Pozvat holku na jahodový koktejl do Koruny, to bylo něco, vzpomínají čtenáři
Vepřenky, ruské vejce, bramboráčky, gulášek, jahodový koktejl... Návrat legendárního pražského bufetu Koruna čtenáře Blesk.cz zaujal. Řada z nich s láskou zavzpomínala na časy, kdy se chodili občerstvit do Koruny. Po divadle, výstavě, nebo jen tak, když byl hlad a chuť na některou z místních delikates.
Automat Koruna stával na Václavském náměstí. Majitel secesního paláce Tomáš Plachý se rozhodl v příštích dvou letech zašlou slávu Koruny vzkřísit. Nyní se hledá provozovatel, který do Koruny vrátí gastronomické lahůdky.
"Ve výčtu proslulých specialit Automatu Koruna jste zapomněli na dršťkovou, resp. gulášovou polévku se skvostnými rohlíky z Václavské pekárny (teď je tam jakési přiblblé kasino) a hlavně na tzv. ´vepřenky´ - jakousi skromnější obdobu anglosaských hamburgerů. Z ideologických důvodů to ovšem byly ´vepřenky´. Stávala se na ně stejně dlouhá fronta jako na proslavené bramboráky, resp. jahodový koktejl. Mimochodem, pozvat slečnu do kina a pak do Koruny na jahodový koktejl, to už bylo něco! Tedy, dokud nám ještě nebylo 18 a nikde by nám nenalili," zavzpomínal pro Blesk.cz čtenář Karel.
Právě jahodový koktejl zaujal více čtenářů. "Jsem z Plzně, ale do Prahy jsem jezdil velmi často a první co jsem udělal, šel jsem na jahodový koktejl, který neměl konkurenci. Dnes jenom vzpomínám na prima automat Koruna," uvedl Václav Kovařík. To paní Alena vyrostla v centru Prahy a netají se tím, že je tzv. "asfaltové dítě". "Do Koruny jsme jako děti, ale i v pubertě, chodili neustále právě na ten proslulý, ale fakt výborný jahodový koktejl," napsala nám.
Po výstavě i divadle jedině do Koruny
"Mám nezapomenutelné vzpomínky, hlavně na mého tatínka. Nebyla jediná výstava či návštěva divadla, abychom neskončili v Koruně nebo u jednoho ze stánků na buřtu. Nikdy jsme s rodiči tuto tradici neporušili a nemohlo se jít domů dřív, pokud nebyl mastný flek na kravatě či večerní róbě. Nebylo nad teplou gulášovku s rohlíkem v zimních měsících, tenkrát snad za 10,- Kčs a nad půl litru jahodového mléka. Na tehdejší dobu v mých 10ti a více bývalo nezvykle dlouho otevřeno až do 22 hod. Vždycky jste dostali na talíř vše, co vonělo čerstvostí a obsluha se Vám omlouvala, že rohlík je poněkud tvrdší, jelikož je od rána. Raritou opravdu bylo ´ruské vejce´. Jedno z nejchutnějších co by jste v tehdejší Praze našli," napsala paní Lucie Vosková.
I další čtenáři však měli své oblíbené položky v nabídce Koruny. "Jako zahraniční student jsem v 80. letech chodíval ke Koruně hlavně na bramborový salát s plátkem sekané," uvedl Miguel Gonzales, zatímco další čtenářka si nemohla vynachválit okurkový salát. "Korunu jsem navštěvovala od roku 1961. Byla jsem mladinká, bílý kostýmek jsem si potřísnila guláškem. Utíkala jsem do kuchyně, kde mi to krásně vyčistili. Manžel byl sólista v Národním divadle. Chodívali jsme tam vždy po představení. Myšlenka obnovit Korunu by se mi hrozně líbila. Bylo to typicky české. Musela by se ale zachovat původní receptura... V létě stačil okurkový salát. To vás tak osvěžilo," dodala další z pamětnic.
Kdepak Koruna, to se už nepodaří vzkřísit. Navíc by to museli pronajmout fakt člověku, co si starou Korunu pamatuje a né nějakému řetězci, co jich je dnes plno. Muselo by to rejžovat, ale nezvládl by to kdejakěj hejhula z mekáče...