Ondra (12) od narození nevidí, přesto je mistr ČR v plavání a na bubny si už zahrál i s Kollerem
Nejlepší žák třídy, trojnásobný mistr ČR v plavání, na saxofon a bubny hraje tak, až mrazí. Na koncertě pro Světlušku si zahrál s Davidem Kollerem (56). To je Ondřej Krejča (12) z Litvínova. Od narození je nevidomý.
„Všimla jsem si, že se od narození chová jinak. Proto jsem žádala speciální vyšetření. V pražské nemocnici Motol nám v Ondrově půlroce sdělili, že je nevidomý,“ vzpomíná chlapcova matka Jana (41), která má s manželem Miloslavem (45) ještě dceru Kateřinu (18).
Zprávu nesli špatně, ale těžkostem se postavili čelem. Když se Ondra učil chodit, pořídili mu rodiče helmu. „Šel kolem sedačky, ta končila a Ondra šel pořád a najednou bum. Aby se nebouchal do hlavy, chodili jsme i ven s přilbičkou,“ popisuje matka s tím, že jim hodně pomohli specialisté.
Od tří let tak mohl Ondra nastoupit do litvínovské mateřské školky a posléze do běžné základní školy. „Učitelé nám vždy vyšli vstříc,“ pochvaluje si matka nevidomého chlapce, který navštěvuje hudební školu, účastní se soustředění a akcí pořádaných organizacemi pro nevidomé, takže se naučil běžkovat, bruslit i další sporty.
„Ani nevím, zda bych chtěl podstoupit operaci očí, abych viděl. Jsem tak zvyklý,“ říká hovorný klučina. Slepeckou bílou hůlku dlouho odmítal, používá ji asi tři roky. Dnes ví, že bez ní nikam nedojde. „A jsem s ní rozpoznatelný,“ říká. Od svých vrstevníků se totiž ničím kromě černých brýlí, které nesundává, neliší.
S hůlkou se nyní učí chodit po městě samostatně. Učení zvládá na výbornou díky pomůckám pro nevidomé – Pichtovu psacímu stroji a počítači s hlasovým výstupem. Ten má od druhého stupně a rodině skončilo přepisování učiva do Braillova písma. To se naučil už ve školce. O budoucnosti má jasno. Chtěl by dál studovat hru na akordeon a bicí. Hraje na saxofon a jako samouk se učí hře na klavír.
