Vlkodav Ray pomáhá handicapovaným. Děti mu můžou na chlupy navlékat i korálky
Když si Kateřina pořídila irského vlkodava, řádil jako každé štěně. Pes, jehož plemeno je známé velkým vzrůstem, na všechny skákal, přátelsky je ohryzával a při procházkách je vláčel za sebou. Úplně jinak se ovšem choval k její sestře Rozálii, která trpí vzácnou nemocí. Kateřina se tedy rozhodla, že s Rayem zkusí canisterapeutické zkoušky. Jak probíhají tyto zkoušky a komu pomáhá terapeutická metoda za asistence psa?
Vlkodava si Kateřina přála od dětství, jen si ho z řady důvodů nemohla pořídit. Její sestra Rozálie trpí vzácnou nemocí a kvůli alergiím a astmatu rodina nemohla mít psa. Kateřina se tedy v osmnácti letech odstěhovala a koupila si štěně, kterému dala jméno Ray. Její sestře mezitím alergie zmizely, a tak Raye mohla vodit k rodičům.
„Začala jsem si všímat zvláštní věci. Jiné dospěláky Ray vláčel venku za sebou, hryzal nás, řádil jako normální štěně, ale jakmile byl s mojí sestrou, tak nezatahal, nestrhnul ji, dával na ni pozor, tak jsem si říkala, jestli náhodou není nemocný,“ vzpomíná Kateřina. Pak se ukázalo, že Ray je empatický, a tak se Kateřina rozhodla zkusit canisterapeutické zkoušky.
„Mám tě rád, jsi pro mne důležitý, potřebuji tě“
„Canisterapie je podpůrná terapeutická metoda, která využívá pozitivní působení psa ve prospěch fyzického nebo psychického zdraví potřebných osob,“ řekla pro Blesk.cz Zuzana Daušová z organizace Helppes.
Canisterapie může pomáhat v mnoha oblastech, například při rozvoji pohybových, sociálních i citových dovedností, při léčbě sociální fobie, pomáhá prakticky úplně stejně lidem s tělesným handicapem, onkologickým pacientům nebo i seniorům.
„Možností ve využití psů je obrovské množství, pes totiž nikdy nevyčítá, nesoudí, nekritizuje, nepočítá vrásky v našich tvářích, neštítí se našich nemocí, oči psa pokaždé říkají ‚mám tě rád, jsi pro mě důležitý, potřebuji tě‘,“ vysvětluje Daušová.
Co je canicross? Podívejte se:
Rozhodující je povaha psa
Je jedno, jestli máte doma voříška, psa s průkazem původu, malého mopslíka nebo velkého vlkodava. Pokud byste chtěli provozovat canisterapii, záleží hlavně na povaze psa, který musí mít vrozené vlohy a být psychicky vyzrálý.
„Co musí mít pes velmi dobře zvládnuté, je socializace a základní poslušnost v nejrůznějším prostředí, což je také jediné, co je zapotřebí pro výkon canisterapie cvičit a trénovat,“ říká Daušová.
„V naší republice neexistuje žádný předpis, jaké dovednosti či znalosti by měl canisterapeutický tým prokázat. Proto si může prakticky kdokoliv založit spolek a ‚vymyslet‘ zkoušky psů nebo týmů. Stačí si najít organizaci, přečíst zkušební řád a vybrat si, co vám vyhovuje,“ říká Hana Böhmová ze Psí školy KOIRA.
Odbornice: Mentální postižení nezahraje ani držitel Oscara
Podle Daušové z Helppes musí pes při zkouškách prokázat dobrou základní poslušnost a i to, že zůstává za všech okolností klidný a vyrovnaný, nemá známky jakékoli agrese či velké lekavosti a bázlivosti a nemá silně rozvinuté lovecké sklony.
„Pes, který zakousne kočku na zahradě v domově seniorů před jejich zraky, nebo na terapeutické procházce s dětmi srazí dítě k zemi, protože z lesa vyběhl zajíc, by příliš pozitivního do této terapie nepřinesl. A jeho působení by mohlo naopak způsobit závažnou újmu na psychice či zdraví klientů,“ upozorňuje odbornice z Helppes.
„Zkoušky musí probíhat vždy v reálném prostředí (nemocnice, stacionář apod.) a za přítomnosti lidí s duševním onemocněním, protože vše se dá psu ‚zahrát‘ (vozíčkář, nevidomý, tělesně postižený), ale mentální postižení psu nezahraje ani držitel Oscara,“ dodala.
Canisterapie nevyléčí vaše vlastní démony
Pes a jeho páníček tvoří v canisterapii jeden tým. „Páníčka tak testují odborníci z oboru psychologie, případně psychiatrie. Ani sebelepší pes totiž nezachrání vyhrocenou situaci, pokud je jeho majitel neurotický člověk,“ upozornila Daušová.
„Velmi často se setkáváme s tím, že canisterapii chtějí provozovat lidé, kteří se tak snaží léčit si nějaký svůj povětšinou psychický problém. V takovém případě nebude canisterapie fungovat, protože terapie je o přenosu pozitivních energií. Nikoliv o kompenzaci vašich pocitů lítosti, smutku, viny, nápravy křivd, úzkosti, napětí apod. Pokud se budete snažit canisterapii provozovat za účelem boje se svými vlastními vnitřními problémy, naprosto vás tento boj vyčerpá a už nezbude žádná energie, kterou byste mohli předat dál,“ dodává Hana Böhmová.
Vlkodav Ray léčí
Ray a Kateřina zkoušky složili. Kateřina a Ray pravidelně pomáhají například handicapovaným dětem. „Děti se o psa mohou i jen tak opřít, nebo mu navlékat na chlupy korálky,“ říká jeho panička.
Vyzkoušeli jsme canisterapii s Rayem:
