7°C
Proslulá tržnice Sapa: Má vlastní zákony a peníze jsou vidět na každém kroku
Pokud je pravda, že o každém národě toho nejvíc prozradí jeho kuchyně a zdatnost při obchodování, měl by návštěvu vietnamské tržnice Sapa na okraji Prahy povinně absolvovat každý Čech. Vietnamců bude u nás stále víc a Sapa je jejich svérázným inkubátorem.
Kdysi tu řezníci poráželi býky a prasata a v sousedství byla velkodrůbežárna. Pro relativně levné maso a salámy sem do firemního obchodu písnického masokombinátu jezdila půlka Prahy.
Teď sem jezdí také, ale kvůli jinému sortimentu. V největší a nejznámější vietnamské tržnici u nás se dá bez přehánění nakoupit snad úplně všechno a hlad tu člověk spolehlivě zažene jídly, o kterých nic netušil.
Plocha tržnice Sapa je kolem 25 000 čtverečních metrů a prodejních míst má prý nejméně 1500. Pracuje tady kolem šesti tisíc lidí. „Z devadesáti procent to jsou Vietnamci,“ říká naše průvodkyně, slečna Chi, „ale je tu i dost Turků, Poláků, pár čínských firem a také českých se tady najde.“
Tržnice byla od samého počátku, kdy ji koncem devadesátých let založila skupina vietnamských vysokoškoláků a učňů (privatizací masokombinátu a jeho pozemků), zamýšlena jako velkoobchod.
V Praze už podobný byl, tržnice Bokave v Kunraticích. Patřila rovněž Vietnamcům. Leccos se proslýchá o konfliktech mezi oběma skupinami, ale protože Vietnamci řeší podobné záležitosti uvnitř své komunity, nikdy se nic nepotvrdilo. Bokave ale skončila, Sapa, přesněji Saparia a.s., přetrvala.
Tržnice je městem ve městě. Velkokapacitní hangáry s tunami zboží nejrůznějšího druhu střídají krámky drobných prodejců, miniaturní bistra s občerstvením, směnárny nebo autoservisy.
Dominantou Sapy je restaurace Dong Do, což je starý historický název Hanoje. Vede ji manažer Kieu Linh (42). Kdysi pracoval v podobných podnicích v Saigonu a pět let strávil ve špičkové restauraci Cordon Bleu v australském Sydney. „Dong Do se může měřit s jakýmkoli podobným podnikem v Evropě,“ tvrdí. „Jsme výborně vybaveni i zařízeni a hosty přijímáme na té nejvyšší úrovni.“ Vietnamské svatby nebo oslavy, kterých se v Dong Do účastní běžně kolem pěti set lidí, ale i tisíce, jsou vyhlášené.
Zdejší kuchyně je typicky vietnamská, založená na zelenině, koření a vybraných druzích masa. Taková polévka pho, kterou tu nabízejí, vzniká dokonce dvanáct hodin. „Tak dlouho se musí na mírném ohni vyvařovat drůbeží kosti. Nudle, zelenina a kuřecí maso se přidají až pak. Silný vývar je základem mnoha vietnamských jídel,“ říká manažer Linh.
V Sapě vydávají i vlastní časopis, Týdenní zprávy. Řídí ho Tran Quang Hung (53), který v roce 1996 absolvoval DAMU – činoherní režii - a už u nás zůstal. Osm let byl výkonným ředitelem Sapy a mezi své úspěchy z té doby řadí i zákaz ohňostrojů. „Vím, že to dělalo mimo areál naší tržnice dost starostí lidem,“ vzpomíná pan Hung. „My si prostě potrpíme na ohnivé a zvukové efekty při oslavách, ale protože to vadilo, přestali jsme s tím.“ Zákaz platí dodnes a jeho porušení se trestá pětitisícovou pokutou.
Tran Quang Hung je také prezidentem soutěže o titul Miss Vietnam. „Česká děvčata patří k nejkrásnějším na světě, uznávám, ale naše jim neustupují,“ směje se a dodává, že sama soutěž je z velké části charitativní. Na loňském ročníku se vybralo 160 000 korun a krajané je poslali do Vietnamu,do nemocnice v Luoi poblíž města Hue. „Když s námi Američané válčili, jejich letadla rozprašovala nad krajinou defolianty, hlavně Agent Orange. Dodnes se u nás kvůli tomu rodí znetvořené děti, bez končetin nebo jinak postižené. Léčí se právě v Luoi a my pomáháme, jak můžeme.“
Tržnici Sapa se vyplatí navštívit při odběru zboží ve velkém. Těžko vám tu prodají láhev piva, bednu ano. Právě teď, jak říká Nguyen Trung Kien (37), majitel krámku s kdečím, jde nejvíc na odbyt drogistické zboží. „Zisk nemám velký, pár korun tam a pár zase jinde, ale rodinu i sebe uživím,“ usmívá se a jeho manželka Thi Than Huong (33) mu přitakává. Právě on patří k obchodníkům, ke kterým chodí ti Češi, kteří ve velkém nenakupují. „Já vyhovím každému, když ne teď, tak za pár dnů,“ dodává.
Pár set metrů od jeho krámku je buddhistická svatyně, kterou spravuje paní Vu Thi Thu (80), jedna z akcionářek tržnice Sapa. Stará se o oltář a ostatní kultovní věci a se svatyní spojila svůj život. Usilovně se modlí, dohlíží na rozložení obětin a na zapálené vonné tyčinky před zpodobněním božstva. I přes každodenní shon při obchodování si možná i kvůli ní každý věřící najde čas a do svatyně zajde. Jinak by se mu mohlo přestat dařit.
Sapa je už součástí Prahy. Má svoje zákony a vietnamská samospráva přísně dbá na jejich dodržování. Jen výjimečně v ní dojde ke sporům či svárům, o narušení zákona nemluvě. Tady se vydělávají peníze, a ty jsou všude kolem vidět. V modelech luxusních vozů zejména, Audi tady není žádná značka. A co se týká značek ostatních, třeba těch na oděvech, botách nebo kabelkách – je věcí každého, co si koupí a co ne. Co ale nikdy nezklame, je vietnamská kuchyně. Právě za ní sem jezdí stále víc lidí.
Témata:
Související
Na cizince máš tedy pozoruhodnou češtinu.