O Vánocích přišlo gestapo i StB: „Tatínka jsme viděli až v rakvi“

Autor: Vladimír Blažek -
26. 12. 2019
•
16:25
Sdílej:
Místo Ježíška se objevili muži v kožených kabátech. Nejdřív mluvili německy, pak česky, ale vždycky se objevili nečekáni a nezváni. „Přesně na Štědrej večír ve čtyři hodiny pro tátu přišli a zavřeli ho,“ vzpomínal Václav Brůna na okamžik, kdy estébáci odvlekli otce. Marušce Durajové nacisté zastřelili tatínka a odvlekli maminku i babičku. Tatínek Jiřiny Müllerové se z komunistického vězení už živý nevrátil.

Pět vánočních příběhů, které spojuje jedna věc - pro jejich hrdiny, většinou děti, Vánoce nebyly ani šťastné, ani veselé. Příslušníci gestapa nebo StB zabušili na dveře kdykoli, aby jim odvlekli rodiče. Tajná policie musela mít svátky vlastně ráda - měla prakticky jistotu, že lidé jsou doma se svými blízkými. Miroslava Hampla komunistický režim právě o Vánocích zlomil mučením, Otakara Riedla povolali nacisti do války těsně před Štědrým dnem.
1. Po Ježíškovi přišlo gestapo

Na začátku války Marušce Durajové bylo osm let, žila s rodiči ve vesničce Paseky na na Zlínsku. Rodina se hned od počátku zapojila do odboje a přechovávala u sebe partyzány. Střechu nad hlavou poskytli i muži, který s největší pravděpodobností všechny zradil.

„Gestapo mělo lidi, tak začalo zatýkat. Stalo se to v prosinci 1942. Mysleli, že na Vánoce budou všichni doma. Tak hned po dvanácté hodině nebo k jedné hodině vybrali jednu rodinu ve Zlíně a pak se vydali na Březnicu. Přišli k nám a sousedům přes kopec. My v tu dobu zrovna šli do kostela na jitřní,“ vzpomínala Marie Durajová po letech pro Paměť národa.

Věra Dulová: Rodiče jí odvezli do koncentráků. V 10 letech neměla kam jít

Otci se podařilo uprchnout k partyzánům do lesů, maminku gestapáci při výslechu zbili a pak ji i s babičkou odvezli do Zlína, kde strávily několik měsíců ve vězení. Tatínka Němci zajali, když vojáci v lednu 1943 obklíčili partyzánský úkryt. Popraven byl 22. června ve Vratislavi.

Marie Buchtová, rodiče spolupracovali s partyzány | archiv/Paměť národa
2.Tatínka viděla až v rakvi

„První nebo druhej den sváteční, přijelo asi pět mužů v kožených kabátech, udělali prohlídku tam, kde jsme bydleli, a pamatuju si, že všechno vyházeli. Moje školní věci, všechno...“ vzpomínala Jiřina Moravcová (Müllerová) na Vánoce roku 1951.

Jan Müller byl za 1. republiky „pan někdo„ - byl hospodářským ředitelem Akciové společnosti pro průmysl cukrovarnický.Už za války poznal, co je tajná policie zač - dvakrát ho gestapu uvěznilo na brněnském Špilberku. Nejtragičtější události ale teprve měly přijít.

Premium

Špendlíky pod nehty, polévání horkou vodou! Anna vzpomíná na brutální mučení vězňů

Po roce 1948 nejenže přišel o práci, ale čekaly ho dva roky nucených prací, které podlomily jeho zdraví. 26. prosince 1951 se u Müllerů objevily příslušníci StB opět - tentokrát hledali vysílačku: „Samozřejmě u nás nic nebylo. No, tatínka odvezli a potom jsme ho už neviděli. Až v rakvi.“

Úmrtní oznámení dostala rodina v září 1952 a podle něj Jan Müller ve vyšetřovací vazbě spáchal sebevraždu. Až o několik let později se dcera dozvěděla její otec byl obviněn z velezrady a údajně dodával zbraně jihomoravským sedlákům. Brzy po odsouzení celé skupiny však vyšlo najevo, že nařčení byla smyšlená.

Jan Müller po zatčení | archiv/Paměť národa
3.

Rodina Ladislava Brůny měla statky ve Lkáni a v Dražkovicích. Na počátku 50. let to byl nebyl jenom majetek, ale také značný problém. Rodiče s devíti dětmi byli řečeno dobovou terminologií „kulaci“. A této nálepky se mohli zbavit jedině v případě, že by se vzdali majetku a vstoupili do Jednotného zemědělské družstva (JZD). Vztah k hospodářství ale byl silnější, a tak v roce 1951, když se děti těšily na Ježíška...

„Přesně na Štědrej večír ve čtyři hodiny pro tátu přišli a zavřeli ho. Byl v Lovosicích ve vězení asi tři dny a pak byl v Litoměřicích ve vyšetřování čtyři měsíce. Bylo nás tolik dětí a nikdo neposkytl mámě ani korunu. Když ho odvedli, místo Vánoc jsme celou noc všechny bečely,“ vzpomínal pro Paměť národa na pohnuté chvíle nejstarší syn Václav Brůna.

Otce tehdy tenkrát odsoudili na jeden měsíc a musel zaplatit pokutu 4000 korun. Ladislava Brůnu pak komunistický režim poslal do vězení ještě dvakrát a pokaždé na rok. Rodina zůstala prakticky bez příjmů. Syn Václav musel na vojnu a jako „politicky nespolehlivý“ skončil u pomocných technických praporů. Přesto rodina do JZD nevstoupila.

Brůnovic rodina, rodina nikdy nevstoupila do JZD | archiv/Paměť národa

V říjnu 1938 těšínský Rychvald obsadila polská armáda, o necelý rok později zas ta německá a Otakar Riegel se tak stal součástí Třetí říše. A to mělo neblahé následky - 20. prosince 1943 musel narukovat. Pár dní před tím německá branná moc dostala na frak u Kyjeva a začínal být dobrý každý voják bez ohledu na svátky míru a pokoje.

Místo štědrovečerní večeře tak zažil první dril a šikanu. „Měl jsem smůlu, protože oni věděli, že jsem Čech, nemluvil jsem totiž perfektně německy. Když jsme se vrátili z cvičení, tak oni mi vždycky z postele vyndali ta prkna a tím zatopili,“ vzpomínal Otakar Riegel na výcvik u wehrmachtu.

Premium

Eva Dobšíková: Matka jí připravila vodu a jed, aby se otrávila, kdyby přišlo gestapo

V jeho řadách zažil i vylodění v Normandii. Jeho jednotka měla 120 mužů, po ostřelování z britských lodí zůstali čtyři. A tehdy se Otakar Riedl dostal do spojeneckého zajetí, kde vstoupil do československé jednotky na západě a prodělal tankistický výcvik. Účastnil se bojů u Dunkerque a spolu s Josefem Novákem tu zajali 11 německých vojáků.

Domů se Otakar Rigel vrátil v úplně jiné uniformě a Vánoce s rodinou v rodném Rychvaldu oslavil po dvou letech ve válce.

Vojáci od Dunkerque na dovolené v Paříži-1945 (Otakar Riegel-třetí z prava)

Do obávaných dolů v Jáchymově se devatenáctiletý Mirek Hampl dostal jako brigádník, nakonec tam zůstal jako vězeň. Rychle totiž zjistil, že uranovou rudu tady zdaleka nerubají zločinci, ale většinou slušní lidé, kteří se znelíbili režimu. Jednomu z nich - Bohuslavu Pánkovi - pomohl na svobodu.

Státní bezpečnost brzy pojala podezření. „Přes Vánoce mě zavřeli do korekce, protože jsem to všechno pořád popíral. A řekli mně, že tam budu tak dlouho, až po mně poroste mech. A v korekci to bylo na moje gumáky. Pět krát čtyři. Takovej sklípek. Pět krát čtyři stopy, gumáky. Tam byl u dveří plechovej kýbl na potřebu. Bez okna, bez ničeho a tam jsem strávil Vánoce a Nový rok 1952… Tam mě zlomili,“ promluvil Hampl o klíčovém okamžiku.

Tajemství Zindulky (†86) v boji s StB: Odmítl donášet na kolegy! Kdo ho pak zachránil?

Estébáci drželi slovo. Miroslava z cely vynesli až 2. ledna: „Já jsem nemohl jít. Jsem byl skřehlej, promočenej, promodralej. Jídla hrozně málo. ... Vyvedli mě do vyšetřovny a tam přivázali ruce dozadu, a jak jsem špatně odpověděl, tak mně hlava takhle lítala, jak mně lítaly ty facky.“

Z brigádníka se stal vězeň a shodou okolností opět v Jáchymově. Tam byl až do září 1954, kdy byl podmínečně propuštěn. Dodnes je Miroslav Hampl přesvědčený, že tehdy žádný zločin nespáchal, ale udělal dobrý skutek.