s otravou. 

Marfuša a jedovatá rumělka | ARCHIV BLESKU

V pohádce Mrazík najdete scénu, kde si Marfuša potírá obličej jakousi bílou hmotou a macecha naopak zamázne Nastěnce obočí. Scéna dává smysl - bílá pleť v kontrastu s černým obočím byla považována za krásnou. 

Řasy a obočí se v minulosti barvily mastí složenou z tuku a sulfidu amonitého. Opět se tedy nejednalo o nic zdravého. Ještě větší „průšvih“ ale znamenala látka, kterou se dosahovalo bílé pleti - olovnatá běloba. Právě tu si zřejmě Marfuša roztírala po tvářích, dostávala tak do těla po rtuti další těžký kov - olovo.

Čechy milovaná pohádka Mrazík: 10 největších zajímavostí, o kterých ví málokdo!

Bogdanovová upozorňuje, že ženy se používáním olovnaté běloby dostávaly do spirály, která končila smrtí. Sloučenina pokožku rozežírala a objevovaly se na ní tmavé skvrny. Ty se krasavice snažily zakrýt ještě větším množstvím jedovatého make-upu. 

Krásná Marfuša, ošklivá Nasťa | Mrazík/Filmové studio Maxima Gorkého

Každému určitě přeběhl mráz po zádech, když viděl, jak Marfuša v zubech louská lískové ořechy. U nás ti největší frajeři tak maximálně otevírají v zubech lahve piva, ale vzhledem k částkám, které platíme u zubaře, už ani to ne.

Skutečnost by byla určitě jiná. Otrava těžkými kovy se totiž projevuje i vysokou kazivostí zubů. Bogdanovová uvádí, že bylo vcelku běžné, když mladá dívka na svatbě měla místo zubů hnijící pahýly a zápach z úst maskovala žvýkáním hřebíčku. Chrup děvčat prostě tehdy nebyl v takové kondici, aby s ním louskala ořechy.

Situace byla tak strašná, že dokonce vznikla móda černění zubů. Důvod byl prostý - černota v ústech vypadala o něco snesitelněji, než několik polorozpadlých pahýlů. Skutečnosti bližší je tak bezzubý úsměv Baby Jagy.

Marfuša louskající lískové oříšky | Mrazík/Filmové studio Maxima Gorkého

„Vzácný jak ten chrám Venušin je tvůj modrý sarafán...“ zpíval na začátku 70. let Karel Gott. A také Waldemar Matuška notoval: „Sám oltář krásy, sladké révy džbán, anděl, který obléká si modrý sarafán“. Každý z nich měl jiný překlad stejné ruské lidové písně. Ale co to byl ten sarafán?

Tragické osudy hvězd z Mrazíka: Ivan skončil v blázinci, Nasťenka zůstala sama

Odpověď najdete právě v Mrazíkovi. Byl to tradiční ženský oděv, který nosila Marfuša i Nastěnka. Šaty neměly rukávy, a proto se pod ně oblékala košile. Ruské prameny ho prvně zmiňují v roce 1376 v rukopise patriarchy Nikona. 

Obyčejné sarafány se nosily ve všední den a na svátek měly ženy zdobnější. Použitý materiál odpovídal společenskému postavení majitelky. Šlechtické dcerky a ženy postupně sarafán opustily a daly přednost evropské módě, na ruském venkově se ale udržel až do konce 19. století. 

Modrý sarafán na Nastěnce a vedle pro srovnání fotografie sarafánu z 19. století | Mrazík, Filmové studio maxima Gorkého