Tajemný „anděl z BMW“ pomáhal u desítek nehod: Říkají, že se mnou jezdí smrt

Poděkovat za pomoc by mu chtěla i svědkyně Jana, která webu Krimi-Plzeň.cz kvůli tomu napsala i dopis. „Jasně a rozhodně určoval, co dělat. Ještě s jedním mužem všechny zraněné během velice krátké chvilky dostali ven. Vozidlo silně kouřilo a hrozil požár,“ líčila. Chtěla by Marka vidět a dát mu novou lékárničku. Co na to řekl Blesku?

Chtěl byste se sejít se svědkyní té nehody?

„Určitě bych to uvítal! Při čtení mi došlo, kdo to asi je, matně si ji pamatuju. Projížděl jsem i Losinou, kde žije, jestli ji tam neuvidím.“

Chce vám prý předat novou lékárničku za ty spotřebované…

„Já už jsem dvě dokoupil, to už není nutné.“ (úsměv)

Co se při nehodě ve Štěnovicích stalo?

„Mladík to přehnal s rychlostí. Stál jsem tam na kruhovém objezdu, když vidím, jak to žene. Říkal jsem si, že jestli nezpomalí, tak špatně skončí. No a on tam vlítl bokem a měl smůlu, že tam byl betonový můstek. Šli rovnou do něho.“

Podle svědků tam bylo plno krve.

„Byli dost pomlácení. Řidič si vymlátil zuby, všichni měli rozmlácené obličeje, malá holčina vzadu měla rozseknuté čelo, holka na spolujezdci byla napasovaná pod palubní desku.“

Co jste udělal jako první?

„Smrděla tam nafta, z auta se kouřilo, tak jsem si ani nestihl navléct rukavice a šli jsme vyndávat lidi. První šel řidič, pak dvě holky vzadu. Pro tu slečnu na spolujezdci jsme museli vytrhnout sedačku, abychom se tam dostali. Pořád řvala, abychom ji vzali ven.“

Kolik už jste zažil vlastně nehod?

„Už možná desítky. Najezdím pracovně mnoho kilometrů, organizuji totiž práci kamionům a objíždím zákazníky.“

Přesto není úplně běžné zažít tolik nehod…

„No, dělají si ze mě srandu, že se mnou jezdí smrt. Sám nevím, proč to tak je. Znám kluky, co jezdí dvacet let a nehodu neviděli. Možná je to osud. Ono je to každou chvíli, tak proto jsem si nakoupil tu větší výbavu, ať je na to člověk připraven.“

Jaká byla vaše nejhorší nehoda?

„Teď dva měsíce zpátky tady ve Staňkově narazil pán ve felicii do kamionu. Běželi jsme za ním a on byl vejpůl, to bylo i cítit. A pak dávno v Plzni, kdy auto narazilo do betonový zdi. Jeden kluk vypadl ven, druhý byl v autě a měl přetočenou hlavu, zlomený vaz.“

Hledá se anděl. Vytáhl z vozu čtyři zraněné, ošetřil je, usmál se a odjel

Umřel vám někdo při oživování?

„Ne, to se mi nestalo.“

Co prožíváte během pomoci?

„Já o tom vždy přemýšlím hlavně potom, hlavně u těch mrtvých. Ale nezdá se mi o nich ani o těch nehodách.“

Jak se pak člověku řídí?

„Taky mám pár pokut za rychlost, a když jsem v Německu, tak na to rád šlápnu. Ale člověk si uvědomí, že je to vteřina a je to jinak. Pamatuji si všechny úseky, kde jsem pomáhal, a dávám si tam vždy pozor. A vyplácí se mi to.“

Co říkáte na to, že jste pro někoho hrdinou?

„Přijde mi smutné, že to není normální. Z povinnosti se stalo hrdinství. Nikdy nevíte, kdy to budete sám potřebovat. Stane se, že nikdo nevyndá ani lékárničku. Jen zavolají policii, zdravotníky a jdou od toho.“

Potkal jste se už s někým jako vy?

„Ne, ale rád bych se třeba potkal s těmi, co pomáhali právě u těch Štěnovic. Neznám ani jejich jména.“