Pohřbili válečného hrdinu, který žil se střepinou v hlavě. Zemřel na rakovinu

Schams byl těžce zraněn v roce 2008 při vojenské misi v Afghánistánu jako člen ochranného týmu humanitárních pracovníků. Několik týdnů byl v kómatu. Navzdory prognózám se později částečně zotavil. Postupem času dokázal s pomůckami sám chodit.

„Vnímám ho jako velkého lidského bojovníka, který  se ze zranění, který by mnoho z nás nepřežilo, dokázal vrátit zpátky. Jeho úmrtí je taková nespravedlnost, kdy ho po tom těžkém zranění, které prodělal, po tom boji, který ukázal ve snaze se vrátit, ho nakonec skolí ta nejzákeřnější choroba,“ generál české armády Petr Pavel.

Stal se iniciátorem nadace Regi Base, která se snaží pomáhat zraněným veteránům. Zemřel minulý týden na rakovinu. Ta podle jeho přátel přišla náhle v době, kdy se začal zotavovat ze zranění z války.

Pohřeb se uskutečnil v poledne s vojenskými poctami, přišlo přes dvě stě lidí. U rakve stála čestná stráž a zahrála vojenská hudba. Kytici zde položil i ministr obrany Martin Stropnický.

„To si nevymyslíte, to píše život takovéhle příběhy. Ten jeho boj byl urputný o to, aby se každým krůčkem zlepšoval. Působil jako určitý průkopník. Byl vlastně první, kdo v takovéhle obtížné situaci s takovýmhle obrovským handikepem razil tu cestu, jak se k takovým příběhům stavům postavit z hlediska vlády nebo armády nebo zdravotnictví. A přitom absolvoval pár nelehkých situací. Já možná připomenu tu groteskní, když jeho maminka dostala papír na první invalidní vozík, tak ta výdejna byla někde v druhém patře a tam jí řekli, že si tam musí on přijít osobně, tak říkala, že on tam nemůže do toho druhého patra…To nemůžete dát do žádného předpisu, zákona, tohle je otázka lidská. Vlastně se celý systém na tom jeho případu mnoho naučil,“ zavzpomínal ministr obrany Martin Stopnický.

Na pohřbu zazněla samozřejmě i státní hymna a také písně Daniela Landy - Pozdrav z Fronty, Muži s padáky, Moritori Te Salutant. Během piety vojáci vypálili čestné salvy. Nad krematoriem přeletěla dvojice stíhacích letounů Jas-39 Gripen a dva bojové vrtulníky Mi-24. Jiří bude v květnu povýšen in memoriam.

„Znala jsem ho 17 let. Byl hrozně hodný, potkala jsem ho na vlakovém nádraží u nás ve Zloníně na burze, protože měl rád veterány, tam jsme se potkali, měl mě hrozně rád, furt mi posílal z misí pohledy, všechno možné. Pak jsem se dozvěděla, že se mu to stalo, protože jeho rodina mi zavolala, tak jsem za ním jezdila, naposledy jsem ho viděla březnu, když jsem za ní přijela se svým synem. To už byl takový jako když už se vzdává prostě, protože když jsem ho viděla poprvé po té nehodě, tak byl takový bojovník smál se, nedokázala jsem ani brečet, úplně mi zvednul náladu. Byl to ten nejlepší člověk, kterého jsem znala,“ blízká kamarádka Milena.