Vojna za totáče: Havel u odvodu předstíral depresivní psychopatii! Nepomohlo mu to

Žantovský je totiž autorem nové Havlovy biografie. Při příležitosti 25. výročí sametové revoluce ji vydalo nakladatelství Grove Press. V angličtině, pod titulem Havel: A life. Vynikající překladatel Žantovský ji totiž sepsal shakespearovským jazykem! Kniha však byla přeložena již i do češtiny a Žantovský ji zájemcům podepisoval při autogramiádě v pondělí 10. listopadu v Praze.  

Kniha zaznamenává neobyčejný život prvního českého prezidenta – od jeho dětství přes mládí, vojnu, divadlo, chartu a revoluci, od které uplyne brzy 25 let, až po průnik do světové politiky. Jde přitom o zajímavý pohled nejen ze strany Havlova přítele, ale i blízkého spolupracovníka a významného diplomata.

Modrá knížka v nedohlednu

Žantovský v knize vzpomíná nejen na společné zážitky s Havlem, ale jde i po stopách toho, jak se zrodil významný státník. V kapitole o nástupu mladého Havla na vojnu prozrazuje, jak se Havel snažil vojně vyhnout. A jaké měl na ní starosti.

Havel se nejprve pokusil přihlásit na FAMU, kde již studoval třeba Miloš Forman. Nepodařilo se, a tak se „ze zoufalství“ přihlásil na studium ekonomiky dopravy na ČVUT. „Předměty jako štěrkopísek ho k smrti nudily,“ píše Žantovský. A když Havlovi nevyšel přestup na FAMU, na vojnu musel stejně. Na VŠ totiž skončil.  

„Když byla zamítnuta jeho přihláška na FAMU a s ní skončil i odklad vojenské služby, předstíral před odvodní komisí ,depresívní psychopatii´, která by za normálních okolností postačovala na modrou knížku. Jeho herecký výkon ale neudělal na komisi žádný dojem. Armádní politruk údajně prohlásil, že Havel půjde na vojnu, i kdyby mu scházela noha,“ popisuje Žantovský.    

Vyrůstali jsme za totáče a tohle bylo naše dětství! Zapojte se do fotosoutěže i vy!

Dobrý voják Havel

Havel v roce 1957 zamířil k 15. ženijnímu pluku. Loučila se s ním tehdy i jeho milá Olga. Jako syn třídního nepřítele pak neměl na vojně na růžích ustláno, ale měl štěstí v neštěstí – neskončil u pétépáků, „zřízených speciálně pro kapitalistickou verbež a jiné nežádoucí osoby,“ jak vzpomíná Žantovský. S jihlavským režisérem Karlem Bryndou se navíc Havlovi podařilo dát dohromady v kasárnách amatérské divadlo. 

„Nenáviděl jednotvárnost a tupost vojenského výcviku a zvláště se mu příčilo vláčet těžkou pancéřovku, která mu byla přidělena. Byl si samozřejmě vědom, že armádou podporovaná kulturní činnost má za úkol přispívat k ideologickému uvědomování vojáků základní služby a zocelit je pro nadcházející boj, což určitě neměl v úmyslu. Byl ale ochoten udělat ledasco, aby utekl nudě,“ píše Žantovský.

A vzpomíná na dobu, kdy Havel s Bryndou nazkoušeli a hru stalinisty Pavla Kohouta Zářijové noci a také švejkovsky laděnou historku Život pod sebou, hru o „hrdinovi“, který zaspal na stráži. Hra se dostala až na celonárodní přehlídku v Mariánských Lázních. Předtím než byla kvůli svým autorům odsouzena jako „protiarmádní“.  

Jaké máte vy vzpomínky na vojnu za totáče? Pošlete fotky spolu s Vašimi příběhy do foto soutěže Blesk.cz na mail tip@blesk.cz!

Pochlubte se svými vlastními fotkami z dob komunismu, nezapomeňte k nim přidat popisky a své příběhy. Zajímají nás následující témata: 1. Jak jsme se oblékali za totáče, 2. Naše Vánoce a Silvestr (tedy fotky stromečku, dárků, štědrovečerní tabule apod.), 3. V práci a na dovolené (závodní večírky, rekreace ROH, zájezdy do Jugoslávie), 4. Na vojně, 5. Moje město tehdy a teď!