Opilec nedokáže krotit touhy, na znásilnění má nízký podíl viny, tvrdí policistům učebnice
Fotografie stránky z učebnice Kriminologie, která se zabývá sexuálním násilím, se začala šířit internetem. Vlnu kritiky vzbudilo tvrzení, že útočník nese na znásilnění nižší podíl viny, pokud je opilý. Vedoucí kolektivu autorů Tomáš Gřivna ale tvrdí, že obsah učebnice vychází z různých vědeckých poznatků a rozhodně se nesnaží cokoli bagatelizovat, uvedlo to Aktuálně.cz.
Předmětem sporu se stal oddíl kapitoly, kde se píše o definicích situací sexuálního násilí. V oddílu se například dozvídáme o „podílu oběti na vině“. Pasáž tvrdí, že ženy mohou v mužích, mnohdy i záměrně, vzbudit sexuální pudy svojí vyzývavostí nebo obnažováním. Podobné situace často končí tak, že se muži nezvládnou ovládnout.
Dále se v textu píše, že pokud je útočník opilý, tak má „nízký podíl viny“, protože nemohl zcela zastavit své touhy. Jiným příkladem v učebnici je situace, kdy oběť je poškozena minimálně a žena neutrpěla žádné viditelné rány.
Vedoucí kolektivu autorů učebnice Tomáš Gřivna se ale hájí tím, že je to jednak vytržené z kontextu a také špatným způsobem interpretované. Podle něj je důležité, aby si text každý přečetl celý a zaujal k tomu postoj sám.
Jan Švehlík, klinický psycholog a psychoterapeut, ovšem oponuje. Zdůrazňuje fakt, že psychologické následky jsou závažnější než ty fyzické. Autoři knihy se podle něj nezamýšlí nad možným psychologickým traumatem, který žena může utrpět. Také kritizuje bagatelizaci útoku, pokud oběť nemá viditelné známky násilí.
V samotné učebnici se ale nepíše, že se důsledky znásilnění jen přeceňují. Kniha pouze tvrdí, že čin může být bagatelizován, nebo naopak přeceňován. V jiné pasáží zase najdeme, že znásilnění je vždy spojeno s duševními problémy. Podle Švehlíka se autoři zabývají psychickými poruchami spíše okrajově. Švehlík zdůrazňuje, že lidé po této zkušenosti často páchají sebevraždy nebo mají deprese. Text podle něj relativizuje skutečnosti, které nejsou žádoucí, a může tak posouvat názory policistů a soudců.
Autorem sporné kapitoly je ústavní soudce Jan Musil, který dlouhodobě pracuje s obětmi znásilnění. Gřivna tvrdí, že závěry použité v kapitole vychází z vědeckých poznatků a výzkumů. Oběť podle něj má své vymezení a má být s ním zacházeno s citem. Podle něj je také nemožné, že by profesor Musil v knize cokoli trivializoval.
Podle nových trendů, které přicházejí do Evropy, by měli každou znásilněnou ukamenovat. Inu - nová doba