Úterý 19. března 2024
Svátek slaví Josef, zítra Světlana
Polojasno 9°C

Inkluze v praxi? Řev, jizvy a pročůrané boty, tisíce učitelů bijí na poplach

Autor: Nikola Forejtová - 
20. března 2019
05:25

České školy se stále perou s inkluzí, o změnu žádají i v otevřeném dopise politikům. Za změnu podmínek pro děti s fyzickým či mentálním postižením bojují také rodiče. „Moje dcera měla ve třídě mentálně postiženého, který nezvládal velký kolektiv a útočil na spolužáky,“ uvedl pro Blesk Zprávy dokumentarista Marek Tichý. Problémy prý nevyřešil ani fakt, že školy dostávají od roku 2016 více financí na podporu inkluze. „Chceme každého žáka přivést k osobnímu maximu, takhle to ale nejde,“ brání se pedagogové. Systém totiž podle nich nefunguje tak, aby to mělo pozitivní účinky pro všechny zúčastněné.

Inkluze není žádnou novinkou, integrování žáků se zdravotním nebo mentálním postižením do běžných základních škol je možné už od roku 2005.

Téma ale začalo hýbat veřejností hlavně okolo roku 2016, kdy tehdejší ministryně školství Kateřina Valachová (ČSSD) prosadila vyhlášku a inkluzivní novelu školského zákona. Ta mimo jiné zrušila přílohu rámcového vzdělávacího programu, podle níž se učili žáci s lehkým mentálním postižením, či prosadila snadnější přístup k prostředkům pro náročnější studenty. I s více financemi se ale inkluze setkává s řadou problémů, před tím již v minulosti varoval v sériích článků Blesk.

Nejvíce si rodiče a učitelé stěžují na nedostatek asistentů pedagoga a na špatné zařazení dítěte do kolektivu. 

Potyčky v kolektivu

„Má starší dcera, která chodí do šesté třídy, měla ve třídě autistu, který kolektiv nezvládal. Současné nastavení připomíná spíše ideologii, než fungující a pozitivní systém,“ vyjádřil se k inkluzi pro Blesk Zprávy dokumentarista Marek Tichý, který se o tématu rozhodl natočit sérii příběhů. Některé mají dobrý konec, jiné jsou jen odrazem stížností, které se množí ze škol i rodin.

Tichý chce připravovaným filmem otevřít oči veřejnosti a představit inkluzi v jejích světlých i temných stránkách. „Prozatím mají problém téměř všichni – učitelé, rodiny, speciální pedagogové i samotné děti. Jistě jsou i případy, kdy to dopadlo dobře, ale na ryze pozitivní případy jsem narazil především v zahraničí, kde se inkluze do řádu dostávala několik let,“ dodává dokumentarista.

Některé negativní případy diskutují mezi sebou i učitelé na sociálních sítích. Jedna z pedagožek se například rozepsala o svojí pěticentimetrové jizvě a co k ní vedlo. „Jizva naštěstí vybledla a já na ni občas zapomenu, ale ostatním dětem ze třídy zůstaly šrámy na duši. Denně výhrůžky smrtí, rozstříhané oblečení, načůráno do bot a zapalovač jako dárek,“ popsala.

Chybějící zdroje

Další komplikovaný případ řešila i ombudsmanka Anna Šabatová, kdy se jedna matka nedokázala smířit s tím, že by její dcera nechodila na normální školu. „Dcera stěžovatelky trpěla lehkou mentální retardací. Nutností bylo také odsávat pravidelně hlen pomocí endotracheální kanyly. Stěžovatelka podala stížnost, že dceři nebyla poskytnuta pedagogická asistence, individuální vzdělávací plán a bylo jí znemožněno účastnit se školy v přírodě,“ uvádí Šabatová ve spisu, který sepsala během šetření této stížnosti.

Hlavním problémem v tomto případě bylo, že dívka nezvládala tempo výuky, matka ani škola nedokázala sehnat vhodného asistenta a matka i přes doporučení lékařů požadovala stejné podmínky pro dceru jak při tělesné výchově, tak při plánování školy v přírodě. Na vše zmíněné ale neměla škola kapacitu, i když by ji teoreticky mít měla.  

„Škola má povinnost přizpůsobit obsah, formu a metody výuky tak, aby odpovídaly vzdělávacím potřebám a možnostem žáka – není ale možné předmět zrušit nebo znemožnit žákovi, aby šel do výuky,“ vysvětluje veřejná ochránkyně práv. Učitelé se tak musí na žáky speciálně připravovat a potřebují mít k ruce asistenta pedagoga, který se o dítě s vyššími potřebami postará.

Počet asistentů/tek pedagoga/žky v pražských školách (za rok 2018) Počet asistentů/tek pedagoga/žky v pražských školách (za rok 2018) | Infografika Blesk

Vhodných asistentů je ale málo a častokrát se kvůli nevoli dětí proměňují. „Asistentku ve třídě mé dcery museli vyměnit, protože s ní bylo dítě nespokojené a hodilo po ní židli,“ uvádí na příběhu Marek Tichý. Obdobné situace se dějí i na jiných školách. V jednom z případů se asistent měnil i pětkrát. Ať už kvůli tomu, že neseděl dítěti, nebo kvůli tomu, že jej neschválilo vedení školy.

Problém nedostatku vhodných asistentů řeší i ministerstvo školství. „V současnosti finalizujeme novelu vyhlášky o vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami. Mimo jiné chceme upravit systém podpory asistentů pedagoga. Záměrem je také důraz na kvalitu vzdělávání, finanční podpora by tak měla cílit na působení speciálního pedagoga, který pomůže s opravdovým zapojením žáka do kolektivu,“ uvedl pro Blesk Zprávy mluvčí resortu Ondřej Macura.  

Učitelé: Není společné vzdělávání, jen společná třída 

Inkluze přitom fungovat může, jak dokazují případy ve světě. Jen v trochu jiné podobě. Například za „velkou louží“ v Americe je podle Tichého v řadě států program, který opravdu dokáže děti se speciálními potřebami naučit fungovat v „běžném“ světě. 

„Neříkám, že to funguje všude dobře, stejně jako to i v Česku nefunguje všude špatně. Ale některé školy v Americe inkluzi zvládly. Funguje to tam tak, že děti se speciálními potřebami mají oddělenou třídu, kde je učí specializovaní pedagogové, a to s přihlédnutím na jejich potřeby. Společně s normálními žáky mají pak některé předměty a přestávky. Takže se mohou opravdu zařadit do společnosti a v případě, že to skřípe, odvedou žáka do jeho třídy,“ vysvětluje Tichý.

S podobnou myšlenkou přichází i čeští odborníci. „Místo skutečného společného vzdělávání funguje současný systém jen jako pouhá společná docházka do běžné třídy. Inkluzi by ale měl být nadřazen mnohem důležitější cíl – přivést každého žáka k jeho osobnímu maximu,“ uvádí Radek Sarközi z Pedagogické komory.

Učitelé v otevřeném dopise politikům, který podepsalo na 4000 signatářů a kde mimo jiné řeší právě nedotaženou inkluzi, navrhují řešení. „Je třeba usnadnit vznik speciálních tříd v běžných školách. Výuku žáků se závažnějšími diagnózami musí zajišťovat speciální pedagogové ve třídách s menším počtem žáků,“ píše se v dopise.

Kritika směřuje i na to, že by měli o situaci rozhodovat byrokraté. „Inkluzi řeší úředníci. Nikoliv odborníci. Jeden z mých příběhů se dotýká toho, že maminka postižených dvojčat byla nucena přejít na domácí výuku, protože úředníci rozhodli, že její děti patří do školy běžné,“ řekl Blesk Zprávám Tichý. I to by se mělo změnit.

Opravdové přijetí dětí se speciálními potřebami do společnosti tak nejspíš ještě potrvá, přesto je díky příběhům ze zahraničí vidět, že i pozitivní případy jsou možné.  

 

Aktuální dění

 

Izraelsko-palestinský konflikt:

ONLINE dění v Izraeli Velitel Hamásu Iron Dome

Válka na Ukrajině:ONLINE dění na Ukrajině