9°C
Ostudná rekonstrukce stoleté školy: Kdo má hrůzu v Žehrovicích na svědomí?
Internet pobouřila nepovedená oprava školy v Kamenných Žehrovicích. Nové zateplení a fasáda zcela zakryly originální podobu budovy, která v obci stojí od roku 1900. Někteří uživatelé sociálních sítí zásah přirovnávali k tomu, co dělají s památkami extremisté z Islámského státu. Další žádali, aby se autoři projektu už nikdy nedotkli jiné stavby. Vše má ale jediný háček. Škola nebyla památkově chráněná, obec s ní tak mohla udělat, co ji napadne. Pojďme si představit, kdo za celou věcí stojí.
„V daném případě nejde o kulturní památku. Pokud nejde o objekt, který se současně nachází v památkové rezervaci, památkové zóně nebo ochranném pásmu podle zákona o státní památkové péči, pak konzultace s památkáři nutná nebyla,“ uvedla mluvčí ministerstva kultury Simona Cigánková.
Podle ředitele památkové inspekce Martina Zídka přitom zdaleka nejde o první problematické zateplení historické budovy. To potvrzuje i krátký pohled na facebookovou stránku Archwars, která na novou podobu školy poukázala mezi prvními.
Nový vzhled školy je dílem firmy Qualit - projekty. Ta se ale brání tím, že budova nebyla památkově chráněná. Původní fasádu navíc nemá už od sedmdesátých let. „Chtěli jsme, aby vzhled školy byl konkurenceschopný s ostatními školami,“ dodal k tomu Aleš Miller. Ten navíc nevystudoval architekturu. Je pouze autorizovaným technikem pro pozemní stavby.
Celý projekt přitom vyšel na třináct milionů korun. Kromě nové, zateplené fasády a moderních oken totiž škola dostala i novou vzduchotechniku.
Když dům není chráněný, stavební úřad si myje ruce
„V roce 2015 jsme vydali rozhodnutí, že na stavební úpravy, které obec předložila, není zapotřebí stavební povolení. Tím pádem padá i jakýkoli dozor z naší strany. Budova školy v Kamenných Žehrovicích není památkově chráněná, to znamená, že pokud obec nemá svoji vlastní vyhlášku, která by nařizovala například stejnou barvu na domech, je současná podoba školy v pořádku,“ řekla k tomu Blesku vedoucí stavebního úřadu Kladno.
To samé nám řekla i starostka Kamenných Žehrovic Soňa Černá. Podle ní má zastupitelstvo doklad, podle kterého na zateplení a instalaci nových oken úřad nepotřeboval stavební povolení.
Upozornila tak na to, že v České republice mohou majitelé dělat se svými domy, co se jim zlíbí. Pokud nejsou památkově chráněné, záleží pouze na vkusu vlastníka. Jak se ukazuje, ne každý musí ctít práci svých předchůdců.
Kromě drobnějších detailů se z fasády školy ztratily i výklenky, ve kterých stály sochy českých obroditelů. Postavy Jana Ámose Komenského, Tomáše Štítného a busta Josefa Jungmanna tak musely do skladu. „Také ony projdou rekonstrukcí a pak je vystavíme v předzahrádkách školy,“ řekla nám k jejich dalšímu osudu starostka, s tím, že nejde o originály.
Architekt Petr Vorlík z ČVUT: Jde o nes(t)oudnou exhibici
Škola v Kamenných Žehrovicích byla podle architekta Petra Vorlíka z Fakulty architektury ČVUT typickou školní budovou z konce 19. a začátku 20. století. „V mnoha ohledech architektonicky standardní (v dobrém slova smyslu), tj. reprezentativní, stavitelsky solidní a s vytříbenými detaily, v urbanismu obce přirozeně dominantní, zkrátka zhmotněná péče o blaho občanů a jejich potomků,“ říká s tím, že po »renovaci« je ukázkou, jak by se postupovat nemělo.
„Představuje jen nes(t)oudnou exhibici všech zúčastněných. Architekt, stavební úřad, občané a především investor, tedy zřejmě obec, EU a ministerstvo. Ti všichni mohli ukázat, jaké hodnoty vyznávají a jakým směrem chtějí, aby se ubíral duchovní vývoj a vkus dětí, respektive celé obce a země. Ti všichni však selhali. Zažitá hesla »škola hrou« a »barevný svět dětí« v tomto případě skutečně nemohou být argumentem a obhajobou. Výsledkem je výsměch, plýtvání a kýč nejhrubšího zrna, pro který najdeme srovnání snad jen u dnes už dávno zapomenutých skladišť a pokleslých bankovních domů devadesátých let,“ hodnotí Vorlík.
Co dál říká odborník?
- „Historické pohlednice ukazují, že původní bohaté plastické členění průčelí částečně zaniklo už před touto poslední přestavbou (např. bosáž na bočních rizalitech, některé římsy, frontony nad okny, původní okna). Kultivovaný architekt a investor by této situace využili a budovu by buď zcela přestavěli, vytvořili novou hodnotu a soudobý výraz, nebo lépe – vrátili by jí původní ušlechtilý vzhled a roli v životě obce.“
- Taková přestavba by byla možná i při aplikaci zateplení, osazení nových výplní otvorů a při splnění požadavků na energetickou efektivitu. Z posledních let máme v ČR řadu pozitivních příkladů revitalizací a novostaveb škol i obecně veřejných budov (např. Líbeznice, Hovorčovice, Brno, Litomyšl).“
Témata:
Související
. Navíc nejde o originály, tak čert to vem! 
Ta škola je ukázkou toho, jak si sami likvidujeme minulost a vlastní historii!!