Expert na lékařskou etiku: Nikdo nemá právo rozhodovat o životě druhého!

Co řeknete o lidech, kteří navrhují, aby lékaři tzv. zrůdám hned po porodu život ukončili?

„Náš právní řád to neumožňuje. Vždyť matka může podstoupit přerušení těhotenství. Já jsem pro to, aby se těm několika málo ženám, kterým podobná situace hrozí – a není jich mnoho, tak jedna nebo dvě za rok – bylo umožněno, aby jim dítě zemřelo v náručí.“

Nicméně například právník Miroslav Mitlöhner navrhuje povinné potraty u těžce poškozených plodů a aby o jejich osudu po porodu rozhodl lékař s ohledem na »zájem společnosti na zdravé populaci.« Co k tomu řeknete?

„Tady už jsme u odborné stránky věci a to má spoustu háčků. Například v pojmenováních. Víme, že se neříká Cikán, ale Rom. Že nejsou buzeranti, ale gayové a tak dále. Homosexualita kdysi byla deviací, dnes už není. A slovo zrůda patří do počátků minulého století.“

V Německu za Hitlera je likvidovali.

„Ano, tam byla dokonce v zákoně formulace »Život nehodný žití«. Smyslem bylo pustit do reprodukce jen rasově dobré a hodné žití. Tahle cyničnost tehdy prostoupila celý národ, který se toho těžce zbavoval. Je vidět, že se toho musíme bát i nyní. Proto přeji matkám, aby jim těžce postižené dítě mohlo umřít v náručí. Nikdy bych jim nedokázal říci, aby je nechaly zabít.“

Kdo tedy má právo rozhodnout o osudu takového dítěte po porodu?

„Nikdo nemá právo rozhodovat o životě druhého. Ale protože tím, kdo ponese následky – mám na mysli péči o to dítě – bude matka, měla by se sama rozhodnout o tom, zda podstoupí interrupci. Anebo zda se bude o postižené dítě starat, nebo nechá života neschopné dítě zemřít ve své náruči.“

Liší se vůbec kvalita života dnešních novorozeňat od těch dřívějších?

„Podle mého řeší každá generace stejné obecně lidské problémy, někdo je spokojený, někdo ne. Pokud se ale podíváme na život dnešních lidí z hlediska bezpečí a pohodlí, pak musíme říci, že nikdo z naší euroatlantické civilizace před námi se tak dobře jako my neměl. S nadsázkou – i dnešní nezaměstnaný má lepší kvalitu života než Karel IV.“

Zeptám se tedy jinak. Jak na tom jsme ohledně těžce poškozených dětí?

„Statistiky nemáme. Těžce postižené děti byly v každé době a v každé době se s nimi zacházelo jinak. Dnes se těžce postižený plod jen málokdy dovede až k porodu. Asi jsme citlivější než dřív.“

Dá se říci – tohle už je těžké postižení, tohle ještě ne?

„Nedá. Myslíte, že za těžce malformované dítě (tzv. zrůdu) můžeme označit něco, co má dvě hlavy, více končetin, prstů anebo jen křivý nos? Stanovení toho, co je za hranou, neexistuje. Proto například katolíci křtí i velmi postižené novorozence .“

Kdo o stupni postižení dítěte rozhodne?

„Dobré řešení nemáme. Stále hledáme to, které je ze všech nejméně špatné. Neexistuje hranice, podle které by se dalo říci – tohle je člověk, tohle už ne. Proto tvrdím, že člověk o svém bytí rozhoduje sám.“

To ale novorozenec nemůže...

„Ano, ani jeho rodiče. Kupříkladu lidé s Downovým syndromem jsou mentálně postižení, ale často velice šťastní. Mají svůj svět a já nevím, jaký je. Rodiče samozřejmě mají své kompetence, ale podle mého jsou až druzí v pořadí. Řeknu příklad – ze zákona dnes zachraňujeme děti od váhy 500 gramů. Někdy i menší, ale o tom už musejí rozhodnout právě rodiče. Oni totiž nesou všechny obtíže a závazky, které z toho plynou.“

Jak vysoký stupeň víry v lékaře by měla mít matka, které oznámí, že čeká těžce poškozené dítě?

„Zákon dnes umožňuje přerušení těhotenství do dvanáctého týdne, ale při velmi vážných důvodech i později. Těhotným bych poradil, aby se hodně a důkladně vyptaly na stupeň poškození. Maminka musí vědět, o co vlastně jde a lékař jí to musí umět vysvětlit. S jakou jistotou ví, že dítě bude těžce poškozené, a co ji čeká po porodu.“

A to je co?

„Mnoho hodin starostí každý den, kromě toho matka a její rodina musí takovému dítěti vytvořit láskyplný azyl a přívětivé prostředí. Není to jednoduché. Vím, že spousta žen se psychicky zhroutí, když na sebe vezmou neúnosný úděl.“

To je ale neskutečně úděsné dilema.

„Ano. Existuje dokument o ženě, byla to zdravotnice, které řekli, že její dítě do pár hodin po porodu zemře. Když porodí v nemocnici, bude se dítě trápit tři dny v inkubátoru. Ta matka se rozhodla pro porod doma. Půl hodiny chovala svého tvorečka v náručí, až do jeho skonu. Jenomže tohle myslím je nepřijatelné pro drtivou většinu žen, které mají porodit těžce poškozený plod.“

Tři odborné chyby právníkova článku

Nedávno zveřejněný článek »K právním a etickým problémům spojeným s narozením těžce malformovaného jedince« od JUDr. Miroslava Mitlöhnera, CSc., hodnotí doc. MUDr. Jiří Šimek, CSc.

- Jako odborník by měl vědět, že termíny jako zrůda dnes z dobrých důvodů nepoužíváme.

- Jeho článek nerespektuje, že nelze stanovit hranici mezi novorozenci »nehodnými k žití« a těmi ostatními.

- V naší dnešní civilizaci nikdo nemá ve zdravotnictví právo rozhodovat o životě toho druhého.