Lidé sice nemají problém sehnat práci, jenže je tak mizerně placená, že je neuživí. „Pracoval jsem v přepočtu za pět tisíc korun měsíčně. Ceny v obchodech se ale podobají českým, takže lidé s takovým příjmem trpí bídou,“ popisuje Jaroslav Duspiva.

Ten se na Ukrajinu odstěhoval loni v lednu, když si v Česku vzal ukrajinskou manželku, kterou následně vyhostili. Zpět se vrátil letos v květnu, protože se manželství rozpadlo.

Bídu řeší lidé různě. Žebráky na lavičkách tam prý nepotkáte. „Rodiče spíš posílají své děti. Takže sedíte na terásce u restaurace a najednou přijdou tři děti, natáhnou ruku a čekají. Buď je odeženete, nebo jim dáte nějaký drobák či koupíte polévku a limonádu,“ vypráví.

Jenže když jim něco dáte, tak po pěti minutách máte u stolu jejich kamarády.

Doktoři vás pošlou nakoupit, pak vás přijmou

Mnohem neodbytnější jsou ale lékaři. Když Jaroslavova manželka měla rodit, musela dát doktorovi v přepočtu 12 tisíc korun, jinak by ji nepřijal.

„Loni v listopadu jsem vezl manželčinu babičku do nemocnice. Než ji vzali, doktor mi napsal seznam o velikosti A4, co koupit v lékárně. Musel jsem pořídit prostěradlo, kapačky, injekční stříkačky, prostě všechno, co člověk potřebuje, když je v nemocnici. Pak teprve babičku přijali,“ vzpomíná.

Když musí člověk absolvovat několik kontrol, skončí kvůli úplatkům téměř bez peněz. „To si nedovedete představit. S babičkou jsme šli na EKG, musel jsem zaplatit. Pak na rentgen, taky jsem musel platit. Následně nás poslali k dalšímu doktorovi, i ten chtěl peníze. Potom mě ještě nasměroval do lékárny, kde jsem opět nakupoval vše ze svého,“ popisuje.

Peníze na úplatky ale potřebujete i ve chvíli, kdy od nikoho nic nechcete a ani jste nic neprovedli. „Několikrát mě zastavila policie, šlo o běžnou silniční kontrolu. Aniž bych cokoliv spáchal, musel jsem zaplatit, aby si něco nevymysleli. Nebo když jsme s kolegou rozváželi pivo, tak nám otevřeli kufr a čekali, až jim dáme basu piva,“ říká Jaroslav. Ten nejdříve pracoval na pile a poté zásoboval obchody pivem.

Většina lidí řeší nedostatek peněz tím, že odchází pracovat do Ruska nebo do Česka. Rodinám pak posílá finance, díky kterým mohou přežít.

Slovní konflikty jsou běžné, střelba ne

Lidé v Mukačevu jsou podle Jaroslava rozděleni na tři tábory. Jedni fandí Rusku, druzí chtějí do EU a třetí jsou pro odtrhnutí Zakarpatské oblasti a vytvoření samostatného státu.

„Kvůli tomu tam vzniká v barech řada šarvátek. Ne ozbrojených, ale slovních. Poprvé se v Mukačevu střílelo až o víkendu,“ tvrdí Jaroslav, který se v květnu vrátil do rodné Plzně, našel si práci a jak říká, snaží se vydělat si to, o co kvůli nízkým příjmům na Ukrajině přišel. Navíc posílá manželce peníze, aby jejich dítě mohlo vyrůstat „na úrovni“.